Zpěvy lidu srbského (Kapper)/Sestra slunka

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Sestra slunka
Autor: trad.
Původní titulek: Сунчева сестра и паша тиранин (Извирала студена водица)
Zdroj: Soubor:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf, s. 9–10
Licence: PD traditional
Překlad: Siegfried Kapper
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 2.pdf

Pramení se studená studnice,
u studnice stříbmá stolice,
na stolici rozmilá děvice;
po kolena jsou jí nohy žluté,
po ramena jsou jí ruce zlaté,
vlasy sama hedbávná jsou příze.

O divu tom hlasové šli světem,
pašete až Tyranina došli,
ano dvé hned vypravilo sluhů,
„Jděte“, prálo, „k studené studnici,
ohledejte rozmilou děvici!
Rozmilá-li, hlasové jak kážou,
za věrnou já manželku ji pojmu!“

Skočili hned sluhové dva ručí,
ke studnici studené se brali,
rozmilou tu děvu ohlédali;
a kdy, že je taká, pozorují,
hlasové jak o ní vypravují,
k pašeti se honem navrátili,
jaká děva jest, mu vyřídili.

A pak paše sílu svatů zvalo,
za rozmilou děvou s nimi táhlo.

A kdy děva rozmilá je shlédla,
plným hrdlem do smíchu se dala:
„Je to, věru, je to podívaná!
A ty paše, rozumu-lis pozbyl?
Neboť, věru, blázen je, kdo pojít
za manželku slunka chtěl by sestru,
měsícovu sestřenici rodnou,
dennice to v bohu posestřenku!“
S kamenné tu stolice hned vstala,
žlutou rukou v zlatá ňadra sáhla,
jablíčka tři zlatá v ruce měla,
v nebes výši jimi pohodila.

To jak šest set svatebčanů zřelo,
všichni hned se po jablíčkách hnalí,
o jablíčka rvali se a prali.

A tu s nebes jasného, hle, bedra.
místo jablek blesky troje jasné,
blesky troje, hromy troje žasné!
Jedna rána v družby udeřila,
rázem oba družby usmrtila,
na hnědouši paše rána druhá,
šest set při něm svatebčanů třetí.
Nezbylo pak ze všech živa oka,
ani rtů, by s zprávou domů došly,
s jakým koncem námluvy ty pošly!