Věnec slávy žen slovanských/Kateřina I., cařevna ruská

Věnec slávy žen slovanských František Stejskal-Lažanský
Anna Anglovská	Kateřina I., cařevna ruská	Maria Dimitri

Údaje o textu
Titulek:	Kateřina I., cařevna ruská
Autor:	František Stejskal-Lažanský (jako Frant. Sk. Stejskal-Lažanský)
Zdroj:	STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha : vlastním nákladem, 1868. s. 78–79. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Kateřina I. Alexejevna

Paní tato, kteráž se z otrokyně až na „samovladařku všech Rusů“ povznesla, narodila se r. 1682 v Germunaredu ve Švédsku. Otec její byl švédský ubytovatel vojenský, Jan Rabe, křestní její jméno Marta. Otec jí záhy zemřel, načež se dostala s matkou svou do Livonska, kde však i tu ztratila, načež se sirotka tříletého ujal jistý kostelník. Na jeho přímluvu přijal k sobě Martu probošt Glück v Marigrodu a dal ji spolu s vlastními dětmi vychovati. R. 1701 provdala se za švédského poddůstojníka, který pak brzo v boji padl.

Když se r. 1702 Rusové pod Šeremetěvem Marigrodu zmocnili, upadla Marta i s rodinou Glückovou v zajetí. Dostavši se generálu Bauerovi byla nějaký čas jeho milenkou, později dostala se ku kněžně Menšíkové, která ji v domácnosti zaměstnávala. Tam spatřil ji Petr Veliký a dojat jsa krásou její zamiloval se do ní. Marta přestoupila k církvi pravoslavné, při čemž jméno Kateřina obdržela. R. 1706 porodila Kateřinu, r. 1708 Annu, pozdější vévodkyni holštýnsko-gottorpskou a matku Petra III., r. 1709 Alžbětu, pozdější cařevnu ruskou.

Čilostí ducha svého a dobrosrdečnou povahou pojistila si Kateřina trvalé působení na Petra, jehož i do pole provázela, snášíc s ním všecky svízele vojenského života a mírníc nezřídka výbuchy jeho prchlivosti. Když roku 1711 Karel XII., král švédský, po bitvě u Pultavy v Turecku našel útočiště, povstala z toho válka mezi Portou a Ruskem. Vojsko ruské, jemuž Petr sám velel, bylo neprozřetelností Petrovou od Turků při řece Prutu tak obklíčeno, že nezbývalo než buď hladem zahynouti aneb s celým vojskem nepříteli se vzdáti: tu Kateřina obětí šperku svého, jímž porušila velikého vezíra, zjednala za čestnými pro Petra podmínkami mír. Z vděčnosti za to dal se s ní Petr oddati, r. 1714 prohlásil ji veřejně za svou manželku, r. 1718 za cařevnu a r. 1724 dal ji v Moskvě korunovati. Porodila mu mimo uvedené již ještě pět dětí, které ale větším dílem záhy pomřely.

Úmysl Petrův, učiniti Kateřinu nástupkyní svou, zviklán r. 1724, když ona upadla v podezření nevěrnosti, následkem čehož komoří Mons sťal byl. Kateřině však podařilo se získati si opět důvěru Petrovu a novou podporu v knížeti Menšíkovu, jehož s Petrem smíření a opětné na předešlý úřad dosazení způsobila. Dne 28. ledna 1725 zemřel Petr, a smrť jeho byla tak dlouho tajena, pokud Kateřinino po něm dosednutí pojištěno nebylo. Metropolita pleskovský Teofan přísahou tvrdil, že císař na smrtelném loži za svou nástupkyni ji ustanovil, načež za panující cařevnu prohlášena jest. Za panování Kateřinina pokračoval Menšíkov v politice Petrově, do níž se mu však Kateřina často nemile vplítala.. Podkopané nestřídmostí zdraví způsobilo Kateřině náhlou smrt. Zemřelať dne 17. května 1727 v Petrohradě.