Zpěvy zavržených/Velký rabi Lev, Jehúdá ben Besalél

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Velký rabi Lev, Jehúdá ben Besalél
Autor: Jehuda ben Becalel
Zdroj: Zpěvy zavržených, 3. vydání, str. 37-38
Vydáno: Praha: Práh, 1993,
Licence: PD old 70
Překlad: Jiří Langer
Licence překlad: PD old 70

VELKÝ RABI LEV, JEHÚDÁ BEN BESALÉL[editovat]

(Praha - zemřel roku 1609)

SEDMERA ROUBENÍ[editovat]

Studnice prvá - vody svatosti,
hloubená tajemnou moudrostí;
oddaluje od nepravostí;
ochraňuje před zlou chorobností;
oživuje, a všech ran tě zhostí;
vzpružuje každého, kdo klesá slabostí:
Vyvěrá z ní čtvero mocností.

Studnice druhá - čiré vody.
Zdá se, že kalné mořské to proudy;
a přece je čistější než rosa povždy;
bez kalu a bez rmutu a bez vady.
K ní skloň se, když nevíš, ó bloude, kam kudy;
v ní protři si zrak, i srdce ve své hrudi!
Nezvaní nevhrouží do ní se nikdy.

Studnice třetí - v té je voda sladká;
sedmkrát čeřená, přejemná látka.
Očím je rozkoší a srdce láká;
posílí vědomí, poznání vnuká.
Medová vůně z ní uniká;
sladší, než vína pravěká;
potěšení Boží i dobrého člověka.


Studnice čtvrtá - živá voda.
Žádné moci se nepoddá;
žádné oko ji nezbadá;
s nebeských luhů padá;
rajský tok, jenž neopadá;
křišťál lesku nepostrádá;
zář slunce, jež nezapadá.

Hluboká voda - studnice pátá;
lovců perel tůně zlatá.
Změť drahokamů se tam kmitá,
jak oblázky, jež potok skýtá,
a kdekdo, co bezcenné odmítá:
Ohnisky blesků jsou, a z nich svítá
i nejzazším končinám světa.

Studnice šestá - vody, jež se vzdouvají;
výš a výše stoupají;
vrchy pokrývají;
dravé proudy vše zaplavují;
loďstva plují, kupci cestují;
dalekých pobřeží nedosahují;
hlubin neopanují.

Studnice sedmá - vod očištěných;
všech trusek zbavených;
od příměsků oddělených;
vytříbených a průhledných;
pokolením budoucích připravených;
nepotřísněných a ne zatemněných;
čistých srdcem a očí jasných.


K str. 37. (L. passim) Maharal, nebo ještě kratšeji Maral, jak pravověrní Židé celého světa slavného pražského autora nazývají podle počátečních písmen slov: marenú (náš pán) há-ráv (velký rabi) Léb (Lev), nebyl básník. V jeho velice početných spisech (tiskem jich vyšlo sedmnáct) není veršů. Toliko v jednom z posledních, v „Beér ha-gólá“ (Studnice vyhnanství), jsou tu a tam rýmy, z nichž jsem tu přeložil verše stojící v záhlaví - roubení - kapitol, „studnic“ zmíněného díla. VELKÝ RABI LEV PRAŽSKÝ je jedním z nejtěžších židovských autorů. Myslitel byl originelní; jak ve svých reformátorských názorech pedagogických, tak i v etických a theologických i ve své pohotovosti homiletické. Byl odpůrcem filosofie, není však ani mystikem (kabalistou), v plném slova smyslu. O nějakých magických pokusech není v jeho známých spisech nikde zmínka.