Velký Olomouc/Zemědělská kapitola

Velký Olomouc
Dělnická ochrana	Zemědělská kapitola	Peněžnictví

Údaje o textu
Titulek:	Velký Olomouc
Podtitulek:	Informace o jeho přítomném stavu a jeho významu
Autor:	Jaroslav Jadrný a Jan Blatný
Zdroj:	Původní vydání
Vydáno:	nákladem hlavního města Olomouce, 1924
Licence:	PD anon 70

Olomucký venkov, rovinná, nepříliš zvlněná Haná, se svojí hlubokou a úrodnou půdou representuje dnes, po utvoření Velkého Olomouce 66 obcí venkovských s 52.855 obyvateli (44.816 Čechů, 7516 Němců a 523 jiných). Je to kus solidní země a jaká ta země, takový vyrostl na ní lid, pracovitý, důmyslný a houževnatý, jemuž plodná země byla a jest stálou příležitostí vývojového postupu kulturního i hospodářského. Proto také Olomucko bývalo vždycky v předních řadách zemědělského postupu, zde rodily se první jeho myšlenky, zde ukázáno také skutkem, jak musí báti počato a vedeno dílo, aby úspěchy byly ceny trvalé. vědom si svého poslání, nezůstával venkov nikdy sobeckým, zasahoval účinně i mimo svůj okruh a dnešní český Olomouc má z valné části jemu děkovati, že se skutečně českým stal. Vedle odborné zdatnosti byla a jest tu vždy mocná síla vzdělanostní vyspělosti tohoto lidu, která se vyjadřuje nejenom dobře vybudovaným školstvím, ale i hustou sítí společenských kulturních středisk, úpravou obcí a vším společenským životem našeho venkova.

Není tedy divu, že již od polovice minulého století ohlašoval se olomucký venkov živou činností, která došla svého uplatnění v četných podnicích záloženských (27 záložen), v zakládání rolnických podniků průmyslových, v družstvech mlékařských, hospodářských, chovatelských, elektrárenských, mlýnských a j., jejichž solidní základna stala se pak vzpruhou dalšího pokroku. Tak na př. chovatelská družstva (Příkazy, V. Týnec, Štěpánov) svými každoročnými výstavami stala se hledanými, plemenný dobytek hanácko-bernský po padesátiletém úsilí chovatelském budí pozornost i za hranicemi. Scelování pozemků, meliorace, elektrisace — na každém toku vítají nás doklady porozumění, jakého tyto akce došly na olomuckém venkově.

Máme na Olomucku takřka polovinu obcí, které provedly scelování svých hospodářských pozemků a není asi žádné obce, kde by buď úplná či částečná meliorace nebyla v činnosti. Komunikační poměry jsou vzorné v každém ohledu a nejsou to nepatrné obnosy, které naše obce do těchto zařízení vložily. Ale nejen v souhrnu družstevní svépomoci, leč i v soukromém podnikání jednotlivců tohoto kraje setkáváme se s nejmodernějšími zařízeními hospodářskými, jejichž početnost i účelnost jde ruku v ruce se vším, co bylo a jest podnikáno společně. Náš hanácký sedlák prokázal plně, že jeho práce jest požehnána vyššími zájmy, kterým často obětuje značné podíly svého zisku. Nejsou to jenom zařízení výše jmenovaná, ale zvláště jeho houževnatá práce chovatelská a šlechtitelská, které vytrvale budují spíše prospěch budoucnosti, než vlastní přítomnosti. Jimi provanuto jest jeho úsilí a všechny jeho počiny a myslím, že tato láskyplná odevzdanost selskému podnikání ve smyslu hlubšího chápání součinnosti jednotlivcovy v hospodářském souhrnu celku vykonala mnohem více, než aby mohly pokrok a vyspělost našeho zemědělství býti odvozovány od vyšší hmotné blahobytnosti tohoto kraje. Spíše tato vyšla ze základu houževnaté vůle a vytrvalosti, necouvající před žádnými zklamáními a neúspěchy počátků. Je jisto, že značná vzdělanostní úroveň zdejšího rolnictva dobře podkládá tyto jeho vlastnosti — jest u nás velice málo hospodářů, kterým by obecná škola byla jediným školským stupněm! A tak, nechť ubíráte se ovocnými alejemi kudy chcete, tu svítí vám v ústrety rolnický cukrovar Holice, onde Drahanovice, tam Vrbátky, Čelechovice a Litovel, kde všude jest patrná jeho účast a uchovány zářivé doklady jeho historie, tu vidíte družstevní mlýn a pekárnu v Horce, s elektrárnou, tu pekárnu v Příkazích a rolnický pivovar a lihovar v Těšeticích, elektrárnu ve Věrovanech, Hunčovicích, sladovnu v Příkazích, nepočítajíc ani, že mnohé, co dlouho bývalo německou doménou a cizí (Spolek mor. cukrovarů) přechází nehlučně v ruce našeho rolnictva, aby bylo prokázáno, že zde zvláště mocně dovedl jeho národohospodářský smysl nastoupiti pevné a tvrdé cesty v reji našich poměrů popřevratových. Účinnost hanáckého sedláka zdejšího kraje proniká však v národohospodářském smyslu mnohem dále a výše a doufám, že krátká doba prokáže nám vynikající úspěchy této jeho ideové a impulsivní a programatické činnosti. Vyšly-li odtud kdysi první jeho základy organisace politické, prozařuje nyní jeho organisační soustava hospodářská, která si veliké cíle dovede nejen vytyčovati, ale jich dosti již také provedla! Tato organisace pak vedla k založení prvé v republice komory zemědělské, která, bohužel i bohudík, neoficielně svojí existencí i činností stala se zase jedním z dokladů vyrovnanosti, cílevědomosti a obětavosti hanácké selské duše. Je-li tudíž náš hanácký sedlák pyšným, může jím býti právem, je-li hrdým, pak je to jenom jeho povinnost vůči dílům, která založil, vedl a vede!

Zemědělská komora v Olomouci

Příliš mocné zasahování stranicko-politických vlivů do hospodářské organisace tak, jak tomu bylo zvláště v prvních letech poválečných, vedlo k tomu, že i nutná, třebas lokálního významu hospodářská opatření byla obětována, téměř vždy ke škodě věci, zájmům té či oné politické strany a jejího prestiže. Tyto zjevy velmi rušivě uplatňovaly se jmenovitě v takových podnicích a akcích, jež byly výsledkem dřívější solidární a stranicky nenáročné, začasté svépomocné práce. Jmenovitě bylo tomu tak na Hané, jež se dříve nesporně vyznačovala přímo vzornou pracovní pospolitostí, která byla korunována řadou úspěšných výsledků, které vyvrcholují ve velkém počtu společných hospodářských zařízení, ať jsou to již cukrovary, sladovny, mlékárny, pivovary, či hospodářská, chovatelská nebo meliorační družstva. Byla obava, že prudkost rozporů v politickém nazírání, jehož konsolidace mohla se pro stále živenou intensitu soustřeďování veškerého zřetele jen k politickým událostem, ať to již byly volby do obcí, či zákonodárných sborů, díti jen velmi pozvolna, zasáhne i hospodářské organisace, jejichž existence právě v těchto rušných dobách vyžadovala zvýšeného zřetele a pracovního sjednocení veškeré hospodářské veřejnosti.

Tyto poměry, které ani do dnešních dnů nejsou ještě úplně urovnány a dávají proniknouti politickým zájmům nad zájmy hospodářskými, vedly nutně k tomu, že bylo uvažováno o opatření, jež by zmíněné rušivé vlivy na hospodářský život zeslabovalo.

Ani konservativní, ač jinak technicky průbojné zemědělství hanácké nebylo ze zásahu této vlny přepolitisovaného našeho života ušetřeno. Vidělo, že jen svépomocnou akcí podaří se mu odvrátiti zájem širokých svých vrstev od politiky k solidární hospodářské práci, jež by nejen zachovala výsledky společného úsilí na poli hospodářského pokroku a selské emancipace, nýbrž na jejich základech budovala další pilíře hospodářské neodvislosti našeho státu.

A tak došlo počátkem roku 1922 k ustavení Zemědělské komory v Olomouci.

Zakladatelé této korporace uloživši jí za program podporu zájmů zemědělských a lesnických po stránce kulturní, sociální, veřejnoprávní a národohospodářské, jakož i pečování o zlepšení technických prostředků k zvýšení a usnadnění zemědělské a lesnické výroby ve všech jejích odvětvích, chtěli kolem této korporace sdružiti veškeré složky zemědělského života olomucké župy a soustřediti tak zájem jejich na důsledné provádění zmíněného programu ku prospěchu zemědělců i celého našeho národního hospodářství. A možno konstatovati, že přes přílišnou roztříštěnost politickou vyvolala myšlenka zřízení této korporace tolik vědomí příslušnosti v prvé řadě k jednomu stavu, že ihned v začátcích přihlásily se za členy Zemědělské komory veškeré rolnické zemědělsko-průmyslové závody (cukrovary, sladovny, pivovary, mlékárny) i zemědělská družstva (nákupní a prodejní, chovatelská, vodní, elektrárenská, pekárenská a jiná), všechny okresní hospodářské spolky olomucké župy a velká řada venkovských peněžních závodů. I jednotlivci přistoupili za členy Zemědělské komory a pozůstávajíce jmenovitě z osvědčených hospodářských pracovníků, majících zájem na konsolidaci a prosperitě našeho zemědělství, ochotně ujali se práce v jednotlivých odborech, které za účelem splnění uloženého programu byly zřízeny.

Dnes fungují v Zemědělské komoře tyto odbory:

Odbor hospodářských spolků, jenž všímá si organisační práce odborné ve všech okresích olomucké župy, řeší otázky čelední, propagační a pod., dále odbor družstevní, který všímá si veškerých družstevních otázek a to jak technických, tak i propagačních. Odbor pro živočišnou výrobu soustřeďuje veškerá chovatelská družstva olomucké župy, řeší úkoly, jež jsou vloženy na živočišnou produkci vůbec, organisuje dobytkářské výstavnictví, propaguje chlévní kontrolu užitkovosti a racionelní chovatelské směry. Odbor mlékárenský, v němž jsou zastoupeny rolnické družstevní mlékárny, jejichž síť jest v obvodu působnosti Zemědělské komory nejrozvětvenější, všímá si vedle technických otázek současné doby jmenovitě stránky obchodní a specielně odbytové. Odbor lesnický se sekcí loveckou má za úkol pečovati nejen o stavovské otázky lesnické, nýbrž o lesní těžbu a organisovanou myslivost, jmenovitě na majetku selském. Odbor zahradnicko-ovocnářský seskupuje zástupce všech zahradnických kategorií jak obchodních, tak i služebních a propaguje účelné ovocnaření, pro nějž jsou v některých oblastech olomucké župy zvlášť příznivé podmínky. Pořádáním kursů nabádá k odbornému ošetřování ovocného stromoví a výstavními ovocnými trhy a zavařovacími kursy propaguje nutnost zvýšení domácího konsumu ovoce. Odbor kulturní stará se o kulturní potřeby zemědělců olomucké župy, pořádá všeobecně vzdělávací a odborné kursy a přednášky. Odbor zaměstnanecký je určen k péči o stavovské potřeby zaměstnanecké, řeší již sociální otázky a napomáhá k vzájemným stykům zaměstnance se zaměstnavatelem. Odbor pro pozemkovou reformu je věnován úkolům jež nastávají našemu zemědělství novými poměry, vzniklými touto dalekosáhlou hospodářskou úpravou. Odbor elektrárenský má za úkol propagovati elektrisaci venkova a v organické spojitosti s ostatními odbory napomáhati k jejímu praktickému provedení. Konečně odbor finančně hospodářský sdružuje veškeré peněžní podniky venkova na olomucké župě, stará se o včasnou informaci všech těchto podniků o různých nových opatřeních a působí organisačně pokud možno k jednotnosti obchodních podmínek.

V poslední době připravuje se ještě zřízení odboru zemědělského průmyslu s jednotlivými sekcemi a odbor pro výrobu rostlinnou, takže po stránce vnitřní organisace bude možno záhy považovati Zemědělskou komoru za úplně vybavenou.

Řízením Zemědělské komory jsou vedle valné hromady pověřeny ústřed. výbor, výkonný výbor a předsednictvo. Ústřední výbor je ustaven jednak z 24 členů, které volí valná hromada, jednak z delegátů jednotlivých zúčastněných korporací. Zařizujícímu výboru bylo ponecháno stanoviti počet delegátů, jimiž mohou býti jednotlivé korporace v komoře zastoupeny, pokud tak není určeno stanovami, a nyní přísluší ústřednímu výboru, aby počet delegátů stanovil a jednotlivým korporacím vyhradil. Z tohoto plena, čítajícího asi 150 členů, volí se členové jednotlivých odborů (12 členů) a osmičlenné předsednictvo komory. Jednotlivé odbory zvolí si své funkcionáře a to předsedu, místopředsedu a referenta, kteřížto spolu s osmičlenným předsednictvem tvoří výkonný výbor. Organisace je tedy provedena tak, že ve správě komory jsou řádně zastoupeny veškeré složky zemědělské výroby a mohou tudíž akce Zemědělské komory býti považovány za projev vůle všeho zemědělství v olomucké župě.

K docílení přímého styku Zemědělské komory s jednotlivými obcemi v olomucké župě fungují v těchto místní zpravodajové Zemědělské komory, pomocí nichž je komora informována o všech hospodářských, kulturních i sociálních opatřeních v té které obci, o jich potřebách o požadavcích a naproti tomu zase informuje komora prostřednictvím těchto svých zpravodajů zemědělce ve všech obcích o významnějších záležitostech pro zemědělce zajímavých. K tomu cíli slouží také vlastní časopis Zemědělské komory „Hospodářský obzor“, jenž za přispění rolnických závodů vydáván jednou týdně a v deseti tisících exemplařích zdarma po olomucké župě rozesílán. Časopis tento je věnován výlučně zemědělským a hospodářským otázkám, neopomíjí ani sociálních a kulturních problémů a nevyhýbá se také ani nestranným posudkům veřejného života a jeho zařízení.

Ta okolnost, že se na práci v této korporaci zúčastňují příslušníci všech politických stran, kteří však mají v první řadě na zřeteli zájem hospodářský, vede k tomu, že činnost Zemědělské komory za poměrně krátkou dobu je velmi rozsáhlá, při tom objektivní.

Právě tato poslední známka činnosti Zemědělské komory činí ji poněkud nepopulární na místech, jež jsou ovládány hlavně zájmy politickými, a proto je práce v Zemědělské komoře také dosti těžká, nicméně však přece jen uznávána, o čemž svědčí ta okolnost, že je Zemědělská komora zvána k různým poradám o závažnějších hospodářských otázkách v centrálních úřadech, je často dotazována s různých míst o svém názoru na připravovaná hospodářská opatření, jakož i žádána o jich odborné posouzení. Je ovšem pochopitelno, že rozvoj Zemědělské komory k plnému uplatnění se se svým pracovním programem není dosud ještě dosti dobře možný pro dosavadní oficielní úpravu zemědělského sdružování a z toho plynoucí omezenost potřebných finančních prostředků, ač dík vzornému pochopení důležitosti této korporace, starají se jmenovitě zemědělsko-průmyslové závody o potřebné její finanční dotování.

Zkušenosti získané z dosavadní činnosti Zemědělské komory v Olomouci přesvědčují také o tom, že nová úprava zemědělského sdružování, jak je připravována v závazných zemědělských společenstvech a Zemědělských komorách nebude moci býti s prospěchem pro zemědělství provedena tak, jak je chystána, nýbrž že, pokud Moravy se týče, nevystačíme s jednou zemědělskou komorou, jež má vzniknouti reorganisací zemědělské rady v Brně, ale že bude nutno respektovati i zemědělskou vyspělost olomucké župy, která si vyžádá, aby z dosavadní dobrovolné, na spolkovém podkladě organisované Zemědělské komory byla zřízena závazná Zemědělská komora v Olomouci.

*

Že mohl býti dán vznik podobné korporaci, jež ukládá si úkoly nemalé, je již v samé povaze hanáckého zemědělství, jehož vysoká úroveň vedle intensivní provozovací techniky prozrazuje se jmenovitě v rozsáhlé účasti jeho na podnikání průmyslovém.

Zemědělský průmysl rolnický v československé republice má své sídlo hlavně na Hané. Olomouc pak je přirozeným střediskem tohoto kraje a sídlem nebo východiskem tomuto průmyslu společně zařízeným.

Je to nejstarší průmysl sladařský, jenž v hanáckém rolníkovi našel již v letech šedesátých minul. století zdárného podnikatele. První akciová sladovna rolnická v Prostějově našla brzy svého následovníka v akciové sladovně rolnické v Kojetíně a brzo pak následovala třetí rolnická sladovna v Příkazích u Olomouce, jež stala se zejména ve válečných letech základnou, na níž vybudován Svaz českých sladoven, jenž jednotně representoval české sladařství ve Sladové komisi vídeňské a později již v republice československé ve sladařském syndikátu. Vyjmenované podniky nezůstaly samy, byvše postupně doplňovány řadou menších rolnických sladoven. Dnes je Olomouc sídlem Svazu českých sladoven a zajisté v nové obchodní organisaci československého sladařství zaujme význačné místo.

Rolnické podnikání cukrovarnické má svůj vznik v počátku sedmdesátých let min. století a našlo rovněž nejpříznivějších vývojových podmínek v úzké oblasti střední Hané. Až do války vystupovaly jednotlivé rolnické cukrovary po stránce organisační i obchodní úplně samostatně, až těžké poměry válečné daly vzniknouti nové organisaci rolnického cukrovarnictví ve Sdružení rolnických cukrovarů v Olomouci. Zde soustředily se rolnické akciové cukrovary v Brodku, Čelechovicích, Drahanovicích, Dřevohosticích, Holici, Hulíně, Kroměříži, Litovli, Němčicích, Malých Prosenicích a Vrbátkách, z oblastí mimo olomuckou župu rolnický akciový cukrovar v Sokolnicích. Od roku 1916, kdy sdružení toto vešlo za účelem hájení společných zájmů českých rolnických cukrovarů v život, postupováno dále v emancipačních snahách rolnického cukrovarnictví a v roce 1917 získána z německých rukou rafinerie v Přerově, jejíž ústřední kancelář, přenesená do Olomouce, stává se východiskem k dalším úspěchům, jak organisačním, tak i obchodním. Na základě získané rafinerie přerovské utvořena společnost Akciové rafinerie rolnických cukrovarů v Olomouci, na které jsou súčastněny některé rolnické cukrovary, a získává koupí cukrovar v Pohořelicích u Brna s rozsáhlou ekonomií z německých rukou bývalého šlechtice do vlastnictví rolnických cukrovarů. Tato vývojová fáze vyvrcholuje v poslední době získáním většiny v nejmodernější a nejvýkonnější moravské rafinerii v Hrušovanech u Židlochovic Akciovými rafineriemi rolnických cukrovarů v Olomouci, která stává se tak spolumajitelkou cukrovaru ve Šlapanicích, kamenouhelných dolů ve Zbejšově u Brna a účastnicí ještě na několika jiných dosud německých cukrovarech. Olomouc stává se tak ústředím rolnického cukrovarnického podnikání.

Olomouc jako význačné konsumní středisko dává vzniknouti také ve svém okolí dvěma velkým rolnickým pivovarům spojeným se sladovnami v Holici a v Těšeticích. Podnikavost a snaha po naprosté neodvislosti hanáckého zemědělce vede k stále šíře se rozvětvující účasti zemědělců na různém podnikání průmyslovém.

Venkov pochopil již dávno výhody elektrisace, zřídil několik menších elektráren družstevních, spojuje je s mlýny a tyto zase s družstevními pekárnami, jak tomu na př. v Horce u Olomouce nebo ve Věrovanech, zřizuje samostatné družstevní pekárny a jiné podniky.

Intensivní řepařství podmiňuje na Hané rozsáhlejší mlékaření a proto je zde nejrozvětvenější síť rolnických mlékáren, jež potřebují ještě lepší odbytové možnosti, která může býti dána Olomoucem jako příštím župním městem.

Organisačně je hanácký zemědělec hodně vyspělý, maje v tom směru již značně staré tradice, vycházející z místních různých hospodářských sdružení a soustřeďující se na okrese v Hospodářské jednotě, jež již před 60 lety byla v Olomouci založena. Vedle ní vznikla po válce v Olomouci Lidová zádruha, okresní hospodářská družina.

Vztah zemědělců a venkova vůbec k městu, vlastně k jeho dříve utiskované české menšině a nyní k městu jsoucímu v české správě, byl vždy velmi přátelský a vpravdě činorodý. Venkov nezapomíná svých povinností k městu; svědčí o tom vynikající jeho účast na hospodářských i kulturních zařízeních v Olomouci, jenž nacházel ve všech dobách na venkově mocnou oporu a najde ji i jako příští sídlo eminentně zemědělské župy.