Zahradník/8

Zahradník Rabíndranáth Thákur
7	8	9

Údaje o textu
Titulek:	Zahradník 8
Autor:	Rabíndranáth Thákur
Zdroj:	http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Balej
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Když lampa u mého lože dohořela, procitla jsem s ranními ptáky.

Usedla jsem u otevřeného okna s čerstvým věncem na rozpuštěných vlasech.

Po cestě v růžové jitřní mlze šel mladý poutník.

Perlový náhrdelník byl na jeho šíji a sluneční paprsky padaly na jeho témě. Stanul před mými dveřmi a tázal se mne dychtivě: „Kde ji naleznu?“

Studem jsem nemohla ani říci: „Ona — to jsem já, mladý poutníče, to jsem já.“

---

Bylo šero a lampa nebyla rozsvícena.

Lhostejně česala jsem si vlasy.

Mladý poutník přijel na svém voze v záři zapadajícího slunce.

Jeho koně měli pěnu u úst a prach byl na jeho šatě.

Sestoupil u mých dveří a ptal se unaveným hlasem: „Kde ji naleznu?“

Studem nemohla jsem ani říci: „Ona — to jsem já, zemdlený poutníče, to jsem já.“

---

Jest dubnová noc. Lampa hoří v mé komnatě.

Jižní vánek tiše povívá. Hlučný papoušek spí ve své kleci.

Můj živůtek má barvu pavího hrdla a můj plášt je zelený jako mladá tráva.

Sedím na zemi u okna a hledím do opuštěné ulice.

Neustále si šeptám do temné noci: „To jsem já, zoufalý poutníče, to jsem já.“