Velký Olomouc/Národnostní problém olomucký

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Velký Olomouc
Podtitulek: Informace o jeho přítomném stavu a jeho významu
Autor: anonymní
Zdroj: Původní vydání
Vydáno: nákladem hlavního města Olomouce, 1924
Licence: PD anon 70

Opěrným bodem pro německý výboj na sever. Moravě byl německý olomucký ostrůvek s hlavním svým koncentračním bodem, městem Olomoucem. Jeho poloha zrovna se nabízela k uskutečnění všeněmeckého snu o odříznutí českého území severně od Olomouce a konečnému jeho poněmčení koncentrovaným útokem se všech stran. Jen několik kilometrů na východ od Olomouce nachází se kompaktní německé území, které v těch místech zabíhá nejdále k jihu, východně od čáry Hamburk—Vídeň, kterou můžeme pokládati za osu krajů, obydlených Němci. Stačilo poněmčiti obce Bystrovany a Velkou Bystřici a spojení bylo dosaženo.

Západně od Olomouce lákal ke spojení ostrůvek německo-brodecký, ale zde byla situace pro germanisaci svízelnější, poněvadž bylo nutno překonati větší vzdálenost, nežli k východu, a k tomu ještě stály v cestě obce uvědomělé, jimž nebylo češství pouhým slovem, jak dokázalo porolničení cukrovaru barona Kleina v Drahanovicích, který měl býti první německou etapou na cestě z Olomouce do Německého Brodku.

Je otázkou, jaké byly vyhlídky tohoto poněmčovacího plánu a bylo-li němectví olomuckého ostrůvku dosti mocné, aby jej mohlo uskutečniti? Odpověď na tuto otázku podá národnostní rozbor ostrůvku.

Tvořil jej pruh 12 německých obcí, položený téměř přesně na čáře vedené z Olomouce, jako jeho středu, od severovýchodu k jihozápadu. Nejdále k východu sahal obcí Pavlovicemi, odkudž ve vzdálenosti necelých 10 kilometrů nachází se souvislé území jesenické. Nejdále západně posunutá obec jest Hněvotín, jižně Nemilany. Všechny obce jej tvořící jsou tyto: 1. Olomouc, 2. Nová Ulice, 3. Neředín, 4. Hněvotín, 5. Slavonín, 6. Nedvězí, 7. Kyselov, 8. Nemilany, 9. Povl, 10. Novosady, 11. Nový Svět a 12. Pavlovice.

Z těchto 12 obcí jest 6, které hraničily s Olomoucem a byly s ním po převratě spojeny ve Velký Olomouc. Jsou to: Nová Ulice, Neředín, Povl, Novosady, Nový Svět a Pavlovice. Zbývajících 5 obcí a sice Hněvotín, Slavonín, Nedvězí, Kyselov a Nemilany zůstalo samostatnými. Jest tedy nutno děliti za republiky olomucký ostrůvek na dvě části: 1. Samosprávný Velký Olomouc s německou menšinou, jíž byla vzata možnost expanse na venek a 2. vlastní německý ostrůvek olomucký s německou většinou, skládající se z 5 výše jmenovaných obcí.

Podle rakouského sčítání lidu z roku 1910 bylo na celém, tehdy ještě nerozděleném území ostrůvku olomuckého napočteno 53.114 státních příslušníků rakouských, z nichž bylo 26.379 Němců a 26.735 Čechů. V procentech bylo Čechů 50.34 proc., Němců 49.66 proc. Máme-li na zřeteli výše zmíněné dvě části německého území olomuckého, bylo v roce 1910 ve Velkém Olomouci 26.476 Čechů, t. j. 53.05 procent a 22.533 Němců, t. j. 45.15 procent. Na území nynějšího německého ostrůvku v užším slova smyslu bylo tehdy 259 Čechů, t. j. 6.30 procent, Němců 3846, čili 93.70 procent.

Sčítání lidu, provedené dne 15. února 1921, přineslo výsledky pro nás Čechy mnohem uspokojivější a ukázalo lživost rakouské statistiky. Na celém probíraném území bylo napočteno 59.101 státních příslušníků československých, z toho 40.289 Čechů, t. j. 68.17 proc., 18.822 Němců, t. j. 31.83 proc. Ve Vel. Olomouci bylo Čechů 39.213, čili 69.97 proc., Němců 15.818, t. j. 28.23 proc.; na vlastním německém ostrůvku 1076, t. j. 26.44 proc. Čechů a 2994, čili 73.56 proc. Němců. Přibylo tedy v Olomouci 12.737 Čechů, což jest proti roku 1910 přírůstek 48.11 proc., Němců ubylo 6715 čili 29.80 proc. Nepoměr, který se v procentech jeví mezi přírůstkem Čechů a úbytkem Němců, vzniká tím, že počítám k českému přírůstku také Čechy, kteří se do Olomouce přistěhovali po převratu a jejichž počet právě způsobuje zmíněný nepoměr.

Zjev přírůstku Čechů a úbytku Němců ve Velkém Olomouci jest tak důležitý, že sám o sobě zasluhuje podrobného rozboru. Jak již výše zmíněno, ztratili Němci 6715 hlav a jejich ztrátu můžeme připsati k dobru Čechům a Židům, nehledíme-li k tomu, že jistě také část německého obyvatelstva olomuckého vystěhovala se po převratu do Rakouska, což však bylo vyrovnáno zase přistěhováním tam odtud. Nebudeme tedy daleko od pravdy, pustíme-li německé stěhování vůbec se zřetele. Počet Židů ve Velkém Olomouci činí 792, kteří zajisté za Rakouska udávali obcovací jazyk německý a které tedy Němci ze svého počtu ztratili. Odečteme-li tento počet od celkové německé ztráty, získávají Čechové na účet Němců 5923 obyvatel. Celkový přírůstek Čechů jest však 12.737 duší a odečteme-li od něho absolutní přírůstek všeho obyvatelstva Velkého Olomouce, dostupující výše 6135 osob, které všechny počítáme k Čechům — že to můžeme učiniti, poznáme z dalšího — zůstává pro Čechy zisk na úkor Němců v počtu 6602 duší. I přes zdánlivou nesrovnalost, že Němci ztrácejí ve prospěch Čechů 5923, Čechové však na úkor Němců získávají 6602 obyvatele, jest úvaha naše logicky správná. Můžeme zajisté český zisk převésti pouze na přistěhovalectví a ztráty oněch národností, které za Rakouska byly uznávány a zaznamenávány při sčítání lidu. V našem případě jest to jedině národnost německá. Také novum našeho republikánského sčítání lidu, totiž národnost židovskou, nemůžeme přenésti jinam, než na účet ztrát německých, poněvadž roku 1910 byli bychom mohli české Židy v Olomouci spočítati na prstech dvou rukou a ti, kteří byli Čechy tenkráte, zůstali jimi i roku 1921. Ještě o jedné věci dlužno se zmíniti. Roku 1910 bylo na území nynějšího Velkého Olomouce napočteno 858 obyvatel, kteří přiznali jiný obcovací jazyk než český nebo německý, roku 1921 bylo jich pouze 220. Avšak ani na úkor této skupiny obyvatelstva nemůžeme český zisk připsati, poněvadž ti, kteří v roce 1910 přiznali se v našich krajích k jiné národnosti než české nebo německé, stali se po převratě občany svých vlastních národních států a 21. února 1921 buď byli již z Olomouce pryč a nebo zůstali-li, nebyli našimi státními příslušníky.

Musíme se tedy smířiti s tím zdánlivě protismyslným faktem, že Čechové v Olomouci získávají od Němců 6602 hlavy, Němci však ztrácejí pouze 5923 hlavy a snažiti se tento fakt vysvětliti. Příčina tohoto zjevu je populace.

Velký Olomouc je populačně pasivní a jeho populační koeficient jest — 0˙8 proc. Vyjádřeno čísly znamená to, že ve Velkém Olomouci zemřelo v desítiletí 1911—1921 o 424 osob více, nežli se narodilo. Tuto populační pasivitu způsobuje vnitřní město a zde hlavně obyvatelstvo německé, neboť je-li český zisk větší než německá ztráta, nelze to vysvětliti jinak, než vzrůstem přirozeným u Čechů. Aniž bychom potřebovali přesnou statistiku porodů a úmrtí ve Velkém Olomouci po stránce národnostní, můžeme tvrditi a přijímati za fakt nezvratně dokázaný: V Olomouci Němci vymírají a Čechové rostou. Tempo německého vymírání nelze přesně zjistiti, dokud nebude po ruce podrobné statistiky, tolik však možno míti za jisté, že je značné, dovedlo-li překonati český vzrůst a změniti populační plus českých částí Olomouce v minus. Při tom nesmíme zapomenouti ještě na to, že 1285 Židů nepřiznalo se k národnosti židovské, nýbrž že se velkou většinou přihlásilo k národnosti německé. Tato složka obyvatelstva je však populačně aktivní, což tempo německého vymírání ještě zvětšuje.

Pyšné němectví olomucké stojí na hliněných nohách; bylo již za Rakouska dlouhou dobu v defenzivě a ztrácelo posici za posicí a v tom okamžiku, kdy mu byla vzata možnost násilného omlazování českou krví, nabývá jeho pád katastrofální rychlosti, jak také ukázaly obecní volby v roce 1923, a není daleka doba, kdy zmizí z Olomouce docela, nedovede-li zlepšiti svou populaci.

Můžeme pokládati za jisté, že kořeny německého vymírání v Olomouci sahají dále než do posledního desítiletí 1911—1921 a že německá populace byla již delší dobu nepříznivá, neboť není myslitelno, že by tento zjev se náhle objevil teprve během posledních desíti let. Spíše musíme míti za to, že byl latentní chorobou německého organismu, maskovanou jen nejúpornějším násilím politickým a kulturním, které měli Němci jako bývalí držitelé moci k disposici a pak také neupřímným rakouským sčítáním lidu, které mělo skutečný stav zakrýti. V mínění našem utvrzuje nás zvláště ta okolnost, že se Němcům nepodařilo zabrániti ztrátě Litovle a Hranic, v kterýchžto městech bylo němectví rozhodně silnější v defensivě než v Olomouci, poněvadž obě města byla součást souvislého území jesenického a měla tím za sebou zázemí, jehož podporu není možno přezírati. A přece obě města padla.

Olomouc této opory neměl. Jedině jeho silné postavení politické jako města s vlastním statutem dovedlo udržeti německý nátěr, ba dovolilo ve chvílích oddechu přecházeti i k ofensivě, jako bylo třeba úsilí o šulferajnku pro děti zaměstnanců městské vápenky v Grygově. Také mocné postavení hospodářské — neboť Olomouc je majitel velkostatku, lesů a několika závodů průmyslových — oddalovalo konečný jeho pád, který by byl za normálních okolností nastal i v Rakousku, ovšem za delší dobu a po těžkých bojích a který nastal ihned, jakmile naše republika vzala politickou moc privilegované kastě a dala ji lidu.

Olomouc byl a jest duší a srdcem německého ostrůvku olomuckého, zánikem jeho nastává i zánik celého ostrůvku. Jen že zánik jeho nebude tak rychlý jako pád němectví olomuckého, poněvadž poměry ve zbylém torsu ostrůvku jsou jiné, než byly v Olomouci. Zatím co Němci v Olomouci byli již za Rakouska de facto menšinou, jsou na nynějším ostrůvku ještě dnes většinou, která je bohatou a hospodářsky soběstačnou.

Jak jsem se již v prvé části tohoto pojednání zmínil, tvoří dnes německý ostrůvek 5 bohatých hanáckých obcí. Jsou to: 1. Hněvotín, 2. Slavonín, 3. Nemilany, 4. Nedvězí a 5. Kyselov o celkovém počtu 4074 obyvatel, z nichž se 15. února 1921 při sčítání lidu přihlásilo k národnosti československé 1076 či 26.4 proc. obyvatel, k národnosti německé 2994, či 73.49 proc. obyvatel a k jiným národnostem 4, či 0.10 proc. obyvatel. V roce 1910 mělo toto území 4105 obyvatel, z nichž bylo Čechů 259, t. j. 6.31 proc. a Němců 3846, t. j. 93,69 proc.

Počet obyvatelstva olomuckého ostrůvku od roku 1910 absolutně poklesl o 31 osob, což jest o 0.76 proc. Je-li příčinou tohoto poklesu zmenšená populace, či stěhování, či ztráty válečné, není možno přesně zjistiti, poněvadž státní úřad statistický dosud nepublikoval data z jednotlivých obcí. Ale nebudeme daleko od pravdy, připustíme-li za příčinu tohoto zjevu malou populaci, k čemuž nás přivede tato jednoduchá úvaha: Politický okres olomucký, k němuž ostrůvek patří, byl ve svém celku za uplynulé desítiletí silně populačně aktivní a sice + 8.2 proc. V praxi to znamená, že by měl i na území probíraném býti vykazován přírůstek obyvatelstva tomuto okresnímu poměru odpovídající, který by činil 328 osob. K zjištění skutečného pohybu obyvatelstva bylo by třeba ovšem odečísti od tohoto počtu počet válečných ztrát a vystěhovalců, kterážto čísla však neznáme. Skutečný pohyb obyvatelstva ale známe, ten jest pasivní a vykazuje úbytek 31 osob. Plyne tedy z předchozího, že musíme na účet ztrát válečných a vystěhovaleckých připsati celou populaci a ještě absolutní úbytek obyvatelstva v počtu 31 hlav, čili, že ztráty válečné a vystěhovalecké dostupují výše 359 osob. Toto číslo však zřejmě neodpovídá skutečnosti, zřejmě je příliš vysoké a abychom je mohli snížiti na počet skutečným poměrům odpovídající, musíme připustiti, že populace nebyla tak veliká, jak jsme výše předpokládali. Jako jistotu můžeme pak postaviti větu: Populace německého ostrůvku olomuckého je menší nežli populace jeho českého okolí.

Po vyřešení celkového populačního problému ostrůvku všimněme si blíže přírůstku Čechů a úbytku Němců. Čechů přibylo od roku 1910 o 817 hlav, či o 315˙44 proc., Němců ubylo o 852 hlav, t. j. o 22.15 procent. Ztratili tedy Němci téměř čtvrtinu svých příslušníků a největší část jejich ztráty přispěla k posílení živlu českého. Na rozdíl od Olomouce ztrácejí Němci více nežli Čechové získávají, což jest zjev normální a dá se vysvětliti větší početností Němců, neboť oč je Němců více, o to jsou také řádné i mimořádné ztráty větší než u Čechů a tím jest vysvětlen fakt, že více ztrácejí než Čechové získávají. Poměr populací obou národností není možno zjistiti, můžeme nanejvýše předpokládati na základě známého zjevu, že vrstvy sociálně a hospodářsky slabší mají silnější populaci než vrstvy hospodářsky a sociálně lépe situované, jest u Čechů populace lepší než u Němců, poněvadž český živel ostrůvku skládá se s 80 procent z dělníků.

Při podrobném rozboru národnostních poměrů, jakož i pohybu obyvatelstva za uplynulé desítiletí v jednotlivých obcích olomuckého ostrůvku, objeví se nám teprve jasný obraz síly obou národních kmenů v zápase, který jest a bude bojován od obce k obci a v těch od muže k muži. Teprve po tomto rozboru budeme si moci učiniti jasnou představu, jak dalece očišťovací proces v srdci Hané pokročil a kterým směrem bude v budoucnosti pravděpodobně postupovati. Při tomto rozboru budeme postupovati od obce s nejsilnější českou menšinou k obci s nejslabší českou menšinou.

1. Nejsilnější českou menšinu mělo při sčítání lidu Nedvězí, kde z 366 obyvatel bylo 169 Čechů a 197 Němců. Vyjádřeno procenty tvořili Češi 46˙17 procenta, Němci 53˙83 procenta obyvatelstva. V r. 1910 bylo Čechů pouze 31, t. j. 9˙31 proc., Němců však 302, t. j. 90˙69 procenta. Čechové od roku 1910 získávají 138 hlav, což jest 445˙16 proc., Němci ztrácejí 105 hlav, či 34˙77 proc. Celá obec vykazuje přírůstek 33 obyvatel, t. j. 9˙91 proc.

2. V Hněvotíně bylo napočteno 1315 obyvatel, z nichž se přihlásilo k národnosti české 430 osob, či 32˙70 proc., k národnosti německé 883 osob, či 67˙15 proc., a k jiným národnostem 2 osoby, či 0˙15 proc. V r. 1910 bylo v Hněvotíně 177 Čechů, t. j. 12˙81 proc., Němců 1205, t. j. 87˙19 proc. Čechové získali 253 příslušníků, t. j. 142˙94 proc. Němci ztratili 322 svých příslušníků, t. j. 26˙72 procent. V celé obci od r. 1910 ubylo obyvatelstva o 67 hlav, t. j. o 4˙85 procent.

3. Kyselov má dle našeho sčítání lidu z 497 obyvatel 154, či 31˙18 proc. Čechů, 342, čili 68˙62 proc. Němců a 1 obyvatel přihlásil se k národnosti jiné. V roce 1910 nebyl zjištěn v Kyselově ani jeden Čech, za to ale 510 Němců, kteří v uplynulém desítiletí ztratili z toho 168 obyvatel, či 32˙94 procenta. V obci jeví se také absolutní pokles obyvatelstva o 13 duší, či o 2˙55 proc.

4. Ve Slavoníně bylo z celkového počtu 1062 obyvatel zjištěno 236, t. j. 22˙22 proc. Čechů, 825, t. j. 77˙69 procenta Němců a 1 obyvatel jiné národnosti. V r. 1910 přiznalo obcovací jazyk český jen 51 osob, t. j. 4˙77 procenta, obcovací jazyk německý 1013 osob, t. j. 95˙23 procenta. Čechové vykazují od roku 1910 přírůstek 185 duší, t. j. 362˙75 procenta, Němci úbytek 188 duší, t. j. 18˙56 procenta. Také Slavonín jeví malý absolutní pokles obyvatelstva o 2 osoby, t. j. o 0˙19 procenta.

5. Nejsilnější německou obcí ostrůvku jsou Nemilany, kdež bylo z celkového počtu 834 obyvatel napočteno pouze 87, či 10˙43 procenta Němců. V r. 1910 nebyl v Nemilanech podobně jako v sousedním Kyselově zjištěn ani jediný Čech, Němců bylo tenkráte 816 a tvořili tedy plných 100 procent obyvatelstva obce. Absolutně obyvatelstva přibylo o 18 hlav, či o 2˙21 procenta.

Z podaného rozboru vidíme, že práce očišťovací nejdále pokročila v Nedvězí, kde se poměry do dneška změnily od r. 1921 ve prospěch Čechů tak, že Nedvězí má českého starostu, čili, že česká menšina stala se většinou. V jiných obcích ostrůvku se poměry znatelně nezměnily a načrtnutý obraz odpovídá asi i dnešnímu stavu.

Němectví olomuckého německého ostrůvku jest i přes utrpěné ztráty ještě i dnes mocné, protože je silné hospodářsky a k jeho zdolání bude potřebí ještě mnoho času i námahy. A celá naše snaha obranná musí dnes po kulturním a politickém zabezpečení české menšiny býti obrácena na pole hospodářské, poněvadž na olomuckém ostrůvku jest otázka menšinová, tak jako jinde, ba více než jinde, jen a jen otázkou hospodářskou.