Výlet do Španěl/Triana

Výlet do Španěl Karel Čapek
Mantillas	Triana	Corrida

Údaje o textu
Titulek:	Triana
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Cestopisy I. Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Spisy IV. Cestopisy I. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 221–223.
Licence:	PD old 70

Triana je cikánské a dělnické barrio Sevilly na druhém břehu Guadalquiviru; krom toho triana je zvláštní druh tance, jakož i svého druhu písnička, podobně jako granadinas jsou typické písně z Granady, murcianas z Murcie, valencianas z Valencie, cartageneras z Cartageny a malagueňas z Málagy. Představte si, že by Žižkov měl svůj vlastní tanec a Dejvice svou národní poezii; že by se Hradec Králové ostře lišil svým hudebním folklórem od Pardubic a že by se třeba Čáslav vyznačovala tancem zvláště ohnivým a fantastickým. Pokud vím, dosud se Čáslav na takové poslání nezmohla.

To se rozumí, že jsem se běžel podívat na cikány v Trianě; byl nedělní večer a já čekal, že tam budou gitanas tančit na každém rohu za zvuku tamburín, že mne vlákají do svého tábora a že se mně stane něco hrozného; i odevzdal jsem se svému osudu a pustil jsem se do Triany. Nestalo se docela nic: ne že by tam nebyli cikáni a cikánky, je jich tam plno, ale není tam žádný tábor; jsou tam jen malé domečky s čistými patii, kde je opravdu cikánská spousta dětí, kojící maminky, děvčata mandlových očí s rudým květem v modročerných vlasech, štíhlí cikáni s růží v zubech, pokojný nedělní lid hovící si na zápraží; i hověl jsem si mezi nimi a vrhal jsem mandlové pohledy po zdejších děvčatech. Podávám o nich svědectví, že jsou z velké části čistého a krásného indického typu, jiné drobet kosooké, olivové pleti a silných zubů; a že se prohýbají v kříži ještě pružněji než děvčata v Seville. To vám musí postačit; mně to stačilo také ve vlahé noci trianské.

A že jsem byl tak spokojen s málem, odměnil mě bůh trianský celou romerií. Najednou to začalo zdálky řehtat kastanětami, a uličkou Triany, vlečen voly, plul vysoký vůz ověšený věnci a spoustou tylových záclonek, nebes, kanýrů, volánků, drapérií, závojů a všelijakých jiných faldíčků, a ta bělostná korba byla uvnitř plná děvčat, jež klapala kastaňuelami a zpívala z plna hrdla, jako se ve Španělích zpívá. Bůh mi buď svědkem, ale ten nastlaný vůz, ozářený červeným lampiónem, vypadal divně a rozkošně jako svatební postel plná děvčat. Jedna po druhé spustila hlasitou seguidillu, zatímco ostatní do taktu cvakaly kastanětami, tleskaly do dlaní a ječely. A za druhým rohem plula jiná taková korba s nákladem nastrojených, křičících a klapajících děvčat. A kočár tažený pětispřežím oslů a mezků, řízený caballery v andaluském sombreru. A jiní caballeři na tančících koních. Ptal jsem se místního lidu, co to znamená; řekli, že je to vuelta de la romería, sabe? Tedy abyste věděli, romería je taková pouť k nějakému svatému v okolí, kam se schází a sjíždí sevillský lid, zejména lid obojího pohlaví; a ta děvčata mají na sukních široké kanýry či jak se to jmenuje a čimčarují jako vůz plný vrabců.

A když se ta veselá romería za řehtání kastanět ztrácela v ulicích trianských, zjevilo se mi krajinné tajemství kastaňuel: připomínajíť zároveň tlukot slavičí, cvrčení cikád a tikot oslích kopýtek na dlažbě.