Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy/II.

Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy Josef Klika
I.	II.	III.

Údaje o textu
Titulek:	II.
Podtitulek:	Činnost Amerického klubu českých dam
Autor:	Josef Klika
Zdroj:	KLIKA, Josef. Vojta Náprstek, přítel české mládeže a české školy. Praha : vlastním nákladem, 1895. S. 6–16. Digitální knihovna MKP
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Vojta Náprstek

Pokus Náprstkův, dámy české shromažďovati ve sdružení, nyní již třicet let — byť beze zřejmých stanov — trvající a jenom společným zájmem sebevzdělání a dobročinění poutané, zdařil se především proto, že Náprstek sám byl duše družná, společenská, svrchovaně upřímná a poctivá, jará a veselá, která na každého působila zvláštním kouzlem.

Již za doby studií — jak bylo výše podotčeno — pěstoval Náprstek přátelské schůzky, družné „dychánky“, které již tehdáž byly rázu vlasteneckého, literárního, uměleckého, nikdy však učené a nudné, ana v nich střídala se poučení s jarou zábavou.

O dychánku takovém v domě „u Halánků“ vypravuje upřímně v dopisu pohrobním jeden z jeho účastníků, jemuž byl Vojta Náprstek „nebeským zjevem, krásnou, jasnou hvězdou, která spadla s nebe na českou zemi, aby zářila, hřála a elektrisovala“. I píše: „Znal jsem pana „Vojtu“ osobně v jeho dvacátém roce jako studenta; tehdy (roku 1846) ve „fysice“ (druhém roce filosofie) pod Petřinou byl jsem od něho pozván k Halánkovům do pivovaru na besedu, do pokoje, do něhož se šlo od západu; jedno okno koukalo do uličky a bylo do kořán. Sezval nás asi dvacet, Vojta vzal kytaru, naladil, postavil se do prostřed nás a zanotoval: Pod dubem, za dubem měla jedna dvě červená jablíčka, dala jedno mně atd. My všichni zpívali s ním. A sledovalo mnoho hovoru a národních písní. Časem vyhlédl Vojta oknem, zdali tam neposlouchá — policajt. A poslouchal. Nebo tehdy v Praze bylo ještě hříchem mluviti, tím větším zpívati česky! A on nejen že zpíval sám česky, než zval si i nás, bychom zpívali s ním, vzdor policajtům… Byl mne o dvě léta mladším, ale postoupil ve studiích výše, a co se týče uvědomění národního, byl o dvacet let přede mnou. Jeho bystrý živý duch letěl daleko napřed, před všemi současníky… měl se naroditi o sto let později, snad by ho byli pak vrstevníci chápali; ale dělejme z hlíny buchty! „Mluv, křič, volej, pobízej, ukazuj, dělej sám a říkej: To a to slouží blahu národa, vlasti a králi“ — jeho heslo — nic platno! Usmějou se a činu se nechápou — tuhá, tvrdá hmota! A on přece tou tvrdou hmotou dovedl a uměl hýbati; a to jemu budiž ke cti a slávě!“

Také již tehdáž pořádal Náprstek družné vycházky pod šíré nebe. O jedné z nich vypravuje Josef Frič ve svých Pamětech, že ač od samého zábřesku až přes poledne lilo se jako z konve, dostavili se do Vršovic Vojta Náprstek, Jan Krejčí, Josef Jireček, kteří Friče tak radostně uvítali, že mu mezi nimi srdce okamžitě roztálo. Vůbec „nejrozkošnějším oddechem po trampotách školních staly se nedělní nebo čtvrtkové výlety druhů Náprstkových do Krče, Šárky nebo Hvězdy, při nichž vesele se zpívalo, deklamovalo, řečnilo… V sále tehdejší logiky nebo fysiky stálo obyčejně na černé tabuli ve středu nebo v sobotu po přednáškách, kam a kdy se příštím dnem vyrazí.“

Umění společenského nepřestal Náprstek pěstovati ani za doby svých studií ve Vídni, kde zejména shromažďoval den co den prostosrdečnou „sedmici“ vlasteneckých Čechů, která podnikala vycházky do předměstí a okolí vídeňského, mluvíc všude česky — „na co — píše jeden z jeho soudruhův a člen sedmice — Vídeňáci tenkráte byli málo zvykli: slyšeti lidi v lepším obleku mluviti tímto „jargonem“. Málo kdy se nám přidružil úředník nebo vzdělanec, leda nějaký tovarýšek a lidé v nejnižším postavení — pro vzdělané krajany tenkráte řeč naše byla málo „nóbl“; a proto zvlášť jsme rádi veřejně vystupovali a obecenstvo vídeňské na slovanštinu navykali, co se nám tak dobře dařilo, že „Slavjanské bály“ přišly do mody. I od nejvznešenějších rodin byla velká poptávka a shon po vstupenkách na bály naše, ba byli i tací, kteří vstupenky s radostí přepláceli… Jiná zábava, od Těcha (rozuměj Vojtěcha Náprstka) oblíbená, byly výlety do okolí Vídně, při kterých prozpěvovaly se národní písně… Hlavním účelem bylo, cvičiti se vlastně a učiti se mateřské řeči, plody mladé literatury naší, tenkráte ještě málo rozsáhlé, pilně sledovati… Těch, jenž jediný měl již obsáhlou knihovnu českou, všemožně podporoval a umožňoval šlechtiti, a vždy s ochotou a láskou každému byl rádcem, přítelem a kde třeba i podporovatelem a dobrodincem.“ V bytu Náprstkově scházeli se i slovanští výtečníci, jednou v něm uvítán a hostěn i Palacký, po druhé Šafařík, „po které schůzi již již denunciace se zmáhala, až 13. března 1848 všecky rozprášila.“

„Některý z nás milému Těchovi nápomocen byl, aby svou cestu (recte útěk) do Ameriky vykonati mohl… Charakteristikou pro Těcha ve Vídni bylo, že vystupoval národně, hrdě, okázale — a měl dosti stoupenců. Bohužel, že mnoho Čechů tenkráte se chovalo opačně, ne jako kupř. Maďaři.“

I v Americe stkvěle se osvědčil společenský talent Náprstkův. Nejen, že ve mnohých rodinách stal se milým hostem a horlivě se účastnil ve spolcích zpěváckých, vystupuje i na koncertech, než k jeho podnětu počali Čechové američtí se scházeti a sdružovati. V Chicagu, St. Louis a v New Yorku řečnil ke shromážděným Čechům, povzbuzuje je k založení českého spolku, českého časopisu a velké osady české — a to nikoli bez úspěchu, který zračí se dosud v lásce a úctě, kterou američtí Čechové „svého“ Náprstka vzpomínají. —

Je přirozeno, že takovému neobyčejnému nadání a umění společenskému musily i v Praze ve společnosti let šedesátých ustupovati utkvělé předsudky a tuhé zvyky, zejména když k dávným talentům a štědrému pohostinství Náprstkovu připojily se ještě dva momenty, které „český salon u Halánkův“ učinily místností útulnou a vyhledávanou a dovedly na třicet let upoutati i české dámy: bohatá, stále a rychle vzrůstající knihovna, v níž kde kdo nalézal, cokoli hledal, a v níž stkvěle zastoupena byla světová literatura otázky ženské, a znamenitá sbírka pomůcek názorných, obrazův a fotografií s příslušnými přístroji optickými, kteráž sbírka tou dobou v Praze byla vzácná a v níž dosud snůška fotografií pro stereoskopy, fotografií krajin a typů cizích národů jest v Čechách snad svého druhu jedinou.

Tyto pomůcky názorné podstatně přispívaly k účinu mnohých přednášek, které pro dámy Amerického klubu Náprstek po 20 let (1865—84) pořádal a k nimž dovedl získati síly skutečně vynikající, které obraly si — zajisté též k jeho návodu a radě — themata velice poutavá, důležitá a ze všech oborů věd a uměn, tak že utvořily ve svém souhrnu tak říkajíc universitní učení v zárodku. Řadu jich zahájil prof. dr. F. Studnička cyklem šesti přednášek z hvězdářství, provázených demonstracemi, načež pravidelně zabavovaly dámy klubu po měsíce zimní. Nejvíc přednášek bylo 32 (v r. 1867), nejvíc přednášejících 24 (r. 1872); největší návštěva průměrná byla 73,72 dam (r. 1884), největší návštěva vůbec 132 dam (r. 1882), nejmenší 15 dam (r. 1868): největší úhrnná návštěva 1841 dam byla v r. 1867, nejmenší 854 r. 1876. Za dvacet let 475 přednáškám obcovalo 26.750 dam, ročně průměrně 1337,5, počet zajisté znamenitý! A jak byly mnohostranné a jak mnoho myšlenek rozšířily a podnětů vzbudily, lze souditi již z tohoto výkazu přednášejících : Prof. Boh. Bauše přednášel 6krát, dra. A. Bajerová 3, prof. dr. A. Bráf 11, assistent A. Čecháč 1, dr. T. Černý 3, řed. J. Dumek 1, prof. dr. Jos. Durdík 49, cestovatel dr. Pavel Durdík 5, prof. dr. Petr Durdík 9, archivář F. Dvorský 3, prof. J. Erben 1, prof. dr. O. Feistmantel 1, virtuos Fischer 1, prof. B. Frída 12, Sal. šlechtic Friedberg (Mírohorský) 2, MUDr. Fuka 1, prof. dr. J. Goll 4. uč. K. Hanušová 1, J. Heindl 2, mechanik J. Hervert 3, Hofmann 1, spis. J. Holeček 1, prof. dr. O. Hostinský 5, prof. dr. F. Houdek 1, malíř A. Chitussi 1, kustos dr. K. Chytil 3, prof. dr. V. Janovský 1, prof. Jedlička 5, prof. P. Jehlička 4, prof. dr. F. Jeřábek 7, řed. J. Jirásek 2, býv. ministr J. Jireček 1, virtuos K. Jirmus 1, prof. dr. Jiruš 1, konsul K. Jonáš 1, dr. E. Kaizl 6, prof. dr. J. Kaizl 1, dramat. umělkyně M. Kalašová 1, prof. dr. J. Kalousek 2, ředitel kůru F. Kaván 4, pí. M. Kavánová 1, řed. K. P. Kheil 5, N. Kheil 1, učit. J. Klika 2, dramat. umělec J. J. Kolár 3, slč. J. Kominíková 1, řed. J. Kořenský 3, prof. dr. J. Košut 5, prof. J. Kouba 4, malíř B. Kroupa 1, spis. J. Lego 3, řed. J. Lepař 1, učit. E. Macháčková 2, řed. A. Majer 2, prof. dr. G. Masaryk 1, spis. B. Mühlsteinová 1, prof. J. Müller 1, prof. P. Mužák 9, Nagy 1, V. Náprstek 21, spis. V. Nebeský 4, prof. F. Nekut 1, MUDr. T. Neureutter 1, prof. E. Novotný 4. prof. dr. A. Novotný 11, prof. dr. J. Palacký 4, spis. G. Pfleger Moravský 2, spis. O. Pinkas 1, řed. F. Pivoda 2, spis. Ž. Podlipská 29, řed. M. Pokorný 4, prof. dr. J. E. Purkyně 4, prof. dr. A. Bezek 2, MUDr. Ruda 2, elektrotechnik J. Sedláček 1, prof. MUDr. J. Schöbl 1, dram. umělkyně O. Sklenářová-Malá 1, prof. J. V. Sládek 2, prof. dr. A. Slavík 1, učit. Sobotka 2, Spika 1, spis. V. Srbová Lužická 1, prof. MUDr. V. Steffal 1, Bulhar Stojanov 1, notář JUDr. J. Strakatý 2, řed. A. Studnička 11, prof. dr. F. Studnička 25, spis. K. Světlá 2, prof. dr. Č. Šercl 7, řed. J. Šimáček 3, L. Šimáčková 3, katecheta K. Škoda 11, prof. F. Štolba 5, spis. JUDr. J. Štolba 2, prof. F. Schulz 1, stavitel Tesař 1, hrabě Thun 1, řed. K. Tieftrunk 18, řed. E. Tonner 17, prof. dr. M. Tyrš 2, řed J. Weber 1, prof. MUDr. J. Weiss 1, prof. dr. F. Vejdovský 2, prof. F. Velišský 7, notář JUDr. M. Wellner 3, spis. J. Vrchiický 16, bibliothekář J. Vrťátko 2, prof. J. Zdeněk 14, řed. V. V. Zelený 4, J. Zeman 1, prof. K. V. Zenger 3, spis. J. Zeyer 1.

Náprstek sám ke přednáškám volil themata, jež souvisela se vzdělávacím a lidumilným úkolem klubu. Tak zejména přednášel o činnosti Amerického klubu dam a dalším programům jeho 31. 12. 1865, 6. 1. 1867, 29. 12. 1867, 12. 12. 1875, o sirotčinci Českoamerickém 7. 12. 1873, 10. 5. 1874, o vlastní knihovně 21. 12. 1873, o předmětech Průmyslového Musea 29. 3. a 18. 4. 1875, o předmětech zaslaných drem. Feistmantlem z Indie 22. 4. 1878, při čemž předčítal dopisy Feistmantla z anglické Indie a dra Pavla Durdíka z hollandské Indie 22. 4. 1878; dopisy dra. Č. Šercla četl 28. 4. 1867; o nejnovějších vynálezech 25. 3. 1867, 20. 3. 1870, 29. 3. 1875, o vaření na plynu 10. 11. 1867 a 26. 4. 1868; o amerických ženách a jich činech 10. 5. 1867, o zakladateli ženské akademie v Pouhkeepsii Mathewu Vaserovi r. 1870, o Benjaminu Franklinovi 14. 1. 1866. Především však Náprstkovi šlo o vypěstování zájmu nejen dam klubu ale pražské společnosti vůbec pro dobročinnost a k tomu ujal se opět veřejných přednášek v sále ostrova Žofínského. Vykládalť pak 25.  3., 26. 3. a 2. 4 1867 o dobročinných a vzdělávacích ústavech, založených v nové době od jednotlivců neb spolků v Anglii, Skotsku, Americe a Australii, se zvláštním zřetelem na ústavy, založené od žen anebo pro ženy; přednášky doloženy byly stem velkých, A. Studničkou malovaných obrazů budov pro tyto ústavy a četnými obrazy jinými, půdorysy budov, podobiznami lidumilův atd.

Náprstek nepřestal však na přednáškách, než zaváděl dámy do stávajících pražských ústavů lidumilných a vědeckých, do továren, sbírek, výstav a ústavův uměleckých. Zejména byly cílem vycházek poučných: Barvírna a prádelna, blázinec (7), cukrovar, Daliborka, Divadlo Národní, Ferdinandeum (10), fišpanka, gymnasium, hradby pražské, Hrad (9), hřbitovy, chorobinec městský (20), chrámy, chudobinec, jesle, knihovny, knihtiskárny, kuchyně pro chudé, lomy za Strahovskou branou, mlýn parní a pekárna, most podskalský, musea (Národní 11), nemocnice, obchod rybářský, obrazárny, opatrovny (10), paláce, plynárna městská, poklad v klášteře kapucínském, příbramské doly, radnice (7), realka, Rudolfinum, sbírky soukromé (prof. Nickerla 6, prof. Tillea 5), sirotčince, tělocvična Sokola, synagoga, technika, tkalcovna, továrny, ústavy hluchoněmých, slepých, sv. Nothburgy, tělocvičný dr. Tyrše, věž staroměstská, villa Graebova, vodojemy, výstavy, zahrady. Návštěvy v chorobinci na Karlově dály se o sv. Václavu k posvícení, kdy chovanci chorobince zároveň podělováni a to dárkem, sestávajícím ze dvou mazaných koláčů, rosolky a tabáku neb cukrovinek; cena dárku obnášela ovšem jen 20 kr., poněvadž však ročně průměrně podíleno 318,9 chovanců (nejvíce 345 r. 1883, nejméně 266 r. 1865), obnášel příslušný náklad roční přece 63 zl. 80 kr. a za 20 let, kdy poděleno 6369 chovanců, dosáhl výše 1273 zl. 80 kr.; nejvíce dam navštívilo chorobinec v r. 1879, totiž 49, nejméně v r. 1873, totiž 19. Všech vycházek poučných v l. 1865—1884 bylo 266, nejvíc v r. 1866: 26, nejmíň v r. 1874: 3; účastnilo se jich 8563 dam, za rok průměrně 450,68, nejvíce 1151 (v r. 1865), nejméně 90 (v r. 1873); největší návštěva průměrná byla 60,66 (r. 1881), nejmenší 21,83 (r. 1879), vůbec největší návštěva 109 (r. 1872), nejmenší 3 (r. 1874).

Návštěvy opatroven byly již od r. 1866 spojeny s podílením dítek o štědrých večerech a to jednak vánočkami, cukrovinkami, perníkem a jiným pečivem, jednak šatstvem a to košilemi, kalhotami, kabáty, sukněmi, jupkami, spodními kabátky a spodky; zástěrami, šátky, páskami na krk; punčochami, střevíci, bačkorami; klobouky, čepicemi, čepci, rukavicemi a p. Již r. 1869 dámy klubu na prádlo pro dítky rozstříhaly 1195 loket plátna, a peněžité prostředky klubu nebyly by mohly ani uhraditi potřebu, kdyby k příspěvkům klubu nebyly se připojily příspěvky městské rady pražské.

V roce:	Poděleno dětí	Kusy šatstva	Nákladem klubu	Nákladem obce	Prací dam
1866	355	1564	206,09 zl.	519,00 zl.	81
1867	416	1220	242,14	614,65	79
1868	432	1488	303,08	636,45	85
1869	412	1432	231,61	761,62	93
1870	545	1236	360,60	658,66	121
1871	432	1050	294,00	713,00	71
Celkem	2592	7990	1637,52	3903,32	530

Již v prvém roce trvání klubu dne 5. května 1865 podniknuta také prvá vycházka s dětmi — a to hluchoněmými děvčaty — pod šíré nebe, do Roztok, jíž zahájen jeden z nejstkvělejších momentů činnosti klubové, jemuž věnována bude stať zvláštní.

K vycházkám za účely poučení se a dobročinění družily a s nimi se střídaly vycházky do míst, vynikajících půvabem krajiny nebo významných po stránce dějinné a umělecké, kteréž vycházky zábavné (výlety) postupně se rozšířily na celé Čechy. Jejich cílem byly Babka u Řevnic 1, Benešov 4, Běchovice a Koloděj 1, Beroun 3, Beřkovice Dolní 1, Bezděz 1, Boleslav Stará 1, Brandýs n. L. 1, Bubenč 14, Cibulka 3, Čakovice 1, Čáslav 1, Černošice 17, Čimelice 1, Ďáblice 3, Davle a Medník 1, Dobřichovice 10, Dvory Nové 1, Giesshübel 1, Herzova zahrada 2, Hlubočepy 1, Hodkovičky 2, Hans Heiling 1, Hora Kutná, Kaňk a Sedlec 2, Houška 1, Hradec Levý 1, Hrádek Komorní 1, Hudlice 2, Huť Stará i Nová 1, Hvězda 2, Chocerady 1, Chrudim a Pardubice 1, Chuchle 72, Ivan Sv. 2, Jičín 1, Jinonice 3, Kazín 3, Kladno 1, Klecany a Roztoky 1, Kněževes a Tuchoměřice 1, Konopiště u Benešova 2, Košíře —zahrada hrab. Clam Gallasa 1, Kralupy 2, Krč 2, Křivoklát 2, Kunratice 1, Lahovičky 1, Liboc a Nebušice 3, Liběchov u Beřkovic 1, Libšice a Tursko 2, Lobkovice 1, Lysá a Boleslav 1, Brandýs 1, Mělník 1, Mnichovice a Stránčice 3, Modřany 1, Noutouice a Okoř 1, Orlík a Zvíkov 1, Praha-Nebozízek 40, zahrady Kinských a Lobkovicova 7, Prokop Sv. 3, Prosík a Ďáblice 2, Radotín 7, Roudnice a Řip 1, Roztoky 4, Řepy 2, Řevnice 2, Sázava 2, Skalka 3, Slané 1, Slivenec-Radotín 3, Solopisky 4, Šternberk 3, Stromovka 2, Štyřínské lesy 2, Šárka 7, Štěchovice 7, Tetín 2, Točník a Žebrák 1, Troja 3, Tursko 1, Týn Karlův 7, Vary Karlovy 1, Veltrusy 1, Vonoklasy 1, Vrané 1, Všenory 1, Kazín 1, Vysočany 1, Závist 1, Zvíkov 1, Žleby 1. Celkem bylo těchto vycházek za 18 let (1865—82) 283, nejvíce ročně 23 (r. 1870, 1872), nejméně 6 (1866); úhrnem se jich účastnilo dam 5792, nejvíce za rok 575 (r. 1870), nejméně 149 (r. 1866), průměrně 198,83: nejvíce dam na jedné vycházce bylo 57 (r. 1868) nejméně 23 (r. 1880); největší průměr pro jednu vycházku byl 35,35 (r. 1865). nejmenší 13 (r. 1876). Pod šírým nebem dámy bavily se zpěvy a hrami. Náprstek pak štědře poděloval při nich dospělé lidi pražskými novinami, mládež spisy obrázkovými. Očitý svědek líčí na př. tento výjev: „Zpáteční cestu z Prachovských skal do Jičína konali pražští hosté na řebřinových vozech. V osadách, kudy se jelo, sbíhali se lidé se všech stran, aby spatřili miláčka lidu, Náprstka, velikého básníka Jaroslava Vrchlického, slavnou spisovatelku Žofii Podlipskou. Náprstek stál vzpřímen na voze a plnými hrstmi rozhazoval mezi lid knížky různého obsahu. Každý snažil se, aby alespoň jednu dostal. S úctou hleděli jsme na tohoto muže, jenž i při zábavném výletě nezapomněl na svůj lid. Jeden starší venkovan při té příležitosti pravil: „Při svatbách házejí svatebčané divákům koláče; tahle česká „svatba“ nám dává něco lepšího, jen by tudy měla jezditi častěji.“ (F. Hrnčíř, Malý Čtenář 1894—95 3). —

Vizme však již další památnější události v prvém roce trvání Amerického klubu, jenž hned na počátku svého ustavení vyvinoval činnost všestrannou.

V listopadu r. 1865 poprvé věnčeny hroby zesnulých vlastenců na hřbitovech pražských a v témž měsíci zahájena druhá řada nedělních přednášek poučných, již výše charakterisovaných. Byl učiněn pokus také o vydávání jich, přestal však na jediném pouze díle Život Benjamina Franklina. V prosinci přednášela v klubu poprvé dáma, slč. Klemeňa Hanušová a to o konferenci dam v Lipsku. Dne 17. prosince oslaveny narozeniny Jana Purkyně, jemuž, jak sám říkával, šediny dovolovaly, přicházeti mezi dámy, jichž činnosti velice přál, v jichž kruhu okříval a jež povzbuzoval.

Druhý rok trvání Amerického klubu (1866) zahájen novoročním dychánkem, ke kterému Náprstek v domě svém shromažďoval nejen dámy klubu než spolu všecku intelligenci pražskou, druhdy až dvě stě osob, jimž nevadila tíseň, která nastala, když také mládež ze sirotčincův a ústavu hluchoněmých k dychánku se dostavila; na všechny účastníky přecházela jará a upřímná nálada, zářící na tvářích Náprstkových. Pěkně líčí Ž. Podlipská: „Nezapomenutelné novoroční dychánky soustřeďovaly českou společnost, jak od oné doby více v žádném kruhu vystiženo nebylo. I v tom byla vůdčí organisatorská myšlenka, která posud čeká, aby pochopena a uchopena byla. Náladu za oněch dychánků opět někdy vyvolati v památku Náprstkovu, bylo by štěstím a také divem. Ale jeho tajnou touhou to bývalo, když je svolával, svým duchem oživoval a srdečností zahříval. Byla to nálada v pravdě novoroční, nadějná, svěží; v ní bylo vzpružení síly k nové práci, neúmorné vytrvalosti ve všem a přízeň všech ke všem. Heslem bylo: „Šťastný nový rok!“ A Náprstek opakoval je mnoho setkrát za lednového mrazivého jitra, které urvalo dlouhé noci zimní již půl hodiny. A přízvuku jeho blahopřání nebylo lze napodobiti. Vlídnost jeho byla sluncem. Ať místnosti jeho zajímavého příbytku sezvaným hostům stačily čili nic, o to nestaral se. Však vešli se tam přece a byli šťastni a povznešeni. Dětský věk měl svoje právo v této společnosti. Každý host měl právo přivésti děti. Krom toho byly přítomny děti z ústavu hluchoněmých, ze sirotčincův a jiné. Dychánek býval zahájen úderem na indické tam-tam Náprstkovou vlastní rukou. Jak těšil a usmíval se při tom! Když pak některý hluchoněmý tvrdil, že ten úder „slyšel“, Náprstek byl na vrcholu blaženosti. Zpomínám-li toho nyní, vidím v této jeho nevinné radosti symbol jeho veškerého počínání. Udeřil na tam-tam mezi svými současníky, aby je budil k pokrokům, a odpověděno-li mu „slyším“, cítil se odměněn za to, že vše, čím byl, co měl, jiným věnoval Děti pak zpívaly a byly častovány. Dospělí hosté sbližovali se. Byli to zástupcové všech stavů a stran. Byl jeden hlas: „Kéž mohli bychom častěji takto se scházeti!“ Dámy amerického klubu pomáhaly hostů obsluhovati. Zazpívaly také. V celém shromáždění panovala „volnost, rovnost a vzájemnost“. Náprstek nezapřádal dlouhých rozmluv. Ale v rozmluvách hostů byl jeho duch. On sám smál se jen, povzbouzel a držel střed společnosti. Když přestal zváti k dychánkům, naznačil tím: „Pokračujte v domácím, vřele společenském sbližování se, vy ostatní. Ukázal jsem vám jak.“ (Ženské listy 1894. 12.)

Rok 1866 poskytl smutnou příležitost, aby Americký klub osvědčil se činností lidumilnou ve válce, kterou dne 16. června Prusko začalo s Rakouskem: válka vrcholila v nešťastné bitvě u Hradce Králové 3. července, a dámám klubu bylo osvědčiti se péčí o raněné do Prahy dovážené. Denně u Halánků průměrem 30 dam připravovalo pro raněné cupaninu, prádlo, podušky; dále opatřováno zavařené ovoce, houby k vymývání ran, náplasti, což vše zpotřebovalo 2418,94 zl., komitétu výpomocného spolku posláno na hotovosti 518,15 zl., práce dam oceněna na 1404,96 zl. (12 kr. za hodinu), takže úhrnný náklad obnáší 4342,05 zl. Do nemocnice však nad to skupiny dvanácti dam vykonaly 64 chůzí, na nichž raněným vojínům rozdílena limonáda (které se zpotřebovalo 3 vědra), víno (5 věder), kořalka (4 vědra), rum, tabák (2879 balíčků), doutníky (10257), dýmky (488), knihy (1171), noviny (1438), karty, listovní papír, obálky (2600), známky na psaní (od dam napsáno 518 dopisů, a to 484 českých, pak německo-polské, vlašské, maďarské a rumunské), octová tresť, pečivo, láhvičky, kytičky (5742), inkoust, násadky, péra, tužky, kornouty a jiné drobnosti. A zase roku 1876 pro vojíny, bojující v Bosně a Hercegovině, projevil klub účastenství, zaslav sám 6 beden s prádlem a šatstvem a zprostředkovav zásilku jiných 23 beden.

O vánocích roku 1866 poprvé dámy klubu dítkám opatroven u sv. Štěpána a na Hrádku a chovancům sirotčince vlašského vystrojily stromky vánoční, v kterém krásném zvyku pokračováno.

V roce 1867 byla uspořádána první slavnost dětí školních na ostrově Štvanici, které potom následovaly četné jiné, jak ještě zevrubněji dolíčíme.

Dne 29. srpna téhož roku účastnily se dámy klubu slavnosti přivežení českých klenotů korunovačních z Vídně do Prahy, házejíce průvodu kvítí na cestu z místností českého Musea. Toho roku počalo se také s prodáváním všelikého kupeckého zboží, jehož čistý výnos měl náležeti klubu, nedostavil se však vůbec, takže od tohoto podniku zase upuštěno. Byloť r. 1867 koupeno zboží za 5712,33 zl., prodáno za 5104,76½ zl., r. 1868 koupeno zboží za 6593,18½ zl.→, prodáno však jen za 4840,13½ zl. Prodával se cukr, jehož koupeno za 3525 zl., káva (2237 zl.), doutníky (1367 zl.), mouka, svíčky, mýdlo, škrob, rýže, čaj, sůl, surogáty kávy, čokoláda, mandle, suchary, hrozinky, sirky, soda, krupky, ságo, šafrán, papír, litografované práce, šmolka, ořechy, knihy, hudebniny, hořčice, skořice, obálky, zázvor, květ, hrách, pečetní vosk, tužky, pepř, péra, citrony, hřebíček, nové koření, všehochuť, čočka, kmín, vanilka i držátka na péra.

V roce 1868 vyznačuje se činnost klubová postavením pomníku Boženě Němcové na hřbitově vyšehradském; v den odhalení 6. června v jeho prospěch provedly dámy koncert výhradně skrze sily ženské.

Dne 15. února 1870 veřejná činnost klubu policejně zakázána. Klub nechtěje podrobiti se podmínkám předepsaným, stal se volným sdružením jako bývalý Americký klub českých dám a rozšířil lidumilnou činnost svou toho roku na fišpanku, měst. věznici, kde rozdával knihy a šatstvo, dále na nemocnici dětskou a všeobecnou; spolu pokračovaly dámy v návštěvě ústavu slepců, kde již od roku 1868 předčítány chovancům knihy.

V roce 1871 obrátila se činnost klubová úsilněji také k ženskému sirotčinci, v jehož prospěch 22. ledna a 26. března pořádána loterie, 30. dubna velká hudební akademie se živými obrazy, téhož roku výstava želv ve Vodičkové ulici, zase pak r. 1874 výstava africká z předmětů, nasbíraných drem Holubem. a z bohaté literatury a map Afriky, snesených Náprstkem. První sbírka 71 dam na sirotčinec, podniknutá 17. dubna 1870, vynesla 130,35 zl., z loterie r. 1871 získáno 314 zl., z výstavy africké roku 1874 vytěženo 574,35 zl.; o zájmu, jaký dovedl Náprstek pro sirotčinec vzbuditi, svědčí však dar dámy neznámé: 8000 zl. a dámy nejmenované: 1000 zl. do rukou Náprstkových! V následujících letech řádných příspěvků na sirotčinec pořád přibývalo, jak patrno z tohoto výkazu:

Roku:	Příspěvků:		Celkem:
	řádných	mimořádných
1871			2204,50 zl.
1872			966,24
1873	676,10 zl.	148,71 zl.	814,81
1874	365,20	739,06	1104,26
1875	394,10	560,87	954,97
1876	381,14	236,26	617,40
1877	444,30	111,23	555,53
1878	538,80	107,10	645,90
1879	592,20	264,65	857,35
1880	572,20	65,54	637,74
1881	587,75	124,49	712,24
1882	602,—	105,40	707,40
1883	610,—	78,—	688,—
1884	710,24	72,84	783,08

I mohly dámy klubu 17. února r. 1884 do rukou starosty obce pražské dra. T. Černého odevzdati 30.000 zl., aby z nich zřízena byla nadační místa v městském sirotčinci pro sirotky ženského pohlaví neb aby posloužily ke stavbě nového sirotčince dívčího, k nimž do r. 1894 přibylo ještě 8128 zl. 11 kr., takže nadační jmění vzrostlo na 38.128 zl. 11 kr. Za poslední rok 1894 obnášejí příspěvky 259 zl. 40 kr., částku, kterou uzná slušnou každý, kdo zná, že jest složena od těch, které i všech jiných sbírek pro potřeby národní se účastní. A dámy ve své tiché činorodé práci neustanou: vždyť mají v dobré paměti svého „pana Náprstka“, „jak záříval radostí, když ukazoval na seznam, na němž naznačeno, jak postupem let přibývalo klubovní jmění“ a další horlivou péčí o nadaci svou budou nejlépe ctíti památku zakladatele svého klubu!

Nepřestalo se však jenom na sbírání peněz pro budoucnost: Již roku 1872 přijaty tři siroty dívky v ošetřování a vychování do domu u Halánků, k nimž roku 1875 čtvrtá přibyla a jimž všem dostalo se vychování a vzdělání velmi pečlivého, jehož zajisté do smrti budou pamětlivy: stalť se dům Náprstkův v každé příčině pro ně domem otcovským. Tohoto příkladu dámy následují a z peněz klubu tři osiřelé v rodinách úplně vším zaopatřují; čtvrtá osiřelá jest na vychování v sirotčinci městském, a jedná se o to, by další k ní přibyly. —

Dne 19. října 1873 všechny dámy účastnily se pohřbu Anny Náprstkové právě, „jakoby matku nesly do hrobu“; tato proslulá dobroditelka pražské chudiny, jež „zůstala navždy strážným duchem domu u Halánků a všech v něm žijících a pohoštěných“, již „přetrvaly její láska a její skutky“, která napsala svému synu slova poslední: „Bůh ti buď pomocníkem ve všem předsevzetí“, byla se synem spojena „něžným svazkem synovské a mateřské lásky a spolu vzájemnou hlubokou sympathií. Její občanská ctnost, obětavost a dobročinnost rozhlásily její chvalnou pověst. Její láska, ctnost a srdečná povaha získaly jí každého srdce. Není divu, že byla taková matka synem svým považována za vzor svého pohlaví, že si přál, aby bylo více žen podobných, aby byly schopny téže energie a podnikavosti ku prospěchu dobra všeobecného.“ (Ž. Podlipská.) A že Anna Náprstková porozuměla a vžila se ve všechny úmysly synovy, toho nejlepším důkazem, že dům na Poříčí U černého orla v ceně (tehdáž) 150.000 zl. odkázala Průmysl. Museu, plníc tím zároveň vůli sestry své, paní Serafiny, ženy rovněž znamenité a spolu s Annou mocně na našeho Náprstka působící, po níž onen dům zdědila a jež říkávala: „Nezapomeň na Vojtěcha!“

V témž roce 1873 prof. dr. J. Durdík pro klub uspořádal cyklus 16 přednášek čtení s praktickým cvičením, jehož se účastnilo 67 dam, z nichž za hodinu nejméně 5, nejvíce 12 četlo.

V r. 1874 dámy horlivě se účastnily pořádání Průmyslového Musea, kteréž 16. května poprvé za pomoci dam otevřeno návštěvě veřejné.

Dámy při slavnostních dnech národních, zejména sv.-Janských a sv.-Václavských, povždy účastnily se dozoru při sbírkách Musea Průmyslového: ročně pomáhalo takto nejvíce 162 dam, nejméně 11 dam. S návštěvou Průmyslového Musea ochotně se otevírala také proslulá čítárna, která dámám klubu sloužila již od r. 1869. Klubovní statistika pro 26letí 1869—1884 vypočítává 1609 návštěv, nejvíce za rok 111 (r. 1871), nejméně 89 (r. 1883). Celkem užilo za tu dobu čítárny 57.850 dam, nejvíce do roka 4.274 (r. 1878), nejméně 2.771 (r. 1873), průměrně 3615,62. Za den přišlo do čítárny nejvíce 132 dam (r. 1879), nejméně 8 (r. 1873); průměrná návštěva denní největší byla 44,84 (r. 1881), nejmenší 25,65 (r. 1873). Proslulá knihovna tvořila nejen stěny čítárny, ale plnila zároveň se sbírkami Průmyslového Musea postupně všechny místnosti sousední, takže posléze domácímu pánu nezbýval než skromný onen pokojík, jejž jako student na matce své si vyžádal, v němž své veliké úkoly promýšlel a v němž posléze zákeřnická smrt na vyvoleného svého se obořila!

V místnostech knihovních pěstoval také Americký klub — a to již od roku 1870, kdy se jeho řízení ujal P. Kavan — společný zpěv, jehož písněmi končeny nedělní přednášky a oživováno posvícení v chorobinci na Karlově, dychánky novoroční a p.

Nejvýznamnější událostí pro klub v roce 1875 byl sňatek Náprstkův 25. února s nejhorlivějším a nejobětavějším jeho členem Josefou Křížkovou, která se stala v domě u Halánků v každém ohledě důstojnou nástupkyní Anny Náprstkovy a vytrvalou, oddanou pomocnicí svého chotě ve všem jeho podnikání, pravá duše Průmyslového Musea, velmi rychle a utěšeně se rozvíjejícího hlavně také její zásluhou!

V roce 1876 Náprstek v klubu ukázal zkoušky s malými kamny petrolejovými, které odtud vešly v širší známost.

A dne 17. dubna památná událost návratu Náprstkova z Ameriky oslavena velkou slavností dětskou na dvoře „u Halánků“.

Roku 1879 vítaly dámy klubové ve svém středu Boleslava Jablonského, jenž jim věnoval jednu z posledních svých písní. V listopadu horlivě klub se účastnil africké výstavy Holubovy, dozorem a jinou pomocí.

A tak stále klub věnoval pozornost svou všem památným událostem v životě národním, rychle se vyvíjejícím, osvědčoval se vroucí účastí při každé z těch četných příhod, které mysl českou povznášely, i takových, jež srdce česká zarmucovaly.

Časem pro úkoly, jimž klub druhdy jediný se obětoval, povstala v Praze nová sdružení a nové spolky; tak ustaven zvláštní Komitét dam pro městské opatrovny a školy mateřské, jenž se ujal podpory těchto ústavů, pro veřejné přednášky ustavil se Přednáškový spolek, o podnikání cest po Čechách začal se starati Klub českých turistů, hry mládeže pod šírým nebem počal soustavně pěstovati příslušný Spolek ku pěstování her české mládeže. I mohly dámy Amerického klubu nadále činnost svou ustřeďovati k zájmům Průmyslového Musea a Českoamerického sirotčince a věnovati se sebevzdělávání v knihovně Náprstkově. Mohou však se zadostiučiněním prohlížeti na práci, kterou podnikly zejména pro české děti a jež vrcholila v pořádání dětských zábav, opatření ženských sirotkův a v podporování dětí pražské chudiny, v práci, ke které podnítil je Náprstek svým živým příkladem, prostým ale vroucím slovem a obětavým činem.