Ze říší přírody/Živec

Ze říší přírody Alfons Bohumil Šťastný
Jak povstalo stříbro	Živec

Údaje o textu
Titulek:	Živec
Autor:	Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj:	ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 82. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Mnoho živočichův i mnoho rostlin bylo již stvořeno. Potom došlo na nerosty. Jména jejich odpovídala hlavně tvaru, povrchu a barvě, neb jiným jich vlastnostem. Konečně proneseno jméno živec.

„A co bude živiti, vznešený Stvořiteli?“ osmělil se jeden z andělů ptáti se. „Vždyť je to pouhý kámen, jenž nikomu za potravu sloužiti nemůže.“

„Zvíš toho časem.“ —

Uplynulo mnoho století. Působením větru a deště zvětraly balvany živce a měnily se ve drobný prášek, jejž přívaly zanesly do rovin. I přišli lidé a roviny ty oseli pšenicí a žitem. A hle, kde naplaven byl prášek ze živce, tam bujelo osení nejzdárněji.

„Teď pochopuji, proč dáno onomu nerostu jméno živec,“ řekl anděl. „Jedině proto, že živí rostliny v půdě zakořeněné. Moudrý jsi, Pane náš!“ —

A ještě za dnešních časů užívá se živcové moučky s prospěchem ku mrvení vysílených polí.