Autor:Augustin Eugen Mužík

Augustin Eugen Mužík

* 15. květen 1859, Nový Hradec Králové
† 31. březen 1925, Praha

český básník a spisovatel

• Biografie ve Wikipedii
• Multimedia ve Wikimedia Commons
• Položka Wikidat

Seznam děl v NK ČR

VIAF

Augustin Eugen Mužík (1859–1925) byl český básník, spisovatel, žurnalista, dramatik a překladatel z angličtiny, francouzštiny a ruštiny. ⇒ více…

Dílo

Básně

• Adveniat regnum tuum! – z výboru Poesie sociální (1902)
• Budoucí člověk – z výboru Poesie sociální (1902)
• Chval boha! (1883)
• Patery knihy plodů básnických/Dvě ctnosti – z antologie Patery knihy plodů básnických (1892)
• In memoriam Jan Otto (Zlatá Praha 1916)
• Jaro, Léto, Podzim, Zima – uveřejněno v Kalendáři Zlaté Prahy (1894)
• K 600. výročí narození Karla IV. (Zlatá Praha 1916)
• Legenda z konce století XIX. – z výboru Poesie sociální (1902)
• Patery knihy plodů básnických/Píseň rozsévače – z antologie Patery knihy plodů básnických (1892)
• Po letech – z Kalendáře Zlaté Prahy (1894)
• Příměří – ze sborníku Vánoční album (1894)
• Pytlák – z Kalendáře Zlaté Prahy (1895)
• Reflexe štědrovečerní – ze sborníku Vánoční album (1893)
• Rytíř a dívka – ze sborníku Vánoční album (1894)
• Tajemství země – uveřejněno v Literární premii Umělecké Besedy v Praze na rok 1888
• William Shakespeare : K 300. výročí slavného básníka (Zlatá Praha 1916)
• Zlato a křemen – z Kalendáře Zlaté Prahy (1895)

Překlady

• Adam Mickiewicz: Na čekání (Kalendář Zlaté Prahy 1894)
• Adam Mickiewicz: „Je mi to milé“ (Kalendář Zlaté Prahy 1895)
• Edgar Allan Poe: Havran (Květy 1885)

Díla o autorovi

• František Bílý napsal o Mužíkovi ve sbírce Patery knihy plodů básnických (1892) na str. 378:

Nar. 1859 v Novém Hradci Králové. Spisovatel v Praze. Vydal r. 1888 Jarní bouře a Hlasy člověka, 1884 Ballady a legendy, 1887 Květy polní. Hojně prací jeho roztroušeno po časopisech.

• Antonín Macek napsal o Mužíkovi ve sbírce Poesie sociální (1902) na str. 102:

  Aug. Eug. Mužik (1859). Lyrik zádumčivého nábožensky zabarveného tónu. V četných svých sbírkách básní (Hlasy člověka, Černé perly, Květy polní, Písně života, Hymny a vzdechy a j.) dotýká se nezřídka smutného losu chudiny, líčí bídu rolníka, tkalce a jiných ujařmených proletářů, avšak bez vášnivých revolt s tichým sklonem ke křesťanství. Zvláštní tóny všelidského soucitu a láska rolníka k rodné půdě jsou ve verších Mužíkových vyjádřeny procítěnými slokami.