Velký Olomouc/Vojenský Olomouc

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Velký Olomouc
Podtitulek: Informace o jeho přítomném stavu a jeho významu
Autor: Ladislav Zamykal (editor)
Zdroj: Původní vydání
Vydáno: nákladem hlavního města Olomouce, 1924
Licence: PD old 70

Olomouc, ležící v údolí řeky Moravy, na křižovatce přirozených cest mezi Německem a Maďarskem a mezi Polskem a Čechami, byl již od svého vzniku důležitým strategickým bodem, ba nejsme ani daleko pravdy domníváme-li se, že za svůj vznik má co děkovati svému významu co strategický bod. Automaticky pak se z něho vyvinula pevnost, jedna z nejdůležitějších, jakou Olomouc až do polovice minulého století byl. Po roku 1866 ovšem význam Olomouce jako pevnosti klesl na nulu, ale důležitým posádkovým místem zůstal i nadále právě pro svoji zeměpisnou polohu.

Není tudíž divu, že i naše ministerstvo národní obrany vytvořilo z Olomouce posádku tak důležitou; vždyť v našem státě tvoří Olomouc téměř zeměpisný střed a jakýsi přechodný bod mezi východem a západem republiky, mezi jejím jihem a severem. Pro tuto vhodnou polohu a snad i pro svoji vojenskou tradici dostal Olomouc i v republice posádku největší — nehledíme-li k Praze, sídlu to centrálních úřadů vojenských — a byly v něm umístěny nejdůležitější druhy zbraní a vojenského průmyslu, kterými jiná sídla divisí, ba ani zemských velitelství podělena nebyla. Tak máme v Olomouci umístěn jeden ze tří našich leteckých pluků, hlavní letecké dílny, hlavní letecký sklad, balonový oddíl, 302. těžký houfnicový pluk, hlavní ženijní sklad s rozsáhlými, moderně zařízenými dílnami, skladiště benzinu, plynový ústav, armádní dělostřelecké učiliště, jakousi to vysokou školu pro absolventy hranické vojenské akademie, vyřazené k dělostřelectvu. Na tomto dělostřeleckém učilišti konají se každoročně několikadenní informační kursy i pro generály a vyšší štábní důstojníky. Vidno z toho, že Olomouc je posádkou nejen velikou, nýbrž i důležitou.

Velitelem olomucké (7. pěší) divise je generál Šnejdárek.

Velitelství 7. pěší divise podřízeno je v Olomouci velitelství 13. pěší brigády (velitel plukovník Josef Kroutil) a velitelství 7. polní dělostřelecké brigády (velitel plukovník dr. Vl. Přikryl).

Mimo jmenované útvary umístěny jsou v Olomouci: 6. pěší pluk „Hanácký“, 2 prapory 27. pěšího pluku, jezdecký pluk číslo 2. „Sibiřský“, dělostřelecké pluky číslo 7, 107, 152, náhradní baterie dělostřeleckého pluku 126. a dělostřelecký oddíl 257, náhradní rota hraničářského praporu číslo 7, automobilní rota, divisní zbrojnice, divisní nemocnice, divisní proviantní sklad, vojenská stavební odbočka, divisní zbrojní dílny, filiální technický sklad strojního praporu; z úřadů je zde okresní doplňovací velitelství, bridgádní a divisní soud, k nimž se druží posádková věznice.

V Olomouci jako v sídle velitelství divise jsou i školy pro výchovu záložních důstojníků pěchoty a dělostřelectva, škola poddůstojníků z povolání dělostřelectva atd.

Jak vidno z toho, co bylo uvedeno, je olomucká posádka opravdu velmi značná a není divu, že ani poměrně četné budovy kasární a skladiště nestačí a mužstvo i kanceláře trpí nedostatkem místa. Vždyť do Olomouce bylo po převratě soustředěno mnoho útvarů, které zde dříve nebyly, a kasárenských budov nepřibylo. Tím patrně také možno si vysvětliti, že v otázce přeložení leteckého učiliště z Chebu rozhodlo se ministerstvo národní obrany pro Prostějov, který zavázal se vystavěti jak kasárny, dílny a hangáry, tak obytné budovy pro vojenské gážisty. Že tím je obchodnictvo a živnostnictvo olomucké značně poškozeno, je jasné, neboť čím větší posádka, tím více dá utržit a vydělat.

Olomouc velkou svou posádkou míval odedávna ráz města hlavně vojenského. Tak je tomu i dnes, ale poměry se změnily. Jak důstojníci, tak mužstvo byli dříve jenom kolečky automatického stroje, řízeného shora, byli městu a občanstvu cizím tělesem, žijícím neplodným životem lidí myslících a jednajících jen pod tlakem zkostnatělých předpisů. Dnes má důstojník i voják úlohu mnohem složitější: získati pro armádu i občanstvo, pokud ještě získáno není; tu úlohu pak olomucká posádka plní svědomitě svou čilou účastí na veřejném životě a hlavně cílevědomou prací ve vojenské výchově svých příslušníků. Staré kastovní přehrady mezi civilisty a armádou padly, soužití posádky s občanstvem je vzorné. Obchodníci a průmyslníci vědí, že velká posádka je pro ně velikou výhodou, ostatní občanstvo pohlíží na armádu jako na záruku klidného vývoje státu a ochránce své svobody; voják nevidí dnes v sobě, dík uvědomovací práci osvětové, příslušníka protežované kasty, nýbrž pouze občana, plnícího nejtěžší, ale zároveň nejčestnější povinnost ke státu.

Právě na poli kulturním a tělovýchovném je pro obě součástky olomuckého obyvatelstva, civilní i vojenskou, nejvíce příležitosti k stykům. To je ohromné plus proti posádce dřívější, která cítila se něčím vyšším než civilní občanstvo a neměla žádného jiného zájmu, jak už nahoře řečeno, než čistě vojenský výcvik; vše ostatní jí bylo vedlejší a zbytečné. Světová válka však dokázala, že válku vyhraje voják inteligentní a že osvětová a tělovýchovná činnost, není-li ovšem přeháněna, značně napomáhá výcviku čistě odbornému.

Posádka olomucká řadí se v tom směru mezi první. Dnes má v Olomouci kulturní středisko nejen odbočka Svazu čs. důstojnictva a Jednota gážistů mimo hodnostní třídu (rotmistři), nýbrž každý prapor, každý samostatný útvar má pro svoje mužstvo svoji knihovnu, většina i čítárnu. Knihoven pro mužstvo je v olomucké posádce 18 s 10.170 knihami, čítáren 14 se 172 časopisy. Tím není osvětová činnost vyčerpána. Jsou zde mužstvem utvořeny kroužky divadelní, pěvecké, hudební atd. Pro mužstvo pořádány jsou rozličné kursy jako českého pravopisu, češtiny, němčiny, kursy pro analfabety, kursy obchodní, hospodářské, ručních prací, kursy měšťanek atd., jsou pro ně pořádána zvláštní vojenská představení ve zdejším městském divadle za značně snížené ceny, konány exkurse do průmyslových podniků atd. Besed a večírků uspořádáno bylo v roce 1923 v Olomouci 49, divadelních představení 46; kursů bylo v minulém roce v oblasti 7. pěší divise 51, nejvíce z celé armády a měly také nejvíce posluchačů (1617) a hodin (3039); z počtu toho pak valná většina připadá na posádku olomuckou.

Aby po denním zaměstnání mužstvo nezapadalo do obskurních místností, jak bylo nepěkným zvykem synů Martových dříve, o to se stará pěkně zařízené zátiší v barákovém táboře na Novém Světě, kde voják po denním zaměstnání může se pobaviti četbou, ušlechtilou hrou, kde hrají vojáci-ochotníci divadla, a kde pořádána jsou dvakráte až třikráte týdně kinematografická představení pro vojáky v divadelním sále, prostě a účelně vypraveném, a kde, a to jest také velmi důležitý úkol vojenského zátiší, voják dostane za laciný peníz koupiti nejen občerstvení, nýbrž i všechny věci, kterých potřebuje.

Druhé takové zátiší zřízeno bylo uprostřed města v kasárnách Masarykových. To však dosud pro nedostatek místa je omezeno na krásně vypravený divadelní sál s kinematografickým strojem. Sál je velice vkusně zařízen, má v přízemí 274 sedadel a 50 míst k stání, na prostorné galerii pak 80 sedadel a 200 míst k stání. Svou výpravou se vyrovná civilním podnikům toho druhu, ba předstihuje je.

Mimo to vybudoval si 27. pěší pluk svůj vlastní divadelní sál, hlavně pro svoje příslušníky, z vlastních prostředků, což nejlépe svědčí o pochopení našeho vojáka pro kulturní potřeby.

Pokusy jiných olomuckých oddílů o vlastní sály ztroskotaly o nedostatek místností. Dnes po vybudování sálů obou zátiší bylo by stavění plukovních divadelních sálů jen tříštěním energie. Jakousi náhradou společenské místnosti jsou společné jídelny pro mužstvo, kde mužstvo místo dosavadního pojídání z erárních šálků po kavalcích a kufřících sedí ve společné jídelně u čistých stolů a dostává jídlo na talířích. Jídelny ty zavedl první 6. „Hanácký“ pluk a jeho příkladu následují postupně jiné útvary olomucké posádky. Také pokrok proti dobám dřívějším, k němuž dala příklad olomucká posádka.

Nemenší pokroky učinila olomucká posádka na poli tělovýchovy. Její posádkové hřiště, největší vojenské hřiště v celé republice, které se v zimě mění na posádkové kluziště, navštěvované i občanstvem civilním, poněvadž je v Olomouci jediné vedle kluziště „Eislaufvereinu“, a na kterém vytříbila se olomucká posádková XI tak, že v roce 1923 dobyla v armádních závodech branné moci mistrovství v kopané, soustřeďuje na sobě sportovní a tělovýchovné spolky Velkého Olomouce a je zdarma propůjčováno olomuckým školám jako hřiště i jako kluziště. Hřiště to je nejlepším důkazem, co možno dokázati vlastní silou. Z pusté otevřené jízdárny stalo se od převratu krásně upravené hřiště s krytými tribunami pro 1000 diváků, hudebním pavilonkem, ložemi pro pozvané hosty, šatnami, bufetem, ohřívárnou atd. Že posádka olomucká v tělovýchově činí značné pokroky, dokazují její úspěchy při závodech čs. branné moci v Praze v roce 1923, kde olomucká posádka získala tři první, jednu druhou a šest třetích cen.

Jak z krátkého nástinu předchozího vidno, žije olomucká posádka životem čilým a občanstvu blízkým v duchu doby, která žádá, aby voják byl pouze uniformovaným občanem, učícím se vojenským vědám pro případ nebezpečí válečného. Je vojákem československým a to značí, že nesmí tvořiti kastu, ohraničenou čínskou zdí, nýbrž že musí pracovati ruku v ruce s občanem nevojákem. Čím více budou zájmy občanstva a armády sespolečňovány, tím spíše so dožijeme ideálu každého poctivého republikána, totiž úplného splynutí občanstva a armády.

V Olomouci je k tomu nejlepší vůle na obou stranách.