Ze říší přírody/Hrobařík

Ze říší přírody Alfons Bohumil Šťastný
Hedbávník	Hrobařík	Smrtihlav

Údaje o textu
Titulek:	Hrobařík
Autor:	Alfons Bohumil Šťastný
Zdroj:	ŠŤASTNÝ, A. B. Ze říší přírody. Praha: M. Knapp, 1891. s. 24–25. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V dávných dobách panoval mocný král nad zemí, jejíž obyvatelé byli pohany. Ten válčil jednou s nepřítelem a pohubiv mu mnoho vojska, zahnal jej ze země. Pak vydal rozkaz, aby nikdo z poddaných neopovážil se těla padlých nepřátel pochovati. Chtělť se surový král mstíti ještě na mrtvolách, tak aby nepohřbeny jsouce, staly se kořistí dravců.

I zželelo se jednomu šlechetnému muži mrtvých těl, a on vydal se za město, aby nepřátely pochoval. K dílu svému volil vždy jen tmavou noc, nechtěje vydati se v nebezpečí smrti, kdyby ho někdo při práci uzřel. Mnoho již těl přijala země ve své lůno, když jistý důvěrník králův spozoroval, že mrtvoly se ztrácejí, aniž po nich zbylo nějaké známky.

I oznámil to králi, a ten odebral se jedné noci s četnou družinou za město.

Dobrovolný hrobník již tam byl a pracoval horlivě. Tu uzřel k nemalému uleknutí četný zástup lidí, v jehož čele poznal krále. Hrůzou jat, padl na kolena a vzýval nebe o pomoc.

A hle, jeho prosba se splnila! Když král dorazil na místo, nenalezl tu nikoho, kromě malého broučka s oranžovými proužky na krovkách. Byl to šlechetný muž, jehož Bůh tak proměnil, by ukryl ho před zraky panovníkovými.

Brouček ten později velice se rozmnožil a stal se dobrodincem lidí, zahrabávaje zdechliny, kde jaké nalezl. Pro tuto vlastnost dáno mu jméno hrobařík.