Zemí lidí, zvířat a bohů/Můj rybolov

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Můj rybolov
Autor: Ferdynand Antoni Ossendowski
Zdroj: Soubor:Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu
CBN Polona
Vydáno: Praha: Česká grafická Unie, 1925
Licence: PD old 70
Překlad: Michal Hynais
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Ossendowski - Zemí lidí, zvířat a bohů I.djvu

Můj rybolov.

Kdysi po ránu, když jsem si vyšel za kořistí, přiblížil jsem se k břehu řeky a zpozoroval jsem veliké ryby s červenými, jakoby krví nalitými hřbety a ocasy. Ryby pluly, vysunujíce hřbety nad vodu a kochajíce se patrně teplem slunečním. Od té chvíle mne neopouštěla myšlenka, že by bylo možno nachytati těchto krásných ryb a rozmnožiti mou jednotvárnou výživu, ale neměl jsem nic k obvyklému rybolovu a byl jsem nucen utéci se k jinému způsobu.

Tou měrou, jak se řeka zbavovala ledu, přibývalo ryb v množství stále větším. Přesvědčil jsem se, že plují proti proudu, přecházejíce za příčinou kladení jiker z Jeniseje k pramenům menších přítoků té řeky. Rozhodl jsem se užiti barbarského způsobu lovu ryb, ačkoliv jsem věděl, že zákonodárství všech států trestá přísně tento systém. Domníval jsem se však, že zákonodárci a moralisté nebudou příliš přísnými vůči obyvateli díry pod kořeny vyvráceného stromu v sibiřské tajze, vůči člověku osamělému, který se odvážil překročiti jejich racionální ustanovení, a ostatně tenkráte byla pro mne ryba s červeným hřbetem důležitější než právníci v tógách, baretech nebo fracích.

A tak jsem počal jednati. Nejprve jsem nasekal značné množství tenkých bříz a osik a jal jsem se budovati plot přes řeku, vrážeje zahrocené tyče do dna nebo upevňuje je mezi kamení koryta a proplétaje je tenkými haluzemi. Po dvou dnech usilovné práce v ledové vodě byl můj plot hotov. Viděl jsem, jak se před touto neočekávanou překážkou hromadily veliké ryby, jichž stále přibývalo. Projevovaly živé známky obavy, dotýkaly se hlavami plotu, pluly nazpět a zase se vracely. Konečně se pokoušely přemrštiti se přes překážku. Při tom jsem viděl často obrovské stříbrné ryby s červenými hřbety a ocasy zdéli metru i více, vymršťující se s rozběhem z vody, bijící pružnými těly o stěnu z haluzí a padající bezmocně nazpět do řeky. Chvílemi prováděly dvě nebo tři ryby zároveň tento manévr. Musil jsem jednati. Upevniv nuž na dlouhou tyč, hleděl jsem nabodnouti rybu, ale všechny mé pokusy skončily s nezdarem. Takto jsem se vydával v nebezpečí, že zlámu nebo ztratím nůž. Neméně bezvýsledné bylo mé úsilí zachytiti ryby sukovitou tyčí a vyhoditi je na břeh. I rozhodl jsem se využiti snahy ryb dostati se přes plot. Učinil jsem to takto:

Několik kroků od břehu jsem vyřezal v plotě okno zpola pod vodou a po druhé jeho straně jsem umístil koš vyčnívající vysoko nad vodou, který jsem spletl z tenkých prutů červené vrby. Ozbrojen krátkou a tlustou holí čekal jsem na kořist. Za několik minut se blížily k zrádnému otvoru v plotě dvě překrásné ryby. Velmi opatrně, jako by ohmatávaly každý coul, vpluly do koše, kde se začaly mrskati, bijíce mohutnými ocasy. Bez meškání uklidnila má hůl jejich bujnost.

Tak jsem se stal rybářem. Každý kus vážil aspoň třicet liber, ale nahodily se kusy i po osmdesáti librách. Byly to ryby druhu „tajmeň“ z rodu lososu. Po týdnu jsem měl v stinném úvoze, blíže své jámy, v sněhu zakopaných asi sedmdesát ryb. Zanechal jsem honu a šedě u své léčky ubíjel jsem holí ryby a vyhazoval jsem je na břeh. Než slunce hřálo stále více. Vrátiv se jednou domů, ucítil jsem zápach hnijících ryb. Byl jsem nucen se zármutkem vyhodit do řeky celou zásobu a omeziti se na každodenní kořist. Avšak zakrátko ryby odpluly a má košíková past mi přestala dodávat živobytí.

Vrátil jsem se znova ke karabině.