Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy/III.

Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy Josef Klika
II.	III.	IV.

Údaje o textu
Titulek:	III.
Podtitulek:	Dětské zábavy pražské
Autor:	Josef Klika
Zdroj:	KLIKA, Josef. Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy. Praha : vlastním nákladem, 1895. S. 16–22. Digitální knihovna MKP
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Vojta Náprstek

Dětské zábavy, které Náprstek pomocí Amerického klubu dam pro pražské děti pořádal, byly výsledkem pilného uvažování, pečlivých připrav a veliké práce — jakého divu, že se potkaly se zdarem úplným a záhy staly se proslulými.

Byly to zábavy pod šírým nebem, se zpěvy a hrami tělocvičnými, při nichž celé třídy žactva obecných škol pražských byly zaměstnány způsobem, jaré povaze dětské nejpřiměřenějším, a při nichž o tělesné zotavení rozveselené mládeže pečováno bylo co nejobětavěji. O prvé zábavě r. 1867 na ostrově Rohanském bylo pobaveno 1400 dětí z různých škol, později pořádány zábavy pro děti školy jedné nebo dvou a to v takovém množství, jaké připouštělo místo, pro zábavu vybrané, a jiné, zřetele hodné okolnosti; po r. 1871 nejčastěji konány zábavy v zemských sadech v Bubenči, kde se svolením výboru zemského děti ve východním doubí hrami se zabavovaly.

Programm, průvod městem, sestavení dětí na hřišti, opatření praporců, bubnů, tyčí, hole pro kapelníka, stužkových odznakův a jiného nářadí, potřeb k rychlému rozdílení zásob potravních, dalemánků, housek, rohlíků, koláčů, chleba, másla atd., to vše bylo promyšleno do poslední maličkosti. Inventář všeho pečlivě veden a udržován v pořádku co největším.

Při veliké slavnosti na počest Jungmannovu r. 1873 mezi dětmi rozdávána knížka o tomto muži, jehož Náprstek byl velikým ctitelem; i na školy mimopražské bylo knížkami pamatováno a celkem na několik tisíc jich rozdáno! Jak působil tento čin, patrno z četných, upřímných dopisů děkovacích, z nichž stůj tu dopis ředitele F. J. Zoubka: „Když každý rozumný již přesvědčen jest, že národ náš ve všelikých svých potřebách musí pomáhati si sám: nemálo na tom záleží, aby ta pomoc po národě dobře byla rozdělena. Jest tedy s velikým potěšením, že ctěné dámy býv. Amerického klubu znamenitou část té pomoci před drahným již časem k sobě přijaly a pomoc tu tam obrátily, kde jí nejvíce jest potřebí, k milé naší mládeži, budoucnosti to a naději vlasti, která bude takovou, jak o její smýšleni a činění se postaráme. Ačkoli národ šlechetných těch úmyslův a činů myslí ušlechtilých vždy vděčně bude vzpomínati, nezapomene jistě ani na to, že když celý národ český a s ním i všickni bratří Slované slavili den národního našeho vzkříšení, vroucí láskou a trvalou pílí nesmrtelného Jungmanna způsobeného, probuzené dcery národa útlému našemu národečku způsobily radost nevýslovnou a památku nehynoucí, jíž, dá Bůh, štěpnice naše národní ku zdárnému zrůstu bude dospívati. Že pak i na mládež naší školy Smíchovské štědrým darem ráčily Jste si vzpomenouti, za ten dar a za tu radost, našim dítkám způsobenou, od dítek i od učitelů přijmětež díky nejsrdečnější. Nebude národ opuštěn, nebudou-li jej vlastní dcery opouštěti. Na Smíchově dne 19. července 1873.“

Rozumí se, že zábavy pod šírým nebem prováděny v měsících letních. Avšak i v zimě těšily se děti školní lásce Náprstkově: o vánocích roku 1867 na př. 400 dětí pražské chudiny uhostěno v sále Žofínském a poděleno oděvem, vánočkami, ovocem, hračkami. Pro děti opatroven stalo se toto podělování pravidlem, jak jsme již ve stati druhé vylíčili.

Všech zábav dětských bylo půl sta v letech 1865—83 a účastnilo se jich 8376 dětí ze 44 škol. Průměrně za rok mělo na zábavách účastenství 598,28 děti, na jedné zábavě 167,52 dětí, při čemž na děti dozíralo, je zaměstnávalo a o jich občerstvení se staralo nejméně 25 (r. 1881), nejvíce 537 (r. 1868) dam ročně.

Roku:	Zábav:	Pro děti:	Dívek:	Hochů:	Ze škol:	Při dámách:
1865:	1	20	—	—	1	41
1867:	4	1755	—	—	7	188
1868:	15	1834	—	—	9	537
1869:	9	806	444	362	4	—
1870:	7	517	364	364	7	—
1871:	3	857	—	—	3	213
1872:	3	447	381	66	3	82
1873:	2	560	—	—	2	103
1874:	1	220	93	127	1	—
1876:	1	400	—	—	1	56
1877:	1	390	390	—	1	52
1879:	1	400	200	200	2	—
1881:	1	150	150	—	1	25
1883:	1	20	10	10	2	—

Podrobnější výkaz dětských zábav:

Datum:	Dětí:	Dívek:	Hochů:	Ze školy:	Na místo:	Dam:
5. 5. 1865	—	—	—	Úst. hluchoněm.	Roztoky	41
29. 6. 1867	1400	—	—	—	Žofín	90
14. 7. 1867	—	—	—	u Karmelitánů	Sv. Prokop	34
28. 7. 1867	—	—	—	—	Hvězda	30
11. 8. 1867	15	15	—	u Karmelitánů	Bubeneč	34
16. 4. 1868	200	—	—	u sv. Vojtěcha	Žofín	93
24. 5. 1868	120	—	—	—	—	—
7. 6. 1868	80	—	—	1., 2. a 3. tř. u sv. Tomáše	Nebozízek	30
11. 6. 1868	20	—	—	—	—	—
21. 6. 1868	90	—	—	4. tř. u Karmelitánů	Cibulka	40
25. 6. 1868	97	—	97	u sv. Tomáše	u rady Štorcha	43
5. 7. 1868	123	—	—	u sv. Mikuláše	Nebozízek	19
12. 7. 1868	137	—	—	u sv. Ducha	„	42
16. 7. 1868	117	—	—	u Maltézů	Schönborn. zahr.	37
19. 7. 1868	80	—	—	—	„	—
26. 7. 1868	148	—	—	—	„	24
30. 7. 1868	184	—	—	—	„	27
2. 8. 1868	110	—	—	u sv. Jiljí	„	20
9. 8. 1868	102	—	—	u Křižovníků	„	44
20. 9. 1868	25	—	—	u Dominikánů	škola (déšť)	18
6. 5. 1869	134	74	60	u sv. Jindřicha	Bubeneč	—
9. 5. 1869	100	40	60	ústav hluchoněm.	„	—
27. 5. 1869	71	31	40	4. tř. u sv. Haštala	„	—
20. 6. 1869	106	48	58	evang. helv.	„	—
4. 7. 1869	55	55	—	2. a 3. tř. u sv. Mikuláše	Nebozízek	—
18. 7. 1869	90	36	54	u sv. Petra	Bubeneč	—
25. 7. 1869	87	87	—	2. a 3. tř. u sv. Trojice	„	—
1. 8. 1869	60	20	40	u sv. Tomáše	„	—
8. 8. 1869	103	53	50	u sv. Jiljí	„	—
8. 5. 1870	127	62	65	1., 2. a 3. tř. u sv. Havla	„	—
26 5. 1870	103	103	—	3. a 4. tř. na Hrádku	„	—
12. 6. 1870	132	57	75	ústav hluchoněm.	„	—
19. 6. 1870	102	102	—	u Týna	„	—
29. 6. 1870	123	38	85	4. tř. u sv. Vojtěcha	„	—
10. 7. 1870	189	92	97	3. a 4. tř. u P. Marie Sn.	„	—
17. 7. 1870	105	63	42	3. a 4. tř. na Strahově	„	—
29. 5. 1871	—	—	—	na Hradčanech	„	64
18. 6. 1871	107	51	56	ref. evang.	„	27
9. 7. 1871	450	—	—	u sv. Petra	„	122
9. 6. 1872	171	105	66	u sv. Jindřicha	„	21
29. 6. 1872	116	116	—	u sv. Tomáše	u J. Malypetra	32
21. 7. 1872	160	160	—	u sv. Haštala	—	29
12. 1. 1873	—	—	—	ústav hluchoněm.	v ústavu	—
13. 7. 1873	500	—	—	—	Bubeneč	83
19. 7. 1874	220	93	127	3. a 4 tř. u sv. Petra	—	—
17. 4. 1876	400	—	—	u sv. Jiljí	u Halánků	56
24. 6. 1876	390	390	—	1.—5. tř. u sv. Ducha	—	52
3. 8. 1879	400	200	200	u sv.Tomáše a sv. Mik.	Bubeneč	—
17. 7. 1881	150	150	—	u sv. Jiljí	—	25
6. 1. 1883	20	10	10	v sirotčinci	u Halánků	—

Jaké byly úmysly Náprstkovy při pořádání zabav a jaké konečné účely při tom sledoval, patrno z konceptu zvláštního podání Amerického klubu dam k Radě města Prahy, jenž se chová v archivu klubu.

Úvodem vzpomíná toho, že zábavy a vycházky poskytly hojnou příležitost, pozorovati nejen povahu dětí, které se zábav účastnily, nýbrž i účinky zábav a vycházek na mysl dětskou i mysl těch, kteří buď z rodinné příchylnosti k dětem, jako rodičové, nebo ze zvědavosti nebo z lidumilenství při tom svědky byli. I doličuje dále ze Statistiky městské, jak Praha jest jedním z měst nejtěsněji stavených, jak zejména Židovské a Staré město mají plochy nejvíce zastavené, nejužší ulice a náměstí a při tom skoro žádných zahrad. Ze 157.085 lidí jest 16.422 u věku školou povinném a z nich více než třetina na Starém a Židovském městě pro volné pohybování těla nemá téměř pražádného místa — neboť za rejdiště dětské vykázáno na Starém městě malé prostranství u pomníku císaře Františka na Nábřeží, na Novém městě rovněž malé prostranství na baště „u lva“, pro ostatní města pranic. „I jsou děti pražské skoro bez výjimky poukázány na byty své, neboť málo které je tak šťastno, aby rodičové jeho byli majetníky toho skrovného počtu zahrad, jež v městě nalézáme; a do soukromých jest buď přístup zamezen, nebo na skrovný počet dní obmezen; na procházky pak děti skrovnou měrou mohou býti voděny, ježto tomu brání zaměstnání rodičův. I ve školách málo kde jest dostatečného místa. Z nich pak vrací se děti do bytů, pro přílišnou drahotu také co nejskrovnějších. A tak pražské děti v ohledě zdravotním jsou postaveny nepříznivě, nemajíce ani příležitosti, aby do syta se nadýchaly vzduchu zdravého. „Že toto vylíčení není příliš černé, toho nejlepším neb — abychom správně řekli — toho nejhroznějším důkazem jest úmrtnost v Praze, zvláště mezi dětmi, která co do procenta převyšuje jiná větší města.“ Při těchto trudných poměrech pořádání dětských zábav mimo Prahu hoví velmi veliké potřebě občanstva pražského. „Jestiť zdraví přední podmínkou života našeho, a první jeho podmínkou dostatek vzduchu zdravého, jakož i bdělost, aby dítěti nepříznivými poměry nebyl vnucován zárodek nemocí, tím záhubnějších, čím dříve se ujaly, a tím zbytečnějších, čím důkladněji, laciněji a snáze časnou péčí jim předejíti lze. Budiž nám prominuto přirovnání k venkovskému hospodářství, jakkoli trpkým býti se zdá: hospodář vyhání brav a skot svůj v čas na volný vzduch nejen k vůli pastvě — a mládež naše tlačí se jen mezi zdmi bytů svých, jež často ani požadavkům rozumných nevyhovují; a chce-li si podle rtuťové pohyblivosti své poskočiti, musí do těsných, často zapáchajících ulic, aby nad mřížemi stok vydána nebezpečí úrazu, pro živý obchod v ulicích panující, si pohrála.

„Již toto vědomí, že zjednáváme mládeži školní zábavami svými řídkou v Praze možnost, aby ve volném zdravém vzduchu na zelené trávě při hrách na těle pookřála, utvrzuje nás v úmyslu, abychom při jednání svém setrvaly — praví dále dámy v podání svém — mámeť pro to i v té okolnosti povzbuzující příklady, že ku př. školy americké, anglické a švýcarské co možno uprostřed zahrad se staví, aby děti po půldruhé hodině, nebo dvou hodinách učení na volném vzduchu zotaviti se mohly, ač nejsou školy takovými mučírnami, jako nízké a tmavé síňky škol u sv. Jiljí, u sv. Mikuláše, u sv. Tomáše, u sv. Františka, u sv. Ducha, nýbrž v zařízení svém co do praktičnosti a pohodlí vyšší dívčí škole aspoň se rovnají. Že jmenované školní „budovy“ ne na plano tak jsme pojmenovaly, toho důkazem přiložený jich popis (v Poslu Budče), kterému se pravost a správnost zajisté odepříti nemůže.

„Důležitější pohnutkou však k udržování těchto zábav jest nám velice příznivý vliv na mysl mládeže. V běhu těchto několika let byla nám dána příležitost, pozorovati dítky ze všech čtvrtí města, neboť nehleděly jsme k tomu, abychom výběrem škol, navštěvovaných od zámožnějších a tím i vzdělanějších tříd obyvatelstva pražského, práci si usnadnily a příjemnější učinily. Vůbec jest známo, že děti z okresův u sv. Haštala, sv. Ducha, sv. Petra a Podskalí patří k nejchudším, jejichž rodiče sami nevzdělaní jsouce, nedovedou již proto dáti jim potřebného navedení, a kdyby i snad dovedli, není jim možno, poněvadž celý den ruční prací výdělek vyhledávajíce, děti v době, nevěnované školnímu vyučování, jim samým ponechávají, tak že tyto jako stromy v lese rostou a tím ani jemnějších způsobův ani lepších mravů nenabývají, nýbrž vzdorovitými, hrubými se stávají, jedním slovem největší počet pražských uličníků tvoří. Také tyto děti však projevovaly vděčnost svou za skrovnou laskavost, kterou jsme k nim osvědčovaly, mírnějším chováním, a můžeme ve vší pravdě dosvědčiti, že se nám podařilo, v těch krátkých dobách, kdy jsme je pod svou dohlídkou měly (neboť pp. učitelům nebylo možno, aby vždy u 14 až 20 skupin hráčů přítomni byli), udržeti i mezi hochy třeba ne vzorný, tedy aspoň slušný pořádek, ač vůbec za to se má, že tito od dívek nic říci si nenechají a jich neposlouchají. Laskavé slovo vždy najde přívětivého sluchu.

„My máme tedy za to, že těmito zábavami také mravnímu vychování mládeže napomáháme, a že by vůbec záhodno bylo, aby k vůli ustálení tak příznivého dojmu zábavy podobné vůbec se prováděly, aby tím děti, zvláště ony, jež řádné dohlídky nad sebou nemají, jí účastný se staly; poskytujeť se při tom hojná, bohužel, příležitost, varovati před vadami, kárati neslušnosti, předcházeti hrubostem, napomínati pro nemravné řeči a pobádati k dobrému, poučovati, vybízeti i k čistotě a pořádku, zvláště v šatstvu atd. atd.

„Podle zkušenosti, jaké jsme nabyly, osvědčily se tyto zábavy také jako velmi vydatný prostředek vyučovací, byly mládeži s radostí očekávanou odměnou za pilné učení se, a pohrozením, že bude kdo ze zábavy vyloučen, často zlomil se odpor, a vzdorovitý k poslušenství se přiměl.

„Příznivý tento účinek bylo pozorovati ve všech školách, ať z chudých, ať zámožnějších čtvrtí, a také ty dětí, které obmezenými prostředky svých rodičův utrpěly u vychování svém, ještě u větší míře poslušnými a příjemnými se osvědčovaly.

„Bylo-li nám velikou radostí, býti svědkyněmi těchto úspěchů, třeba jsme zároveň litovati musily, že dobré símě, jež zasíti jsme se snažily — pro návrat velkého dílu dětí v neblahé jich poměry — málo kde se ujme, byly jsme za to uspokojeny alespoň tím, že jsme viděly při návratu domů obličeje všech výletníčků zářiti radosti. Dítěti jest potřebí volného vzduchu, jest mu třeba volného pohybu, i nemůže míti než neblahé následky stálé okřikování při každém vrtnutí, stálé napomínání, aby sedělo tiše. Překáží-li se dítěti v tom, stává se pokrytcem, neb nemožného dosíci nelze, čeho mu před očima dohlížitele se nedovoluje, proti jeho zákazu za jeho zády všelikým způsobem se domáhá. Dovolí-li se mu však, aby přirozenému pudu svému, zárodku to příští pracovitosti, zadost učiniti mohlo, jest za to vděčno; za radost, která se mu takto způsobí, rádo se podrobí rozumnému řídění toho proudu, a nejlépe takto se přiučí také pořádku, přívětivému zacházení se soudruhy, ústupnosti a úslužnosti, uhlazenějším pohybům a mravům, připravujíc se tak snadně pro společnost.

„Prováděly jsme s velikou zálibou hry všeliké, střídané se zpěvy, všeliké závody, jako běhání, tahání provazu atd., a velmi rády jsme poslouchaly rozličné i vtipné nápady a řeči těch dětí, jak společností, tak volností svou rozjařených.

„Poznaly jsme, že není potřebí než velké organisace těchto zábav, aby se zamezilo z velké části uličnictví, aby se zbavili zvláště hoši nepříslušné ostýchavosti a při tom přece také položila hráz drzosti a dotíravosti, neb dítě, je-li mu dovoleno, býti stále jaksi oprávněným členem společnosti starších osob, snadno navykne volnému, přímému a přece uctivému se chování…“

Podání poukazuje dále k účastenství, jaké k zábavám projevili lidé vzrostlí, i k pořádání zábav v jiných větších městech, i vytýká jako podmínku trvání a vývoje zábav především vhodné místo, dosti prostranné a možno-li blíže města položené, na něž pamatovati dlužno již nyní, kdy město vnitř i vně hradeb se rozšiřuje, a pozemky nezastavené mizí. Síly jednotlivců nestačí na zjednání takového místa „za humny“ — toť musí býti úkolem obce tím více, že při sobectví českých drah nesnadno s celými školami podnikati výlety jako v Anglii nebo ve Švýcarsku, kde k takovému účelu snižuje se jízdné na míru nejskrovnější. Proto potřebí, by obec o takové rejdiště záhy se postarala, zajisté by i obecenstvo pražské přispělo k účelu tomu sbírkami, sbory učitelské pak při vhodné organisaci zajisté přispěly by dohledem.

„Cokoli jednomu z těchto maličkých učiníte, jako by mně jste učinili“ — zavírá podání — „na tato slova směle při snažení svém ukázati můžeme, neboť pevně doufáme, že každá laskavost, každá péče, každé dobrodiní, dětem prokázané, hojného ovoce ponese, a že zprávy o výsledcích tohoto nového ústavu, v život-li uveden bude, oprávněnost nadějí našich dokážou.“

Tento spis jest z nejedné příčiny velice pozoruhodný. Zajisté sneseny jsou v něm všechny důvody, zdravotní, společenské a vychovatelské, pro hry mládeže pod šírým nebem a svědčí stejně jak o bystrozraku tak o dobrém srdci původcův.

Také pražské zábavy dětské podnítily k následování, zejména v roce 1874 byly podniknuty podobné v Žižkově a Lipníku i jinde — nicméně nenašlo se všude vytrvalých a obětavých Náprstkův a dam amerického klubu, aby tehdáž staly se kde pravidlem.

Teprve Spolek pro české ferialní osady, jenž byl zřízen v r. 1882, aspoň pro prázdniny opatřil dětem pražským volnost pohybu a zaměstnání pod šírým nebem a na zdravém vzduchu venkovském. Také zábavy, pořádané jím ve prospěch osad na pražských ostrovech, připomínají zábavy Náprstkovy.

Ale vlastně teprve Spolek pro hry české mládeže, zřízený v r. 1892, zjednal pražským dětem školním to, co mu druhdy skytaly zábavy Náprstkovy, teprve tímto Spolkem byla uskutečněna idea a provedeny úmysly Náprstkovy. Zvláštní však jsou osudy této ideje. V Praze nestalo se pro ni nic více, nežli že na naléhání Náprstkovo v radě městské a zastupitelstvě obecním při zřizování městských sadů pamatováno na vykázání větších rejdišť pro děti a přiměřené jich upravení. Jinak na zábavy Náprstkovy zapomenuto. V letech osmdesátých vypravilo se však několik Němců na studijní cesty do Anglie, kde seznali tělocvičné hry a závody studující mládeže anglické pod šírým nebem, a do Francie, kde zřeli mládež francouzskou konati cvičení vojenská rovněž pod šírým nebem; spisy, jež o svých pozorováních podali, obrátily k tělesné výchově studující mládeže pozornost úřadů školních nejdříve v Německu, po té v Rakousku. Zde ministr vyučování Gautsch doporučil cvičení tělesná pod šírým nebem mládeži státních škol středních — z tohoto podnětu pak náš spolek český vrátil se ke staré — ideji Náprstkově.

Náprstek měl zadostiučinění, že aspoň po letech uskutečňují se jeho zámysly. Velice přál Spolku novému a mínil mu odevzdati všechen fundus instructus z bývalých zábav dětských. Bohužel, nedočkal se již toho, by zřel, jak také obecní zastupitelstvo Prahy ve smyslu starého podání Amerického klubu dam zjednává konečně přední podmínku pro zdárný vývoj a trvání her pod šírým nebem, pronajímajíc jmenovanému Spolku přiměřené místo na Letné! —

Náprstek však se svou chotí Josefou osvědčil přízeň ke školním dětem pražským i při jiném spolku ušlechtilé tendence, Spolku pro pěstování květin školními dětmi, propůjčiv k prvému podílení květinami místnosti „u Halánků“, zejména dvůr v roce 1889, a podporuje tento Spolek ještě i jinakým způsobem.