Zpěvy lidu srbského (Kapper)/Fatima panna a utrhač

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Fatima panna a utrhač
Autor: trad.
Původní titulek: Мујо челебија и Фате Љубовића
Zdroj: Soubor:Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf, s. 135–138
Licence: PD traditional
Překlad: Siegfried Kapper
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Kapper, Siegfried - Zpěvy lidu srbského 1.pdf

Vyšívala Ljubovičův Fata
pod žlutými v sadě pomoranči.
Pastoušek tam tudy stádo pásl
mladý Mujo, pozdravení dával:
„Pomáhej bůh, Ljubovičův Fato!
Vezmi si mne, a bude ti dobře!“

Načež jemu Ljubovičův Fata:
„Jsi-li blázen, pastušino Mujo?
Nedala bych tebou sloužit sobě,
nerci bílé tváře líbat tobě!“

Což když Mujo pastušina slyšel,
krásné na to Fatě odpověděl:
„Mne-li tedy nevezmeš si, Fato,
na ramenou ať nenosím hlavu,
neřeknu-li, kam ať koli přijdu,
pod pasem že s pacholetem chodíš!“

Avšak tomu Fata vysmívá se,
na rámečku pilně dál vyšívá.

Mujo odtud zahanben se klidil,
horami a lesy mrzut bloudil,
až pak zprávy o pašeti pánu
té se posléz doslech’, že prý stan svůj
na Rakytné na rovině rozbil,
kdež prý lidu k němu tam dochází,
špahův též i agův velké množství.
K němu též bral pastoušek se Mujo,
poslušnou svou poklonu mu složil,
kolena, lem u kabátu líbal.

Paša Muju milostivě přijal,
jak a co, se laskavě ho tázal:
„Jak se daří, pastoušku, ti, Mujo?
Pásal-li jsi také v Hercegovsku?
O dvorci-li víš tam Ljubovičů?
Jak pak svědčí devíti tam bratrům?
Jsou-li zdrávi, veseli a bodří ?“

O čemž Mujo tu mu dava zprávu:
„Ovšem že i v Hercegovsku pásal!
O dvorci též vím tam Ljubovičův!
Dobře svědčí devíti tam bratrům,
jsoutě zdrávi, chvála bohu, všickni;
veseli však, aby byli, — nejsou!
Neboť bratřím jediná je sestra,
ta pod pasem s pacholetem chodí,
s pacholetem pašete Bosanska!“

Paša tomu zasmál se Pazarský:
„Tím líp pro ni! Z dobrého to pána!“
Avšak přece mrzí ho to tuze.

Písmo tedy sličné honem napsal,
v němž Fatimě přísně rozkazuje:
„Bez prodlení ať jsi na Rakytné!“
Na Tatara na svého pak zvolal,
k Ljubovičům do dvorce ho poslal.

Tatařína Fatima, jak zhlédla,
ničeho se dobra nenadála.
Přečtla písmo, hned mu rozuměla,
na Rakytnu hned se odebrala.

Pašeti čest náležitou dala,
koleno, lem šatu políbila.

A jakmile na pašeti shledla,
mrzkým okem že se na ní dívá,
se sebe hned žluté svršky strhla,
na košili nahá až se svlékla.
Na srdce pak ruku položila,
k pašeti ta slova promluvila:
„Teď, o pašo, rozhodnj sám, pane!
Rozhodni, at zdráv jsi, podle pravdy,
pod pasem zda jabko sebe menší,
neřku-li mně děcko by se skrylo?
Pakli ale odepřeš mi pravdu —
jak jsem bosá na Rakytnu přišla,

tak i bosa do Stambola půjdu,
sultánovi stěžovat si budu,
a pak věz, že o hlavu ti půjde!“

Což když paša na Fatimě zvěděl,
za dost jak by učinil jí, hleděl.
Lží nad míru Mujovou rozlícen:
okem jenom na kata si kývnul, —
ten mu jedním rázem hlavu utnul.

A sám Fatu na tom místě objal,
hned za paní pašovou ji pojal,
začež věčná od boha mu sláva!