Ze říší přírody/Jak povstalo stříbro

Ze říší přírody Alfons Bohumil Šťastný
Pazourek	Jak povstalo stříbro	Živec

Údaje o textu
Titulek:	Jak povstalo stříbro
Autor:	Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj:	ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 80–81. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Za dávných dob míval měsíc velikou moc. Byl tak veliký jako slunce a hřál ještě silněji nežli toto. Ale poněvadž hvězdy ve vesmíru byly již slunce za svého krále zvolily, zdála se jim moc měsíce přílišnou a proto požádaly vítr, aby jim přispěl na pomoc a potrestal nenáviděný měsíc. Vítr jim to přislíbil a spěchal ku své sestře, bouři, chtě s ní spojiti se ku zkoubnému dílu. Však jedné hvězdě zželelo se ubohého měsíce, a vyzradila mu, co se naň chystá.

Tvář měsíce se zasmušila. Po chvíli bolně odvětil: „Vždy hleděl jsem jen prospěti svým družkám; nikdy mi ani nepřipadlo, státi se jejich panovníkem. Oh, bolí mne tento nevděk. Však budiž — podrobím se nezaslouženému příkoří! Snad potom ochabne jich nenávist ke mně!“

Marně zaříkala ho hvězda, aby prchl, marně předstírala mu jistou záhubu, setrvá-li; měsíc neustoupil. Vidouc, že s ním ničeho nepořídí, smutně odešla.

Měsíc se zamyslil. Pohlížel na krásný ten svět a zvláště na milou mu družku — zemi, jíž byl vždy věrným společníkem. Náhle zazářila jeho tvář. „Ano,“ zvolal radostně, „ještě jednou užiji své moci, abych obyvatelům země mohl něčím prospěti!“ A počal líbati jasným svým světlem zemi. Jakmile padlo světlo měsíce na nějaký kámen, proměnil se tento v ryzí stříbro. A když bylo již veliké množství kamenů tak proměněno, ozval se ve výšinách strašlivý hukot. Blesky kmitaly se mezi tmavými mraky, hrom burácel, a strašný příval zatápěl měsíc. Slaběji a slaběji zářilo světlo jeho, až zcela uhasla.

Vítězně zařval vichr, a hvězdy zajásaly, že zbaveny jsou nenáviděného měsíce. Pak obrátil se vichr k zemi a smetal všechno stříbro hluboko pod povrch, aby ani nejmenší památky po měsíci nezbylo.

Slunci však zželelo se ubohého soupeře. K bývalému lesku ovšem ho již vzbuditi nemohlo, však ustanovilo se osvětlovati ho vždy nějaký čas, aby obyvatelé pozemští mohli opět na milou tvář jeho patřiti.

Po letech, když lidé počali rozkopávati povrch zemský, nalezli tu množství stříbra. Pomocí jeho velice obohatili se, a tak zkvétaly na zemi obchody, průmysl i vědy měrou netušenou. A to vše způsobil měsíc.