Zahradník/82

Zahradník Rabíndranáth Thákur
81	82	83

Údaje o textu
Titulek:	Zahradník 82
Autor:	Rabíndranáth Thákur
Zdroj:	http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Balej
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Budeme dnes večer hráti hru smrti, má nevěsta a já.

Noc je černá, mračna na obloze jsou rozmarná a vlny zuří po moři.

Opustili jsme lože snů, otevřeli jsme dveře a vycházíme, má nevěsta a já.

Sedíme na houpačce a vichřice se o nás ze zadu opírá.

Má nevěsta se zachvívá strachem a rozkoší, třese se a tulí ke hrudi mé.

Dlouho jsem ji laskavě ošetřoval.

Připravoval jsem pro ni lože z květin, zavíral dveře, abych chránil její oči před prudkým světlem.

Líbával jsem ji něžně na rty a šeptával jí tiše do ucha až zpola omdlévala únavou.

Tonula v nekonečné mlze rozplývavé něhy.

Neodpovídala na můj dotek, mé písně nedovedly ji vyburcovati.

Dnes večer přišel k nám z pouště hlas bouře.

Má nevěsta se zachvěla a vztyčila, uchopila ruku mou a vyšla.

Vlas ji poletuje ve větru, závoj jí vlaje, její věnec šustí jí na prsou.

Náraz smrti ji vrhl do života.

Jsme si oko v oku, srdce v srdci, má nevěsta a já.