Velký Olomouc/Obchodní a živnostenská komora v Olomouci

Velký Olomouc
Vojenský Olomouc	Obchodní a živnostenská komora v Olomouci	Dělnická ochrana

Údaje o textu
Titulek:	Velký Olomouc
Podtitulek:	Informace o jeho přítomném stavu a jeho významu
Autor:	Antonín Berka, Emmil Sommer, Jar. Bašta a Rudolf Klepsch
Zdroj:	Původní vydání
Vydáno:	nákladem hlavního města Olomouce, 1924
Licence:	PD old 100

Obvod obchodní a živnostenské komory olomucké zaujímá celou východní a část jižní Moravy o celkové plošné výměře 10.389 km², s počtem 1 milionu 314.864 obyvatel, z nichž jest 997.140 národnosti československé a 281.113 národnosti německé. Celkový počet živností továrních, průmyslových a obchodních v komorním obvodě jest vyjádřen číslem 69.120, z čehož jest 940 podniků továrních, 39.911 podniků živnostenských, 27.647 obchodních a 605 dopravních.

Pokud se národohospodářského významu týče, stojí v popředí průmysl železářský a s tím související průmysl kovzpracující, representovaný 113 továrními podniky, z nichž vynikají zvláště závody Vítkovického horního a hutního těžařstva, zaměstnávající na 20.000 dělníků.

Typickými průmysly komorního obvodu jsou průmysl sladařský, cukrovarnický a oděvnický, zahrnující výrobu šatstva, prádla, bot a klobouků.

Z celkového počtu 184 obchodních, jakož i smíšených sladoven v ČSR nachází se v komorním obvodu více než jedna čtvrtina, t. j. 48, mezi nimiž jest značný počet mamutích podniků obchodních, exportujících světoznámý hanácký slad do všech dílů světa.

Z počtu 169 cukrovarů pracujících v kampaní 1922 až 1923 v ČSR připadá na komorní obvod 28 cukrovarů s celkovou výrobou 1,135.167˙45 q bílého cukru a 256.353 q suroviny, což jest asi 65 % celkové výroby cukru na Moravě.

Průmysl oděvnický jest representován především průmyslovou výrobou šatstva a prádla v městě Prostějově, kdež na 100 konfekčních firem poskytuje zaměstnání asi 20.000 obyvatelů přilehlého kraje. Výroba obuvi soustřeďuje se v městě Prostějově a Zlíně, z nichž zvláště zlínská továrna na obuv dobyla si světové pověsti. Průmysl kloboučnický jest zastoupen 17 závody hlavně v Novém Jičíně a Prostějově, zaměstnávajícími přes 3000 dělníků.

Olomucký průmysl

Střediskem a to jak kulturním, tak i hospodářským celého tohoto kraje, zvláště střední a severní Moravy jest město Olomouc, jehož průmysl, význačný jak svou kapacitou, tak také svými odbytovými vztahy, byl dosud značně přehlížen. I co do poplatní síly svého průmyslového podnikání i co do počtu průmyslových podniků, řadí se Olomouc na druhé místo v celém obvodu obchodní a živnostenské komory, jsa předstižen jedině krajem ostravským. V přítomné době jsou v městě Olomouci a okrese 103 tovární podniky, zaměstnávající na 10.000 dělníků. V popředí stojí průmysl zemědělský, který vtiskuje veškerému kraji svůj ráz.

Vedle něho vyniká kovoprůmysl, průmysl potravinářský a stavebních hmot. Svou rozmanitostí liší se olomucký průmysl od průmyslu jiných měst, jichž výroba jest více méně specialisována.

Z hospodářského průmyslu jsou to dvě odvětví, jež jsou pro olomucký průmysl příznačnými. Především průmysl sladařský, který zaujímá význačné místo mezi průmysly republiky a získal sobě i kraji olomuckému pověst světovou. V Olomouci městě a okrese jest 17 sladoven, mezi nimiž jsou podniky největší a nejvýznačnější, jichž kapacitu možno odhadnouti na jednu čtvrtinu celkové kapacity naší republiky. Mimo to jest město Olomouc organisačním střediskem veškerého českého průmyslu sladařského, jakožto sídlo Svazu českých sladoven, soustřeďujícího 51 českých sladoven z celé republiky.

Průmysl cukerní jest representován v městě Olomouci a okrese 4 podniky, zaměstnávajícími v době kampaně 3.500 dělníků. I když většina cukrovarů nachází se mimo město Olomouc, tvoří toto středisko veškerého cukrovarnického průmyslu skoro celé Moravy, jakožto sídlo 2 velkých společností, sdružujících celkem 12 surováren a 4 rafinerie a sice Akciové rafinerie rolnických cukrovarů v Olomouci, k nimž patří 9 surováren a 3 rafinerie, kterýžto koncern jest jedním z největších v československé republice a disponuje svou vlastní surovinou, která stačí, aby plně zaměstnávala všechny 3 rafinerie, a Spolku moravských cukrovarů v Olomouci, jenž vlastní 3 surovárny a 1 rafinerii.

Z ostatního průmyslu, zastoupeného v městě a okrese olomuckém zasluhuje zvláštní pozornosti průmysl potravinářský, který jest representován solnými mlýny, jakožto jedinečným podnikem co do rozsahu v čsl. republice a nejmodernějším toho druhu vůbec. Solné mlýny jsou zařízeny na denní výrobu 60 vagonů a ohromná skladiště pojmou množství, které stačí ke krytí dvouleté potřeby celé čsl. republiky.

Mimo to jest v městě Olomouci samém 6 velkých podniků na výrobu čokolády a cukrovinek, jichž výrobky pro svou výtečnou jakost jsou rozšířeny po celé čsl. republice a pronikají úspěšně i za hranice.

V Olomouci samém, jakož i v okrese, jest rovněž koncentrována výroba sýrů, hlavně t. zv. olomuckých tvarůžků, které si zjednaly dobrou pověst i za hranicemi.

Kovoprůmyslu připadá význačné místo rozsahem i kvalitou výrobků v průmyslu olomuckém. V první řadě jsou to velké závody v Olomouci-Řepčíně a Mariánském Údolí, zaměstnávající na 2.000 dělníků a úředníků, k nimž druží se 13 podniků většinou v městě Olomouci samém. Z těchto dlužno vytknouti zvláště továrnu na telefony, která patří k jedněm z největších v čsl. republice.

Průmysl stavební representován jest 14 podniky, z nichž zvláště velké cementárny, zaměstnávající přes 200 dělníků, a tovární výroba asbestové břidlice řadí se důstojně k podnikům toho oboru v čsl. republice.

Průmysl textilní jest zastoupen v městě Olomouci 3 podniky na výrobu provaznického zboží, které svou kapacitou patří k největším podnikům toho oboru.

O hospodářském významu města Olomouce a okresu svědčí také počet peněžních ústavů v městě Olomouci. O úvěrní potřebu olomuckého průmyslu pečují 3 bankovní ústavy, 14 bankovních filiálek a 10 záložen a spořitelen.

Organisace průmyslu v Olomouci

Všeobecnou organisací průmyslu z Olomouce a celého kraje jest Olomucká místní skupina Ústředního svazu čsl. průmyslníků v Praze. Založena byla v roce 1919 jako středisko všech průmyslníků, kteří se přihlásili k Ústřednímu svazu z oněch území komorního obvodu, kde nebylo starší s Ústředním svazem spolupracující organisace jako na Ostravsku. Plníc tento úkol soustřeďuje v sobě olomucká místní skupina na 400 členských firme Ústředního svazu z celého obvodu olomucké komory vyjma východní část, kde pracuje Severomoravsko-slezský svaz průmyslníků i t. zv. skupina B v Mor. Ostravě a okresní skupiny ve Val. Meziříčí a na Vsetíně. V samém Olomouci a nejbližším okolí má skupina toliko asi 20 % svého členstva, z čehož jest zřejmo, že její význam přesahuje rámec místní a že jest v sídle obchodní komory mluvčím značně širokých průmyslových kruhů. Jako jedna z nejstarších a největších místních skupin Ústředního svazu čsl. průmyslníků vůbec vyřizuje nejenom drobnou agendu, nýbrž účastní se svými posudky a iniciativními návrhy společné práce Ústředního svazu na uplatnění zájmů průmyslu, což jest jí usnadněno vhodnou strukturou, neboť mimo tříčlenné presidium a osmičlenné exekutivní komité disponuje 32členným širším výborem, v němž jsou zastoupeny všechny okresy jejího obvodu a všechna důležitá odvětví jí zastoupená mající tak možnost zaujímati pravidelně stanovisko k hospodářským otázkám a uplatňovati je prostřednictvím mohutné organisace Ústředního svazu. Stálý sekretariát místní skupiny funguje též jako expositura Zaměstnavatelské úřadovny Ústředního svazu čsl. průmyslníků v Praze a je členským firmám k disposici ve všech sociálně-politických otázkách, zejména při uzavírání kolektivních smluv.

Značný rozsah této teritoriálním průmyslové organisace vyvolal snahu nejsilnějších v ní zastoupených odvětví po zřízení sekcí odborných. Tak byla hned v roce 1919 zřízena při olomucké místní skupině Sekce kovodělná, která sdružuje celkem 30 kovoprůmyslových továren, ponejvíce z oboru strojírenského, zvláště oboru strojů hospodářských, jejichž výroba dosáhla ve zdejším kraji vysoké úrovně svým rozsahem i kvalitou, mimo to však též ze všech jiných oborů kovoprůmyslu, počínaje od železáren a konče specialisovanou výrobou jemného kovového zboží. V Olomouci a nejbližším okolí jest firem této sekce celkem 13 a z celkového počtu v současné době při redukované výrobě zaměstnaného dělnictva ve výši 4381 zaměstnává tato ve vlastním sídle sekce koncentrovaná část členských firem toliko 1938, čímž opět zdůrazněna jest funkce Olomouce jakožto centra širokého průmyslového okruhu.

V roce 1920 byla dále pří místní skupině založena odborná sekce oděvního průmyslu v Prostějově, která se toho času skládá ze Spolku oděvních továrníků s 38 členy a ze Sdružení českých oděvních průmyslníků s 28 členy, obojí v Prostějově. Tato sekce representuje nejenom největší koncentraci konfekční výroby v našem státě, nýbrž i jednu z největších v Evropě, což dokazuje okolnost, že přes ⅔redukci provozu disponuje 2000 zaměstnanců dílenských a více než 4000 přímých zaměstnanců domáckých, kterýžto typ jest příznačný pro celou pracovní metodu a dospěl v tomto průmyslu nepoměrně vyššího stupně vývojového než v některých jiných odvětvích domácké práce, jež poskytují obyvatelstvu zaměstnání spíše nouzové. Předmětem výroby této skupiny jest hlavně mužské a dětské šatstvo, méně šatstvo ženské a prádlo.

Též jiné skupiny členstva teritoriální průmyslové organisace v Olomouci jeví tendenci semknouti se v sekce odborné, tak zejména továrny potravinářské, jejichž přílišná rozmanitost bránila dosud formálnímu utvoření sekce a jejichž krystalisačním jádrem jsou továrny na čokoládu a cukrovinky, pracující cílevědomě na dosažení jednotného postupu všech moravských a slezských firem svého odvětví.

Soustředění českého sladařství v Olomouci

České sladovny založily si v květnu r. 1918 Svaz ve formě společenstva s ručením obmezeným na ochranu svých zájmů proti velké přesile sladoven německých. Svaz tento hájil zájem svých členů v tehdejší „Malzzentrale“ vídeňské a bral po převratu lví podíl — když „Malzzentrala“ likvidoval — při utvoření sladařského syndikátu v Brně. České sladovny, ačkoliv jednotlivě byly malé, měly jako celek ve Svazu sdružený velký význam v syndikátu sladařském, kdež byly náležitě respektovány a úplně na roveň postaveny sladovnám německým. Když došlo letošního roku k rozbití sladařského syndikátu, zřídil Svaz českých sladoven v Olomouci, čítající 51 sladoven na Moravě a v Čechách s kapacitou asi 7.000 vagonů sladu, Ústřední Prodejnu sladu, jako svoji provozovnu v Brně.

Smíšené organisace velké a malé výroby

Na přechodu mezi korporacemi průmyslnickými a živnostenskými jsou v Olomouci některá sdružení, zahrnující sice v sobě gros malých a středních výrobců, vykazující však již u četných firem rozsah velkovýrobní.

Smíšenou organisací výrobců velkých, středních i malých jest olomucká Odbočka čsl. svazu výrobců likérů a lihovin v Praze. Odbočka tato tvoří s odbočkou brněnskou jediné velké teritoriální skupiny likérnického svazu. Členů čítá odbočka celkem 118, z nichž v Olomouci samém má sídlo 19. Svým počtem a významem uplatňují se v olomucké odbočce v prvé řadě podniky velkovýrobní, z nichž některé přes obtížnou situaci likérnického odvětví v zahraničním obchodu značně exportují.

Sem spadá dále Svaz sýrařů severo- a středomoravských, který soustřeďuje v sobě po živnostensku provozovanou výrobu proslulých olomuckých tvarůžků a dosahuje úplně konkurenční jakosti ve výrobě veškerých specielních sýrů a s výjimkou jediného ementálu, jehož produkce je dána zcela zvláštními klimatickými i hospodářskými poměry. Sdružení má celkem 72 členů, z nichž 19 závodů jest velkých. V Olomouci a blízkém okolí nachází se z nich 42, ostatní jsou v sousedních okresích; zvláště rozsahem výroby vyniká po Olomouci město Loštice na severní Moravě. Tato sýrařská produkce nejenom plně uspokojuje tuzemský konsum, ale dosahuje i pravidelného exportu v průměrné týdenní výši 2—3 vagonů, z čehož jdou asi ¾ do Rakouska, zbytek do Jugoslavie, Italie a Rumunska.

Vznik a rozvoj plodinové bursy v Olomouci

Olomouc jako středisko nejúrodnějšího kraje hanáckého byl odedávné doby vždy středem obchodu plodinového. Obchodní a živnostenská komora již v době předválečné několikráte usilovala u vlády vídeňské, aby jí zřízení regulérního trhu bursovního pro zemské plodiny bylo povoleno. Tehdejší vláda vídeňská odmítala dáti povolení z toho důvodu, aby vídeňská bursa nebyla tím oslabena. Velké obilní a plodinové trhy však přes to byly v Olomouci konány v místnostech nynější kavárny „Paříž“, jež byly k tomu účelu po způsobu bursy zařízeny. Bylo tedy již tenkráte zásobování důležitých průmyslových oblastí severní a východní Moravy a Slezska vedeno z Olomouce. Po převratu Obchodní a živnostenská komora s novým úsilím žádala od vlády československé povolení ke zřízení Plodinové bursy, jež bylo také po jednohlasném usnesení všech moravských poslanců olomucké Obchodní a živnostenské komoře uděleno výnosem ministra zemědělství Karla Práška ze dne 8. srpna 1919. Ihned nato zahájeny byly přípravné práce k zřízení Plodinové bursy. Volby do bursovní rady a rozhodčího soudu byly provedeny dne 22. prosince 1919 a bursa zahájila svoji činnost 17. ledna 1920. Ačkoliv nebyl tehdy obchod obilím a moukou volný a musil se omezovati jen na některé plodiny a seno a slámu, přece přihlásilo se hned na začátku 428 členů. Po uvolnění obchodu v r. 1921 rozvinul se také obchod na Plodinové burse, ačkoliv zřízeno bylo plodinové tržiště v Brně, jež přeměněno bylo na bursu. Plodinová bursa v Olomouci rozšířila své působení na obchod dřevem a na obchod lnem a konopím. Před bursovním soudem bylo rozhodnuto v posledním roce 205 sporů, jichž zažalované obnosy dosáhly mnohdy i několika set tisíc korun.

Obchod a živnosti v Olomouci a okrese

Obchod a živnosti v Olomouci byly o převratu sdruženy povinně ve 14 společenstvech o 1270 členech. Správy společenstev byly tehdy v rukou německých. České obchodnictvo a živnostnictvo olomucké řešilo své otázky stavovské ve svépomocném „Klubu českých samostatných obchodníků a živnostníků v Olomouci“. Po převratě byla převedena společenstva, jejich okresní jednota i obchodní gremium v Olomouci do rukou českých za pomoci společenstevních komisařů, jmenovaných vládním komisařem hl. města Olomouce drem R. Fischerem. Utvoření Velkého Olomouce r. 1919 znamenalo další posílení českého živlu ve společenstvech a vedlo též k uskutečňování starých snad po zodbornění některých společenstev: tak na př. ze společenstva kov zpracujících živností se osamostatnili hodináři a zámečníci, ze společenstva potravních živností se vytvořilo společenstvo pekařů a společenstvo cukrářů, vzniklo odborové společenstvo krejčích vedle společenstva ozdobných živností atd. Máme tedy dnešní stav asi tento:

Společenstvo stavebních živností: Členů 32, Čechů 19, Němců a Židů 13. Společenstvo kov zpracujících živností:Členů 94, Čechů 61, Němců a Židů 33. Společenstvo zámečníků: Členů 41, Čechů 27, Němců a Židů 14. Společenstvo hodinářů, zlatníků a klenotníků: Členů 31, Čechů 20, Němců a Židů 11. Společenstvo stolařů, čalouníků příbuzných řemesel: Členů 120, Čechů 62, Němců a Židů 58. Společenstvo plastických živností: Členů 106, Čechů 73, Němců a Židů 33. Společenstvo obuvníků: Členů 194, Čechů 146, Němců a Židů 48. Společenstvo krejčích: Členů 295, Čechů 199, Němců a Židů 96. Společenstvo ozdobných živností: Členů 125, Čechů 68, Němců a Židů 57. Společenstvo hostinských a kavárníků: Členů 242, Čechů 145, Němců a Židů 97. Společenstvo řezníků a uzenářů: Členů 79, Čechů 68, Němců a Židů 11. Společenstvo pekařů: Členů 108, Čechů 74, Němců a Židů 34. Společenstvo cukrářů a pernikářů: Členů 38, Čechů 28, Němců a Židů 10. Společenstvo holičů a vlásenkářů: Členů 77, Čechů 51, Němců a Židů 26. Společenstvo dopravních živností: Členů 105, Čechů 56, Němců a Židů 49. Společenstvo maloobchodníků: Členů 1194, Čechů 714, Němců a Židů 480. Obchodní gremium: Členů 683, Čechů 451, Němců a Židů  232. Celkem v 17 společenstvech: Členů 3564, Čechů 2262, Němců a Židů 1302, t. j. asi poměr 7 : 4.

Kromě vyjmenovaných společenstev mají své sídlo v Olomouci ještě: Okresní společenstvo mlynářů 60 členů, komorní společenstvo mistrů zednických 190 členů, komorní společenstvo knihtiskařů, písmolijců a kamenotiskařů 80 členů, v Olomouci-Lutíně zemské společenstvo mistrů studnařských 115 členů. Také tato společenstva mají dnes české většiny a správy.

V okrese olomuckém byla převaha českého živlu v obchodech a živnostech již před převratem naprostá. Nyní jest v 80 obcích na okrese 905 podniků obchodních a 1729 dílen řemeslných, sdružených v 10 společenstvech, 1 jejich okresní jednotě živnostenských společenstev a v 1 obchodním gremium. Správy společenstevní byly a jsou v rukou českých.

V Olomouci bude však pocítěn, a pokud byly ve společenstvech volby konány, pociťuje se již nepříznivý důsledek nového volebního řádu, t. j. zákona o poměrných volbách do společenstev ze dne 3. července 1923 č. 217 Sb. z. a n. s prov. nař. ze dne 6. prosince 1923 Sb. z. a n. č. 233, a to právě po stránce národní; správy společenstevní budou smíšené: česko-německé. A tak uplatní se zase „Klub českých samostatných obchodníků a živnostníků v Olomouci“, jako se uplatňoval v minulosti. Neboť v národnostně smíšených správách společenstevních nebude lze řešiti mnohých českých otázek, jak to bylo možno za správ ryze českých v prvém popřevratovém pětiletí; jednání o nich bude nutno přenésti opět do jmenovaného Klubu.

„Klub českých samostatných obchodníků a živnostníků v Olomouci“ byl založen dne 30. července 1893 a maje 400 členů oslavil loni třicetiletí své bohaté a plodné práce na poli hospodářském. Byl a jest rádcem a ochráncem českého obchodnictva a živnostnictva nejen v Olomouci, nýbrž i v celé severovýchodní Moravě. Pečuje o povznesení českého obchodu a řemesla v Olomouci i ve zněmčených městech severo-východomoravských a řídí v této oblasti svépomocnou národohospodářskou akci. Vydával za německé správy v Olomouci před válkou časopis „Svépomoc“, nyní vydává adresáře českých obchodníků a živnostníků v obvodu své působnosti, vhodné vzorné české reklamy, letáky atd., pořádá každoročně před vánocemi vánoční trhy českého obchodu a výroby v Olomouci, spolupořádá výstavky učňovských prací, zprostředkuje přechod obchodních a závodních místností a majetku z německých rukou do českých atd. — Čeští obchodní cestující jsou počtem 35 sdružení v olomuckém odboru pražského „Českého spolku obchodních cestujících“.

Ale také němečtí kupci olomučtí i moravští vůbec mají v Olomouci své organisace. Ve svépomocném „Verein mährischer Kaufleute“ jest organisováno 1200 kupců, z nichž místní skupině olomucké jich přísluší 150. Německý „Landesverband der Handels-Genossenschaften und kaufmännischen Gremien mit deutscher Geschäftssprache in Mähren“ se sídlem v Olomouci sdružuje 28 gremií a společenstev s 5200 členy („Zemský Svaz českých obchodních gremií“ má sídlo v Brně).

Vedle závazných gremií a řečených již jednojazyčných dobrovolných koroporací hájí úspěšně stavovských zájmů členských utrakvistický „Svaz obchodníků obilím, zemědělskými plodinami, mlýnskými výrobky a jinými tovary na Moravě a ve Slezsku“ při plodinové burse v Olomouci (105 členů) a utrakvistický „Spolek cestujících obchodníků“ v Olomouci (160 členů).

V dorostu obchodní a živnostenské komory v Olomouci jest poměr národnostní pro Čechy příznivější než mezi zaměstnavateli. Všeobecně možno říci, že jak pomocníků, tak učňů řemeslných i obchodních jsou průměrně ¾ české a ¼ německá. Pokrok v dorostu je na zdravém postupu a opravňuje k optimismu.

Pomocnictvo jest organisováno —jako zaměstnavatelé — jednak povinně, jednak dobrovolně. Závazné Hromady pomocnické jsou zřízeny při obchodním gremiu, při společenstvu pekařů, při společenstvu živností šatících a ozdobných a při gremiu knihtiskařů, písmolijců a kamenotiskařů. Důležité dobrovolné organisační složky pomocnictva representují v Olomouci odbory „Českoslovanské obchodnické besedy“ v Praze (čes. 190 členů), „Ústř. Svazu obchodních a průmyslových zřízenců“ v Praze (čes.-něm. 70 členů) a „D. H. V.-Verband deutscher Handels-und Industrie Angestellten“ v Ústí n. L. (něm. 160 členů).