Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy/IV.

Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy Josef Klika
III.	IV.	V.

Údaje o textu
Titulek:	IV.
Podtitulek:	Náprstek přítelem české mládeže
Autor:	Josef Klika
Zdroj:	KLIKA, Josef. Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy. Praha : vlastním nákladem, 1895. S. 22–23. Digitální knihovna MKP
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Vojta Náprstek

Pamětní spis o zábavách dětských je také — jak již bylo připomenuto — svědectvím, jak vroucně lnulo dobré srdce Náprstkovo k dětem vůbec. Bylť mládeži otcovským přítelem, počínajíc od nemluvňat, jichž vozíkům jednal hříště na chodnících ulic pražských.

Dětem v opatrovnách a školách mateřských, jak bylo vypsáno ve stati druhé, s Americkým klubem dam vystrojoval stromky vánoční a zaopatřoval chudé šatstvem a obuví.

Dětem školním jednal, jak právě bylo vylíčeno, společné zábavy a veřejná hříště. Ukázal — první v Praze — jak sluší o jich zotavení a zábavu se starati, že nejsou jen k učení a učení až k mučení, jak dosud i mnozí rodičové i mnozí vychovatelé se domnívají — než že jim nutně třeba také pohybu na zdravém vzduchu, volnosti pod šírým nebem. Jim otevíral co nejochotněji sbírky svého Průmyslového Musea, pro ně s damami amerického klubu jednal obrázkové knížky, kterými je poděloval o výletech klubu na venek; staral se o volné vstupenky do sbírek a výstav — zejména také do Jubilejní výstavy zemské — pro děti chudé.

Pro velké žáky Průmyslové školy postaral se o odměny z výnosu vstupného do sbírek Průmyslového Musea, zejména o dnech svatojanských. Vstupné bylo sice nepatrné: 5 a 10 kr., nicméně při hromadných návštěvách tak vzrůstalo, že utvořilo fond již 2000 zlatých!

Kdykoli některé dítě se svými rodiči navštívilo hostinný dům „u Halánků“, hned se přesvědčilo o lásce manželů Náprstkových. Byloť tu pro ně vždy přichystáno pečivo v zimě, ovoce v létě na pochoutku, obrázkové knihy na podívanou, barvotiskové obrázky a knížečky, míče, druhdy pomalované mapou světa, na obdarovanou a p.

Náprstek byl vroucím přítelem veškeré mládeže pražské, hlavně pak sirotků, pro jichž dobro dovedl nadchnouti Americký klub dam. Zřeli jsme, jak pro sirotčinec dívčí bylo sbíráno horlivě, takže původní kapitál z r. 1871: 360 zl. 34 kr. vzrostl do roku 1894 na 38.128 zl. Vyprávěli jsme, jak otcovsky manželé Náprstkovi postarali se o vychování čtyř dívek sirotků v domě vlastním. Jak chovanci městského sirotčince arcivévodkyně Gisely, o jehož zařízení pracoval Náprstek spolu s jinými členy rady městské a obecního zastupitelstva v příslušné kommissi r. 1874 — a sirotčince vlašského zváni na dychánky k Halánkovům, jak zejména o Novém roce byli tu hostěni a pěknou výslužkou nad to obdarováni. Každý sirotčinec má také v knihách památku na Vojtu Náprstka!

Stejně měl se Náprstek k dětem hluchoněmým, jimž pořádal vycházky a jež také zval k sobě na dychánky.

Konečně staral se i o pražskou mládež opuštěnou a zpustlou. Zajisté ustavení vychovatelny Libeňské je také jeho činem a prací, neboť nejen v zastupitelstvě obecním učinil návrh příslušný, než také v kommissi, k tomu účelu zvolené, pilně pracoval. Sice již 25. října 1881 obecní starší professor Josef Šauer z Augenburku podal praesidiu Rady města Prahy návrh na zřízení ústavů pro opuštěné a zpustlé dívky a hochy, návrh ten však 9. prosince t. r. byl zamítnut. Teprve když návrh obecnějšího znění ve srozumění s professorem Šaurem učinil Náprstek 27. prosince, byl obnovený návrh přikázán Sborem obecních starších Radě městské, která odevzdala jej Odboru školnímu. Oba navrhovatelé pak šíře odůvodnili potřebu a vylíčili zřízení ústavu, načež prošel ještě Odborem právnickým a Odborem finančním, až konečně 14. října 1882 Sbor obecních starších schválil ustavení ochranovny pražské v Libni dle revidovaných návrhů Šaura a Náprstka, již vstoupili také do pětičlenného kuratoria pro nový ústav; Náprstkovi svěřen dozor hospodářský. Během času musil Náprstek činnost svou ustřeďovati k Průmyslovému Museu a proto vzdal se členství v kuratoriu, přízeň svou však k ústavu Libeňskému osvědčovati neustával.

Také svou knihovnu napořád doplňoval publikacemi o tom, co děje se pro děti opuštěné a chudé v cizině: lnuloť jeho srdce ke všem lidem dobré vůle a dobrých skutků, především však cítilo a bilo pro ty, kteří pomoci a přispění nejvíce jsou potřební, pro děti, samostatného života neschopné, pro děti chudé, opuštěné a siroty! Těšil se z radostí jiných, nejvíce však ho blažilo, když děti viděl šťastnými a sirotky spokojenými!