Zpěvy lidu srbského (Kapper)/Roste, roste jedlička

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Roste, roste jedlička
u cestičky vysoká;
není, není jedlička,
je to krásná panenka,
s milencem se umlouvá:
„Nemám, tanečníku můj,
nemám, věru, na nohou,
červeňoučké čižmy své,
bych šla s tebou do kola!
Přijď si ke mně na večer;
perličky jsem přetrhla,
po zemi roztrousila,

ať je spolu naberem,
na tkaničku navlečem!
Za to spolu, pán bůh dá,
půjdem zejtra do kola!
Na pozoru však se měj,
v kole se mne nechytej!
Neboť ženy ďáblice,
znalé toho nejvíce,
hnedle by mne pomlouvaly,
do ucha si pošeptaly:
„Snad ji také nelíbá,
snad dokonce objímá?“
A my, bůh ví, podnes až
ještě ani jedinkrát,
leda včera na večer,
a z včerejška na dnešek,
a pak z dneška na zejtřek!“