In memoriam Jan Otto

Údaje o textu
Titulek:	In memoriam Jan Otto
Podtitulek:	(1841—1916)
Autor:	Augustin Eugen Mužík
Zdroj:	Zlatá Praha, roč. XXXIII. (1915–1916), čís. 36. s. 422. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	7. 6. 1916
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Jan Otto

Na jarním větru — něho a sílo! —
duch tvůj se do výše vznesl.
Po práci pilné skončiv své dílo,
Rozsévač v náruč snů klesl.

Šel nivou nuznou rodné té půdy,
šel jako dobrý duch její,
kam mávl rukou v lán český chudý,
zázraky vzrůstu se dějí.

Za listem list tou vypučel hluší,
záhy se rozvlní niva —
nad ní tu radost tisíců duší
skřivánek poeta zpívá.

Listy se vinou v knihu a knihu,
víc, než si domyslí tucha.
V sterém tom krásy lesku a mihu
svou národ slaví žeň ducha!

Nejsme už chudí a nejsme malí,
mrtví však volají stále:
„Za to, co vy jste desetkrát vzali,
stokráte splácejte dále!

Hrdiny ducha můžete zříti,
brázdu již orali zlatou —
stopa jich, v které dál chcete jíti,
budiž vám čestnou a svatou!“

Chléb ducha roste, zdroj srdce kypí,
žár dědů stává se tělem,
nad čerstvým rovem rozkvetou lípy,
pokryjí zlatým jej pelem.

Ještě je možno po Čechách žíti —
silní se duchové rodí —
z jednoho zrna sto zrn lze zříti,
když je muž do brázdy hodí.

Jaká to záře nad krajem nová,
jaké to čarovné světlo?
To z bílých listů českého slova
ráno nám vítězné zkvetlo.

Zjemní nám srdce, rozsvítí mozky,
lásky v něm, víry je moře!
Cítíme v sobě zákon ten božský:
prací že vzejde nám zoře.

Ne v kov ni mramor nadšení vzpláním
jméno dnes vznešené ryjem,
v tisíce knih, jež volají za ním:
„My žijem, Tebou my žijem!“