Vlastní životopis Karla IV./Kapitola třetie

Vlastní životopis Karla IV. Karel IV.
Kapitola druhá	Kapitola třetie	Kapitola čtvrtá

Údaje o textu
Titulek:	Kapitola třetie
Autor:	Karel IV.
Zdroj:	Císař Karel IV. Vlastní životopis. Praha: J. Otto, 1909. s. 13–17. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	autor překladu neznámý, redakčně připravil Josef Emler
Licence překlad:	PD old 70

Tuto vypravuje Karel ciesař přemúdrý a přeurozený svoj život a své pokolenie a kterak jest jeho poslal otec v sedmém létě do Francie a tu počal v svém dětinství řiekati hodiny matky božie.

Budúcím našim snažně popsal jsem slova dříve řečená múdrosti a strachu božieho tak, jakžto má malost božie pomoci účastna byla. Již o prázdném a nemúdrém životu mém vám psáti žádám a také o počátku běhu mého světského, aby to mohlo vám přijíti na příklad. Milosti pak mně od boha vlité a smilovánie učenie, to což mých prsí měla snažnost, nezamlčím, aby tiem viece ufali v boží pomoc, že v úsilí vašem vám spomóže, jímžto viece otcové a předci vaši vám zvěstují; nebo psáno jest: otcové naši zvěstovali jsú nám. Žádám proto, aby to vám nebylo tajno, že Jindřich Sedmý, římský ciesař, urodil otce mého jménem Jana z Margarety, kniežete brabanského dcery, jenž pojal ženu jménem Elšku, dceru Václava Druhého, českého krále, a obdržel královstvie České s ní; nebo mužský plod z pokolenie králóv českých bieše sšel. I vyhna korutánské knieže z Čech, ježto mějieše ženu starší sestru ženy jeho dřieve řečené — ta potom umřela jest bez plodu — jenž královstvie České pro tu jistú sestru před ním držieše, jakž to světlejie v kronikách českých záleží. Urodi pak ten jistý Jan, král český, s Elškú královú mě prvorozeného syna svého, jménem Václava, léta božieho narozenie tisícieho třistého šestnáctého, čtrnáctý den máje, první hodinu v Praze. Potom jiného syna měl jménem Přemysla,^[1] jenž v dětinných létech sšel. Potom opět porodil třetieho syna jménem Jana.^[2] I měl jest dřieve řečený král dvě sestřě vdaně: jednu byl dal uherskému králi Karlovi Prvniemu,^[3] a ta jest umřela bez dětí; druhú byl dal Karlovi,^[4] franskému králi, jenž tehdy kralováše ve Francí léta božieho narozenie tisícieho třistého třimezcietmého. I posla mě mój otec dřieve řečený k tomu jistému králi franskému, když běch v sedmém létě mého dětinstvie, i káza mě dřieve řečený král franský biskupu biřmovati, i přezděl mi jméno svému jménu podobné, to věz Karel, a dal mi za ženu dceru Karlovu, strýce svého, jménem Margretu řečenú Blanku.^[5] I umřela jest žena jeho, sestra otce mého, bez plodu^[6]. Potom ten jistý král jinú sobě ženu v manželstvo pojal. I milováše mě ten jistý král velmi, i přikázal kaplanovi svému, aby mě něco v písmě učil, kterakžkolivěk ten jistý král sám písma neumějieše. A od toho času naučich sě čísti hodinám svaté Mařie panny slavné a jim něco rozuměje na každý den času mého dětinstvie rád jsem je četl; neb přikázáno bieše strážným mým od krále, aby mě k tomu snažně nutili. Nebo král dřieve řečený nebieše lakom na penieze a požíváše dobré rady a dvór jeho stkvieše se starými kniežaty světskými i duchovními.

Sta sě pak toho času veliká sváda mezi králem englickým,^[7] ježto bieše v ty časy, a mezi králem franským. Nebo král englický mějieše za ženu sestru dřieveřečeného krále, jižto ten král vyhnal z Anglie i s synem jejím prvorozeným jménem Edvardem^[8]. Ona přišedši k bratru svému osta v Francii v sirobě i s svým synem prvorozeným. Tehdy král franský rozhněvav sě pro vyhnánie sestry své a sestřence, prosil ctě (tstě) mého Karla, strýce svého, aby té veliké hanby, ježto se jich pokolení stala, pomstil. Jenž pojav veliké vojsko i taže do Aquitanie, a tu zemi jakžto všecku přemohl, kromě Burdekalis toho města s některými tvrzemi nebo hrady. Vrátiv se pak ten jistý Karel do Francie, vítězstvie obdržav, dal dceru dcery své, hrabině Hanonské, sestry ženy mé, synu dřieve řečeného krále anglického Edvardovi za ženu, toho času, ježto bieše u výpovědi. A dav jemu lid poslal jeho do Anglie. A on rozmohl sě proti otci, jal jeho i zbavil jeho královstvie i vstavil na sě korunu. Téhož léta zahuben byl otec syna dřieve řečeného Edvarda^[9].

Toho také léta umřel jest Karel,^[10] test mój, a ostavil syna prvorozeného jménem Filipa. Téhož také léta na hromnice sšel Karel, franský král,^[11] ostaviv po sobě ženu těžkú, ježto potom porodila dceru. A když podle obyčeje královstvie dcery nedědie, učiněn jest Filip, syn ctě mého, králem franským; nebo najbližší bieše dědic v pokolení mužském. I přije pak sobě dřieveřečený Filip rádce náměstka svého, ale jich rady neposlúchaje dal sě na lakomstvie. I bieše mezi radcemi jeho jeden muž múdrý, Petr,^[12] opat fiskanenský,^[13] lemovického^[14] pokolenie, člověk úmluvný, řečný a učený a všemi šlechetnými obyčeji okrášlený. Ten v středu v popeličnú prvnieho léta^[15] krále Filipova tak rozumě káza, že ote všech bieše chválen. A já běch u dvora toho jistého krále Filipa, jehožto sestru jmějich, po smrti dřieve řečeného Karla krále, s. nímžto jsem byl pět let. I libieše sě mi dřieve řečeného opata řec nebo mluvenie na tom kázání, že tak veliké osviecenie jměl jsem v náboženstvie, slyše jeho a hledě naň, že sám v sobě jech sě mysliti, řka: co jest to, že mi sě tak veliká milost vlévá od toho člověka? I vzach potom jeho známost, jenž mě velmě milostivě a jakžto otec kocháše, z svatého písma často mě uče.

I byl jsem dvě létě po smrti Karlově u dvora krále Filipova. Po tú dvú letú navrátil mě týž král s mú ženú, sestrú svú, jménem Blankú k uotci mému Janovi,^[16] králi českému, do města Licemburka, jenžto hrabstvie bieše otce mého po otci jeho, božie paměti Jindřichu ciesaři, jenž když bieše hrabě licemburský, volen, byl králem římským, jakžto v kronikách římských, kterak jest aneb kterak dlúho kraloval, plněji záleží.

---

1. Nar. 22. listopadu 1318 a † 20. dubna 1329.
2. Nar. 12. února 1322 a † 12. listopadu 1375.
3. Choť uherského krále Karla Roberta, Beatrix nar. 1305 † 1312.
4. Marie narozená r. 1304 byla 24. srpna 1322 zasnoubena s Karlem VI. Krásným.
5. Otec Blančin byl Karel z Valois, bratr krále Filipa IV., a tudíž strýc Karla IV. Krásného.
6. 26. března 1324.
7. Král anglický, Eduard II.
8. R. 1325 přišla královna anglická Isabella, dcera Filipa IV. a sestra Karla IV., krále francouzského, se synem svým prvorozeným Eduardem do Francie.
9. Eduard II., † 22. září 1337.12)
10. Karel z Valois, † 1325.
11. Karel IV., král francouzský.
12. Pierre de Rosiers.
13. Fécamp v Normandie.
14. Limoges.
15. Patrně 8. března r. 1320 a ne 17. února r. 1328.
16. Karel do Lucemberka zavítal patrně na jaře r. 1330.