Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy/VII.

Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy Josef Klika
VI.	VII.	VIII.

Údaje o textu
Titulek:	VII.
Podtitulek:	Náprstek příznivcem českého učitelstva
Autor:	Josef Klika
Zdroj:	KLIKA, Josef. Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy. Praha : vlastním nákladem, 1895. S. 32–33. Digitální knihovna MKP
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Vojta Náprstek

Jest přirozeno, že Náprstek, jenž tolik vzácného času svého pro zájmy vzdělání a školy dovedl uspořiti, byl také učitelstvu příznivcem a přítelem.

Mezi muži, kteří se účastnili dychánkův „u Halánků“, vždycky byli učitelé ze škol všech kategorií; mezi horlivými dámami Amerického klubu bývalo vždy několik učitelek.

Mezi těmi, kdož první užívali pokladů jeho knihovny a vzrůstající sbírky názorných pomůcek, jež spolu s jinými předměty staly se základem Průmyslového Musea, byli učitelé; v prvých letech Náprstkova návratu do Čech jisté kollekce modellů, přístrojův fysikálních, nástěnných obrazův a diagrammů, většinou původu anglického a francouzského, tou dobou v Praze velmi vzácné a cenné, byly napořád v rukou učitelů, jimž propůjčovány ochotně, by také mládež jich užila. —

Učitelstvo pražské mělo v Náprstkovi v městské radě, školním odboru a obecním zastupitelstvě příznivce vzácného, na něhož povždy mohlo spoléhati. Sice tyto korporace přály svému učitelstvu a nejednou přízeň svou i okázale osvědčily — přece však na některý čas ovládl radnicí staroměstskou proud, jenž chtěl spořiti u vydáních obce na — učitelstvu. Náprstek však na učitelstvu nikdy spořiti nechtěl, zejména byly mu proti mysli návrhy, by ušetřilo se aspoň něco na — učitelkách. Takové návrhy nadšeného stoupence a účinného obhájce ženské emancipace mohly i z duševní rovnováhy přivésti a rozčiliti. Přál učitelkám tou měrou, že byl pro úplnou a naprostou rovnoprávnost jich s učiteli a hájil jich nároky i na místa správců školních. Že v této příčině v obecním zastupitelstvě pražském veřejně nevystoupil, bylo jen proto, že bránilo tomu pomyšlení, že tak mnohá učitelka pražská nedovedouc se emancipovati od zastaralých názorů tradicionellních, dosud jí vštěpovaných, nebyla by hrází ale prostředkem známého vlivu, který stále snaží se školu opanovati a proti němuž Náprstek v debattě o návrhu Liechtensteinovu na radnici pražské rozhodně vystoupil, jak jsme vylíčili ve stati páté.

Humanní podniky učitelstva pražského podporoval Náprstek ochotně. Se svou šlechetnou chotí Josefou náležel k té praskrovninké řadě měšťanů pražských — jest jich 9! — kteří jsou zakládajícími členy Spolku k podporování vdov a sirotků po učitelích v Čechách od prvých jeho začátků!

Ostatně všecko učitelstvo české mívalo o pražských sjezdech svých příležitost, přesvědčiti se o přízni manželů Náprstkových, kteří ochotně otevírali vědochtivým o dnech sjezdových svou knihovnu a Průmyslové Museum, nespoříce ani pohostěním. —

Za doby jednání o rozpočtu školním na říšské radě a sněmě zemském velice Náprstek o to se zajímal, jak o učitelstvu pronášejí se jeho a novodobé školy obecné přátelé a nepřátelé, jak se upravují jeho poměry právní a hmotné. Jednání o časových otázkách na sjezdech učitelských a v pražských jednotách učitelských poutala jeho pozornost, které neucházely ani spory v rodině učitelské, jak ob čas propukaly v časopisech učitelských.

Po drahná léta odebíral Náprstek všechny pražské časopisy učitelské pro knihovnu svou a rád míval, když některý člen jeho dychánku na významnější články těchto časopisův jej upozorňoval; když pak počet jich velice vzrostl a jiné, množící se úkoly Náprstkovi nedovolovaly, by jich blíže si všímal, poznamenal si aspoň, jakým zájmům každý z těchto časopisů především slouží, by v případě potřeby mohl rychle se orientovati.

A tímto zájmem pro učitele, již mu byli blízcí jako šířitelé osvěty, věru Náprstek zahanboval nejednoho ze současných odborníků, již směli se chlubiti, že nevědí, kolik je vlastně v Praze jednot učitelských a jak jmenují se paedagogické časopisy české!