Věnec slávy žen slovanských/Anna Anglovská

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Evdoxie Feodorovna	Anna Anglovská	Kateřina I., cařevna ruská

Údaje o textu
Titulek:	Anna Anglovská
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 76–78. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Když se Petr Veliký s první svou manželkou Evdoxií Feodorovnou rozvésti dal, a slečna z Monsů námluvám jeho se vyhnula tím, že s pruským poslancem Kaiserlingem se zasnoubila, oblíbil si car Annu, dceru polského kupce v Moskvě žijícího. Jednou obědval totiž u něho a zočiv dceru jeho láskou k ní zahořel. Netajil také dlouho vášeň svou a sám jí ponavrhnul, aby dle libosti určila podmínky, dle nichž by s ním živa býti chtěla.

Anna nechtěla přijmouti takového návrhu. Násilnosť Petrova a bezohledné jeho jednání ji poděsilo; aby tedy všem nemilým následkům se vyhnula, umínila si, že ještě té noci z Moskvy uprchne a to docela tajně, tak že ani rodičům o tom se nezmíní. Zásobivši se penězy pěšky se pustila několik mil do kraje, až dorazila do vesničky, kde přebývala někdejší kojná a pěstounka její s manželem svým a s dcerou, kterážto její soukojenkou bývala. Těm svěřila úmysl svůj, že chce na blízku v lese se skrýti. V noci nato odebrala se s mužem a s dcerou bývalé své kojné do lesa, kdež muž, jsa tesařem, dosti byl povědomý. Dostali se na malou, kolem kalištěm chráněnou výšinu; tesař shotovil tam v krátce chatrč k přebývání a stará kojná odnesla tam nejdůležitější k výživě potřeby. Aby pak Anna docela samotna nebyla, zůstávala u ní na noc střídavě buď matka, buď dcera.

Druhý den nato, když Anna byla zmizela, přišel car k otci jejímu do Moskvy, chtě s Annou promluviti. Rodiče s velikým zármutkem mu vypravovali, že dcera jejich zmizela, aniž vědí kam. Petr považoval to za pouhé předstírání, velmi se rozhorlil a vyhrožoval jim přísným trestem, jestli mu okamžité nepovědí, kam dceru svou ukryli. Nešťastní rodičové jenom slavnou přísahou mohli dotvrditi, že o samovolném prchnutí jejím zhola žádné vědomosti nemají, a jedině to na důkaz uváděli, že krom oděvu na jejím těle všecko nepohnutě na svém místě zůstalo. Car sice poněkud uvěřil přísahami potvrzenému ujišťování, přece však co nejpilněji dal uprchlou stíhati a po ní pátrati, a vysadil znamenitou odměnu tomu, kdo by skrýš její vypátral.

Marné ale bylo všecko slídění; o uprchlé Anně nebylo ani stopy, a zarmoucení rodičové domnívajíce se, že již více na živě není, smutek pro ni oblekli a co mrtvou ji oplakávali. Takto minul celý rok, když Anna náhodou opět byla nalezena. Plukovník jakýs navštíviv v sousedství přátely své a zabývaje se v lese honbou zabloudil i chodě po lese nalezl chatrč Anninu. K nemalému podivení svému uzřel tu překrásnou dívku v oděvu chudobném, která k nohoum jemu padši snažně prosila, aby ji nevyzradil a nepřátelům jejím nevydal. Dozvěděl se od ní, že jest ona ta dívka, jejíž náhlé zmizení carovi tolik starostí a ve světě mnoho hluku způsobilo.

Plukovník ihned Annu všeho obávání zbavil, oznámiv jí, že nebezpečí pro ni minulo, poněvadž se car mezi tím byl zasnoubil se spanilou Martou Marigrodskou (nápotomní cařevnou Kateřinou I.). Ponavrhnul jí tedy, aby mu dovolila poraditi se s rodičemi jejími, kterak by se nejlépe návrat docíliti dal. Anna ke všemu svolila, a plukovník ochotně odebral se do Moskvy, kdež zprávou o žití milého dítěte rodiče posavad truchlící na nejvýš potěšil. Tito si umínili, že přímo u Kateřiny pomoc hledati a ji prositi budou, aby carovi nalezení ztracené dívky zvěstovala.

Druhého dne povolala Kateřina plukovníka a sama jej carovi představila. Plukovník vypravoval mocnáři svému, jakou náhodou se mu podařilo nalézti dívku, a živě vylíčil mu bídu její i všecky nepříjemnosti, jež při křehkosti pohlaví svého na této poušti snášela. Car litoval, že se stal příčinou tak mnohého utrpení, a slíbil jí úplnou náhradu. Kateřina ponavrhla, nejlepší odměna žeby byla ta, kdyby car dívce znamenité věno a plukovníka za manžela dal. Petr přisvědčil a velel jednomu ze svých oblíbenců, aby bez meškání s plukovníkem k Anně se odebral a ji k rodičům uvedl.

Návrat spanilé Anny do domova stal se velikou slavností pro všecky její příbuzné a známé. Svatební veselí sám car co nejskvostněji vypravil a uvedl nevěstu k ženichovi těmito slovy: „Tuto vám darem dávám nejcnostnější pannu!“ Spolu uštědřil novým manželům velikých darův a ustanovil pro ně 3000 rublů ročních důchodův.