Zahradník/4

Zahradník Rabíndranáth Thákur
3	4	5

Údaje o textu
Titulek:	Zahradník 4
Autor:	Rabíndranáth Thákur
Zdroj:	http://kramerius.mzk.cz/search/handle/uuid:d7ae37a0-b8f7-11e5-b5dc-005056827e51
Licence:	PD old 70
Překlad:	František Balej
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

Ach, proč postavili můj dům u cesty do města tržního?

Zakotvují naplněné lodi své blízko mých stromů.

Přicházejí a odcházejí a putují po své vůli.

Sedím a dívám se na ně; můj čas míjí.

Zapuditi jich nemohu. A tak míjejí moji dnové.

Ve dne v noci kroky jejich zní u mých dveří.

Nadarmo volám: „Neznám vás.“

Někteří z nich jsou známi mým prstům, jiní mým nozdrám, krev žil mých zdá se znáti je a někteří jsou známi mým snům.

Zapuditi jich nemohu. Volám je a dím: „Vejdi v můj dům, komu je libo. Ano, vejdi“.

Z rána zvon zvoní ve chrámě.

Přicházejí s košíky v rukou.

Nohy jejich jsou růžové. Světlo časného jitra jest na jejich tvářích.

Zapuditi jich nemohu. Volám je a dím: „Pojďte do mé zahrady trhat květiny. Pojďte sem.“

V poledne gong zní ve bráně paláce.

Nevím, proč zanechávají práce své a prodlévají u mého plotu.

Květiny v jejich vlasech jsou bledé a zvadlé; tóny v jejich flétnách unavené.

Zapuditi jich nemohu. Volám je a dím: „Stín pod mými stromy je chladný. Pojďte přátelé.“

V noci cvrčkové hudou v hájích.

Kdo to přichází pomalu ke dveřím mým a jemně klepe?

Nejasně vidím tvář, slova nedí, ticho nebes je kolkolem.

Zapuditi svého mlčelivého hosta nemohu. Hledím tmou v jeho tvář a hodiny snů míjejí.