Zpěvy lidu srbského (Kapper)/Usnula panenka

Zpěvy lidu srbského Siegfried Kapper
Roste, roste jedlička	Usnula panenka	Žala zlatou pšenici panenka

Údaje o textu
Titulek:	Usnula panenka
Autor:	trad.
Původní titulek:	Овчар и дјевојка (Заспала дјевојка дренку на коренку)
Zdroj:	Soubor:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf Národní knihovna České republiky
Licence:	PD traditional
Překlad:	Siegfried Kapper
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Slovanské národní písně/Srbské písně#20. Ovčák a děvčice, Slowanské národnj pjsně/Djl prwnj/Srbské pjsně/Owčák a děwčice
Index stran

Usnula panenka,
pode dřínem snila.
Hnali tudy stáda
dva ovčáci bílá.
Jeden šel svou cestou,
aniž se jí všimnul,
nedalo druhému,
zastavil se u ní:
„Vstaň, panenko, vstávej,
dne nezanedbávej!
V údolí tam dole,
je tam zlaté pole,
pojď panenko dolů,
obežnem je spolu!
Obežnem pšeničku,
boží úrodičku,
pak až bude po žni,
kdo víc nažal, zvíme!

Požneš-li ty více,
dám ti svoje stádo;
požnu-li já více,
budeš mou milenkou!“

A panenka vstala,
na rámě srp vzala,
a šli ihned spolu
na to pole dolů.
Žali, žali, žali,
srpy zrovna draly
ovčákovi dvacet
pomáhalo druhů,
a panence bratří
dvacet přišlo v pomoc.
Žali, nepřestali,
pokud nedožali;
a když dožali vše,
snopy počítali;
mělatě panenka
snopů tři sta a tři,
a ovčáček dvě stě
a dva — a to s těží!

Tu panenka prála:
„Jářku teď, ovčáčku!
Dej mi to své stádo,
já tě předhonila.“

Ale ovčák na to:
„Nač, zlatoušku, zlato,
nač by tobě stádo,
nač pak tolik ovcí,
trávníčku když nemáš,
na němž bysi pásla,
studánky když neznáš,
bys je napájela,
o chládečku nevíš,
kde bys hlídala je?“

A zas na to ona:
„O mne nestarej se!
není nad mé vlasy
žádná tráva hebká,
nad mé černé oči
studánky čerstvější;
řasy moje dlouhé,
ratolesti stinné —
chládeček pod nimi
nejjemnější kyne!“