Bezděkova Bible/Kniha Žalmův

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Kniha Žalmův
Autor: neznámý
Zdroj: Soubor:BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 2.djvu
Vydáno: Praha: I. L. Kober, 1862
Licence: PD old 140
Překlad: František Serafinský Bezděka
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Dílo ve Wikipedii: Kniha žalmů

Ačkoli mnozí ze slarých i nových církve učitelů na vychvalování žalmů svatých s nemalou snažností se vynakládali, chtíce je v přijemnost lidem uvésti a k pilnému jich čítání ponuknouti; větší však chvály nad tu, kterouž jim Kristus a apoštol jeho svatý Petr přisvědčili, aby jim kdo dáti mohl, nevidí se. Jednomyslněť se zajisté s Pánem svým apoštol na tom snáší, že z ponuknutí a nadšení Ducha svatého mluveni a psáni jsou; jakž i David posledními slovy svými své nad tím potěšení prvé pronesl. Pročež žádná jiná psaní, jakkoli vtipná, mistrovská a slovutná, poněvadž takového svědectví nemají jako tato kniha, jí se vrovnati nemohou. Když se pak i na veliká tajemství a bohatý poklad spasitelných naučení v ní se úhrnkem zavírajících pohledí: tuť ovšem patrné bude, že všech mudrců a básníků slavných, kteříž kdy na světě byli, verše, zpěvy a knihy daleko převyšuje. Nebo se v ní všechna křesťanského učení pravidla zdržují; předně, o Kristu Pánu, jehož David svatý obrazem jsa o něm a království jeho, i co se v něm působiti mělo, nemálo prorokoval; podlé čehož mnozí pobožní muži každý téměř žalm duchovně na Krista, jeho život a skutky, i na církev a její běh (jakž kdy příčiny za jejich věku byly) vykládali. Všelijaká také naučení o vůli boží, a jakby ji každý vedle svého povolání vykonávati a Pánu Bohu se líbiti, i ke všemu tomu se vzbuzovati a napomínati měl, v sobě obsahuje.

Potěšení pak živých a pravých plno jest v knize této, jimiž pobožná duše v nejtěžším svírání a umdlévání, jako čistou a čerstvou vodou ze studnice od Ducha Páně vykopané očerstvována býti může; též i chval a modliteb, jimiž každého času Pána Boha svého oslavovali a k němu se o všelijaké potřeby utíkati povinni jsme. A mnohé jiné věci pobožné srdce k svému posilnění, očerstvení a na cesty boží napravení v malé této knížce s bedlivým soudem ji často čítajíc nalezne. Hodně tedy všech časů v církvi u veliké vážnosti svatí žalmové byli, a mimo jiné knihy zákona neb biblí svaté všechněm i dětem v ruce uvozováni, a k bedlivému s nimi se pěstování, i tím říkáním a zpíváním jich častým v kostelích a shromážděních křesťanských slouženo. Kterážto věc aby k svému obnovení přijíti mohla a k tomu aby i tímto výkladem napomoženo bylo, pokudž Pán Bůh milosti a darů svých na ten čas uděliti ráčil, o to věrná péče i pilná práce byla. Aby pak čtenář při některých věcech, zvlášť při titulích neb nápisích žahnuv správu míti mohl, bez častého jedné a též věci téměř při každém žalmu opětování, tuto zvláštně o tom, což nejkratšeji možné, něco se navrže.

Kniha tato tak řečená Žaltář jména svého původ má z řeckého jazyka. Nebo sedmdesáte řeckých vykladačů, když z jazyka hebrejského písma svatá vykládali, nazvali ji Psalterion od hudebného nástroje, při němž (jako i při jiných) v lidu židovském žalmové zpíváni bývali. Latiníci pak téhož názvu ve výkladech svých užívajíce příčinou byli těm, kteříž do našeho jazyka vykládali, aby i oni toho jména psalterium málo poproměníce zanechali a Žaltářem knihu tuto nazvali. Sic jinak podlé názvu židovského Sefer tehillim vlastněji by slouti měla kniha chval božských. Nebo téměř větší díl jest v ní písní chvalitebných než jiných.

Strany skladatelů žalmův svatých, od kohoby který udělán byl, i od koho v knihu tuto a tím pořádkem shromážděni, nejednostejně o tom, jakž Židé tak i jiní po nich smýšlejí. K tomu však nejvíce směřují, žeby na větším díle netoliko ti, kteříž svatého Davida název mají, ale i jiní názvu nemající, od něho složeni býti měli. Čehož důvod berou z apoštolů svatých (Skut. 4, 25.), kteříž přivodíce žalm 2. bez názvu, Davidovi jej připisují. Podlé čehož i o jiných týž rozum a smysl býti může; poněvadž písmo dí, že David byl libý v zpěvích israelských, t. výborný zpěvák v Israeli (II. Král. 23, 1.), kterýž i sám mnoho žalmů zpíval, i jiných zpěváků k zpívání v jejich stupních a kůrech rozdílných mnoho nařídil a ustanovil. O jiných pak skladatelích, jejichž jména nadepsána jsou, buď že je oni sami skládali, buď od Davida svatého složené a sobě připsané neb svěřené a k zpívání poručené přijali (poněvadž tím obojím spůsobem názvy v židovském znění nad žalmy položené vyloženy býti mohou, jako: Žalm Asafuv neb Asafovi, Etanův neb Etanovi, ano i Davidův neb Davidovi etc., ač první smysl vlastnější) ; na tom ne tak mnoho záleží, jako více na bedlivém jich zpívání a k užitku sobě obracení. Asaf pak, Heman, Etan, synové Kore, Jditun a kteří jsou více skladatelé žalmů, kdo byli, pilný čtenář písem svatých ne nesnadně sám toho (jako i jiných věcí k lepšímu žalmům svatým vyrozumění) dočísti se může; zvlášť pak v knihách královských, Paralipomenon a jiných, čímž se tuto zanášeti není potřebí.

O shromáždění jich v knihu zvláštní a v ten pořádek uvedení, jímž jedni po druhých položeni jsou, smysl někteří, že před zavedením do Babylona přátelé krále Ezechiáše něco Davidových žalmů sebrali. Jiní to připisují Esdrášovi, žeby on je po zajetí babylonském v takovou knihu shromáždil. Ale o to se mnoho nesnadniti není potřebí, poněvadž to slavné dědictví mají, že z Ducha svatého pošli.

I toto znamenati se vidělo, že Židé celý Žaltář na pět knih rozdělili, konec každé tu udělavše, kdež se při konci žalmu dvoje Amen pokládá.

Výklad řecký a obecný latinský, jehož jsme se tu i se starým českým vykladačem drželi, spojiv devátý a desátý žalm v jedno, vždycky o jeden žalm méně počítá, až do 147, jejž zase rozděliv na dvé, počet žalmův doplňuje. V tomto pak výkladu tak jsou počtové žalmův zanecháni, jakž se v obecném latinském a jiných nacházejí; však při nich i druhý počet, podlé rozdělení židovského se pokládá.

Mají pak v textech hebrejských někteří žalmové své zvláštní nápisy a názvy, kteréž aby svatý David aneb jiní skladatelé žalmů byli přidávati měli, mnozí o tom pochybují smyslíce, že v prodlených časích buď ti, kteříž do jedné knihy žalmy shromáždili, buď zpěváci při rozličných hudebných nástrojích (o nichž jací byli, nic jistého věděti se nemůže) žalmy zpívajíce ty nápisy vzdělali, při kterýchžto vykládání není potřebí mnoho se nesnadniti, ovšem v hluboké mudrování se vydávati; poněvadž i nejzběhlejší v hebrejském jazyku v tom se nesrovnávají. Avšak což nejobecnějšího a nejpodobnějšího, tuto se položí: Lamnatseach. Přednímu zpěváku neb správci všech jiných zpěváků, že t. ti žalmové k zpívání připraveni a dáni byli. Neginot byl nástroj hudebný, jeden z těch, kteříž bez větru toliko k samému dotčení neb bití strun zvuk svůj vydávali; jako těchto časů loutny, housle, harfy etc. Nehilah byl jeden nástroj z těch, kteříž ne samým dotčením neb bitím, ale větrem neb dýmáním zvuk vydávali, jako nyní rozličné píšťaly, trouby, varhany etc. Šeminit, t. k nízkému neb tlustému a hřmotnému zpěvu, jakž se vůbec říká od zpěváků k basu a k tenoru. Jiní, na osm t. strun, aneb na nástroj o osmi strunách. Siggajon rozličná, t. píseň z rozličných a nejednostejných buď klauzulí neb rytmů složená. Jiní, žeby byl nástroj hudebný. Jiní, jakž nad žalmem 7. stojí. Gitthit. Jedni smyslí, že ukazuje melodii neb notu žalmu toho, t. že se tak zpívá, jako ta píseň, kteráž se začíná od toho slova Gitthit. Jiní, že jest nástroj hudebný, vymyšlený nejprv v městě filistinském Gat, odtud žeby to jméno míti měl. Gat znamená lisice ; odtud někteří smyslí, žeby ti žalmové zpíváni býti měli při sbírání úrod, vína atd. Al mut labben. Jedni, žeby byl nástroj hudebný, aneb počátek písně, pod jejíž notu žalm tento složen; jiní o smrti Bena, rozumějíce Goliáše, o němž I. Král. 17, 4., kdež Goliáš jmenuje se židovsky muž Benaim, aneb některého jiného z pyšných oděnců filistinských neb ammonitských. Michtam. Jakoby řekl : Zlatý klenot, t. zvláštní neb velmi milý žalm nad zlato. Jiní, žeby nějaký nástroj hudebný byl aneb noty naznamenání, t. jakž se zpívá. Al aijelet hasšachar. Prostě jakž vyloženo: k času jitřnímu, t. každé jitro na svítání aby od kněží a pomocníků jejich zpíván byl, k připomínání utrpení Kristových, kteráž pro nás podstoupiti měl. Šir. Vlastně píseň, kteráž se samým hlasem lidským bez nástrojů hudebných zpívá. Šir mizmor. Píseň žalmu, když se na nástroji hudebném začíná a živý hlas následuje. Mizmor šir. Žalm písně, když lidský hlas napřed jde, a zatím teprv neb k tomu nástroj připojen bývá. Maskil. Vyučující, t. každého člověka v čas zámutků a utrpení. Nebo v těch žalmích na větším díle svatý David vypravuje svá trápení a těžkosti, kterýmiž naň ruka boží dotírala. Lehazkir. K připomínání neb rozpomínání se, t. na to, jak jest Bůh i spravedlivý ve svých metlách a trestání, i dobrotivý v odnímání jich. Šošannim byl nástroj nějaký hudebný o šesti strunách, nebo šeš znamená šest. Jiní vykládají, jako píseň o liliích, nebo šošannah židovsky slově lilium. Jedidot. Milostí neb o lásce, t. píseň svadební, v kteréž ukázáno jest divné tajemství spojení Krista Pána s chotí jeho církví svatou. Alamot. Jedni to slyší na nástroj hudebný; jiní na počátek nějaké písně; jiní nejvlastněji: k vysokému a panenskému zpěvu, jakž se nyní říká k altu neb diskantu, nebo slovo židovské alamot vykládá se panny. Machalat byl nástroj jeden z těch. kteříž větrem neb dýmáním zvuk vydávali. Jiní, že jest znamením noty; jiní. že to slovo znamená plesání, poskakování; jiní, že nemoc, neduh, trápení etc. Al jonat elem. Jiní o (duši) násilí trpící etc., buď že sebe míní svatý David, buď kohokoli z pobožných; jakby se v ten čas míti měl i modliti, příkladem svým ukazuje. Jiní o holubici němé, t. mlčelivé pobožného člověka duši; kdež není slyšení mezi rouhači, aby nebylo perel metáno před svině, ale raději mlčení zachováno. Al tašchet. Nevyhlazuj aneb nezabíjej, t. mne, milý Pane; a tak to slovo obsah modlitby, v níž David svatý za milost žádá, v sobě zdržuje. Jiní, žeby to slovo bylo památka té historie, o níž I. Král. 26, 9. Jiní. žeby počátek byl nějaké písně. Šušan edut, lilium neb růže svědectví. Jiní růže, ozdoby neb svědectví, t. že tento žalm pro budoucí pamět a svědectví mnohých a předivných vítězství, kterýchž Bůh Davidovi popříti a jimi jej i lid svůj ozdobiti ráčil, napsán jest; z čehožby Bůh vždycky ctěn a chválen byl. Jiní, žeby bylo znamením nástroje hudebného aneb noty vůbec známé. Maalot znamená stupně, schody, vstupování. Patnácte žalmův pořád ten nápis mají. Smysl jest, že to slovo bylo zpěvákům tehdejším znamením tónu neb melodie jisté, jakou notou a jakým spůsobem měli zpíváni býti ti žalmové. Jiní, žeby je zpívávali, když se do chrámu k službám božím ne ze samého Jerusalema, ale i od jinud lid israelský scházívali; nebo položení Jerusalema bylo na horách. Aneb, že na stupních neb někde opovýš stojíce je zpívávali. Jiní smyslí, jakoby řekl: Píseň neb žalm zvláštního, pilného a bedlivého povážení hodný. Jiní, že nastrojeni, shledáni a spořádáni byli vlastně k zpívání při navracování se a vstupování lidu israelského ze zajetí babylonského, když rozdílně jedni se Zorobabelem, jiní potom s Esdrášem, a jiní opět s Nehemiášem se navracovali.

Selah. I to slovíčko často se v žalmích nachází, o němž vykladači praví, že návěští dává čtenáři ku pozastavení se na té průpovědi neb verši, při kterémž se nalézá, k pilnému i bedlivému toho, což se tu pokládá, rozvážení. Jiní praví, že bylo znamením židovské hudby, jako i naše hudba má svá nejedna znamení. Někteří vykládali: na věky, vždycky. Jiní: amen, pravdať jest. Nalézá se v žalmích sedmdesátekrát a třikrát, a v modlitbě Habakukově třikrát.

Žalm 1.[editovat]

Pilně vyšetře života bezbožných a pobožných uzříš ovoce jejich z usouzení Páně. Nebo I. poněvadž A) bezbožní a) radi se o věci nešlechetné, b) ujímají se věcí nevážně předsevzatých a c) konají je k své rozkoši na škodu pobožných; B) pobožní pak a) oněm v ničemž nepovolují a b) Bohem samým s velikým oblíbením slova jeho svatého se spravují; II. tedy v jistotě A) pobožuí a) milostí boží opuštěni nebudou, b) ale jí znamení u sebe ponesou: α) obzvláštně, v čas štěstí i neštěstí, stálost, β) ústavně, šťastné předsevzatých věcí vyřízení; B) bezbožní: a) prázdní budou všeho dobrého, b) a rychle, hrozně, však spravedlivě zahynou.

1Blahoslavený ten muž,kterýž nechodí po radě bezbožných a na cestě hříšníkův nestojí a na stolici posměvačův nesedá; 2ale v zákoně Hospodinově jest libost jeho a v zákoně jeho přemyšluje dnem i nocí. 3Nebo bude jako strom vštípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede. 4Ne takť budou bezbožní; ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr. 5A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých; 6neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

Žalm 1. Vyučující.

1. Blahoslavený, II. Blaze tomu, kdož etc. — muž t. každý člověk. — nesedá: spolku s nimi nemá, nepřebývá.

2. v zákoně jeho: o zákoně. — dnem etc., t. v něm se cvičí, s ním se obírá.

3. strom. V trojí věci zavřel blahoslavenství člověka pobožného: l) v přiúčastnění ke Kristu a v něj vštípení, 2) v nesení ovoce života nového, 3) v stálosti neb setrvání; což vše podobenstvím stromu ušlechtilého a vlastností jeho ukázal. — při tekutých, H. podlé pramenů vod. — nevadne: nesprchne.

4. bezbožní, t. mnohem jináče děje se a díti bude s bezbožnými nežli s pobožnými.

6. zná, t. má v své péči, řídí, spravuje a oblibuje Bůh život a předsevzetí jejich, i k cíli blahoslavenému v Kristu přivodí.

Žalm 2.[editovat]

V čas protivenství I. vidíš-li, jak snažnost bezbožniků proti Bohu a) bouří se všetečně, b) sněmuje opovážlivě, c) odříka se boží správy rouhavě; II. věziž také, že jest boží proti předsevzetí takovému a) snadná moc; nebo α) směje se sbíhání jejich, β) zastavuje přívažčivou zlost jejich ohlašováním aa) vůle své, bb) Syna svého mínění k dobrému církve a na zkázu bezbožných; b) časné, podlé milosrdenství jeho napomínání, aby α) odstoupíce od zlého předsevzetí, β) a sloužíce samému Pánu s přijetím Syna jeho aa) ušli pokut a bb) v počtu vyvolených ostáli k svému dobrému.

1Proč se bouří národové a lidé daremné věci přemyšlují? 2Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu a proti pomazanému jeho 3říkajíce: Roztrhejme svazky jejich a zavrzme od sebe provazy jejich! 4Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. 5Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je řka: 6Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou zvěstuje přikázani jeho. 7I já, dí král, vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. 8Požádej mne, a dámť národy, aby byli dědictví tvé, a kon- činy země vládařství tvé. 9Roztlučuješ je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. 10A protož králové usrozumějte sobě; vyučujte se soudcové zemští. 11Služte Hospodinu v bázni a veselte se s třesením; 12líbejte Syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, 13jakžby se málo jen zapálil hněv jeho; blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Žalm 2. Prorocký a vyučující

1. bouří: brojí.

2. Sstupují, t. jako do potazu. — pomazanému: buďto Davidovi jako obrazu, buďto Kristu jako pravdě obrazu.

3. jejich, t. Hospodinovy a pomazaného jeho. — provazy: , t. jho, zákony, práva, řády, kázeň.

5. Tehdáž, t. když přijde čas jemu známý k uvedení pomst buď časných neb vččných.

6. ustanovil, H. pomazal. - svatou, H. svatosti své.

7. úsudek: výrok, t. jistou a nepochybuou vůli boží, jakbyste vy moji nepřátelé ke mně (ač nechcete-li zahynouti) i k mému království chovati se měli, vám vysvětlím a v známost uvedu.

8. národy: pohany.

Žalm 3.

Člověče pobožný I. když vidíš nepřátel a) i nmožslví b) i opovážlivé rouhání, II. co učiníš? Odvolaje se na Boha a) vzpomínám sobě, že i α) prvé aa) volajícího mne vyslýchal, bb) mne sobě dnem nocí poručena měl, β) nyní pak to dáli chce, aby mne ani tisícové vojska neublížili; b) probuzuji se také, abych α) vroucně pomoci od toho žádal, který prvé pomáhal, a β) důvěřil se tomu, kterýž jest i spasení i požehnání lidu svého.

1Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

2Hospodine, což jsou mnozí nepřátelé moji, jak mnozí povstávají proti mně? 3Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. 4Ale ty Hospodine jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. 5Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Selah. 6Já jsem lehl a spal jsem i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. 7Nebuduť se báti mnoha tisícův lidí, 7 kteříž se víikol kladou proti mně. Povstaniž Hospodine, zachovej mne Bože můj! 8kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážels. 9Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Selah.

Žalm 3. Modlitebný.

3. o duši, J. duši mé, t. mně. — pomoci, H. spasení, vysvobození.

4. povušuješ etc., t. smutného obveseluješ.

5. vyslyšel, J. odpověděl. — svaté, H. svatosti.

6. zdržoval: podpíral, opatroval.

7. vůkol etc.; nepřátelsky obleliU mne. — zachovej: vysvoboď.

8. líce: čelisti. — zvyrářels, H. polámal, t. jako zvěři líté, aby škoditi nemohli.

9. Tvéť etc., H. Hospodinovo jest, J. u Hospodina.