Zpěvy lidu srbského (Kapper)/Slunce a měsíc soupeřové

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Slunce a měsíc soupeřové
Autor: trad.
Původní titulek: Сунце и мјесец просе дјевојку (Паде магла по Бојани)
Zdroj: Soubor:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf, s. 11–12
Licence: PD traditional
Překlad: Siegfried Kapper
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf

Na Bojáně hustá mlha,
na palouku drobná rosa;
nechodí tam živá duše,
leč jediná dívka bosá.
A neprošla ani ona; —
noha se jí vysmeknula,
s prstu zlatý proužek svleknul.

A tu ona mládce viní:
„Mládče, tys můj proužek našel!“

A jí on se zaklínaje:
„Já že jsem tvůj proužek našel?
Včera kdy jsem přijel z boje,
vypustil jsem chrty svoje,
vypustil je za dubinu
a ohaře na lučinu.
Utíkali ku Dunaji,
u Dunaje stavili se,
přes Dunaj se rozhlíželi.
Za Dunajem hradec pevný,
na tom hradci devět bratří,
devět bratří, sestra jedna.
Na nich sestru slunce chtělo;
osm bratří odepřelo,
nejmladší jen ten ji dát chtěl.
Pro to jemu bratří druzí:

„Nedáš, bratře, jedin sestru;
neboť slunce zážhem hoří,
a nám zážhem sestru zmoří!“
A chtěl dívku též pak měsíc;
osm bratří odepřelo,
a dal jedin bratr střední.
A s tím už se nehádali,
rádi se mu podvolili;
neboť měsíc prý se mění,
a nad zář tu jeho není,
a pak ona při něm krásné
přátelstvo prý bude míti,
za švakřice samé hvězdy,
za zelvici večernici,
a jitřenku za druženku!“