Výlet do Španěl/Jardines

Výlet do Španěl Karel Čapek
Alcázar	Jardines	Mantillas

Údaje o textu
Titulek:	Jardines
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Cestopisy I. Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno:	ČAPEK, Karel. Spisy IV. Cestopisy I. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 213–216.
Licence:	PD old 70

Zahrady Alcázaru jsou svým způsobem typické pro španělské zahrady; je tam sice ledacos, co není nikde jinde, například baňos čili klenutá koupací síň doni Marie de Padilla, milenky křesťanského krále Petra Ukrutného. Praví se, že tehdejší zdvořilost žádala, aby dvorští kavalíři pili vodu z její koupele; ale já tomu nevěřím, protože jsem viděl málokterého caballera v Seville pít vodu.

Tedy pokusil jsem se nakreslit zpaměti, jak vypadá taková španělská zahrada; ale protože se mi to nevešlo na jeden lístek papíru, musel jsem to nakreslit natřikrát.

1. Španělská zahrada pozůstává především z cypřiší, stříhaných zimostrázů, myrt, ptačího zobu, vavřínů, cesmín, laurocerasu, zimolezu a takových těch všelikých tvarovaných keřů, pyramid a koulí, ze kterých tu jsou vystříhány, vyvázány a vyformovány špalíry, aleje a chodby, klenby a oblouky, zelené hradby, zídky a obruby, plůtky, okna, kulisy a labyrinty a celá umná, geometrická architektura staré a přísné zahradnické školy; a v této slunné zemi člověk pochopí, že to vlastně není zahrada z vegetace, nýbrž zahrada ze stínu.

2. Za druhé španělská zahrada pozůstává především z dlaždiček, cihel a glazur, z majolikových schodišť, fajánsových zídek, rondelů a sedátek; dále z majolikových nádrží, fontánek, cisteren, vodopádů, vodotrysků a stružek zurčících běhutou vodičkou; z fajánsových pavilónů, altánů, pergol a balustrád; přičemž řečená majolika je co nejpěkněji černě a bíle šachovaná, síťovaná, pruhovaná, vzorkovaná nebo malovaná okrem, indigem a benátskou červení; a v tomto fajánsovém světě jsou nastavěny samé kořenáče: kořenáče s kaméliemi, fíkusy, azalkami, abutillony, begóniemi a coleusy, chryzantémami a astery; celé aleje a skupiny pěkně vypálených kořenáčů; kořenáče na zemi, na roubení studánek, na terasách i na schodech.

3. Za třetí pak španělská zahrada pozůstává především z nejbujnější vegetační džungle, z tropického porostu, ze kterého tryskají palmy, cedry a platany zarostlé liánami bougainvilleí, klematisů, aristolochoií, bignonií, dále takových velkolistých šlahounů s květy podobnými svlačci, kterážto rostlina zde sluje „campanilla“, jiných šlahounů kvetoucích jako durman, které také říkají „campanilla“, a jiné pnoucí rostliny, kvetoucí jako ohromný klematis a zvané rovněž „campanilla“; dále z dracén a datlovníků, chamaeropsů, akácií, fénixů, a proboha, jak já mám vědět, jak se to všechno jmenuje! Kdybyste věděli, jaké to má listy! Listy lesklé a kožnaté, zpeřené jako pštrosí péra, vytasené jako palaše, vlající jako korouhve; říkám vám, oděla-li se Eva kterýmkoliv z těchto lupenů, nebylo to ze studu, nýbrž z parádivosti a přepychu. V tom rajském pralese není místa pro kvítek či travičku; možná že tady pěstují trávu jen v květináčích.

To troje jsem vám nakreslil na třech obrázcích; ale ve skutečnosti to všechno tu roste najednou, což ovšem nakreslit nejde. Španělská zahrada je současně stříhaná zahradní architektura prostoupená fajánsovými fontánkami, terasami, rondely a schůdky, posetá květináči, prorostlá palmovými džunglemi a liánami; a to všechno se vejde někdy na hotovou dlaň půdy protkanou vodomety a stružkami; jakživ jsem neviděl zahrady tak úžasně soustředěné a umocněné jako ve Španělích. Anglický park je zušlechtěná krajina; španělská zahrada je umělý ráj. Francouzský park je monumentální stavba; španělská zahrada je intimní sen. V těch sladkých koutech stínu, zurčící vodičky, chladivé majoliky, opojné vůně a tropického lupení je podnes slyšet tiché kročeje jiné, požívačnější rasy; i tudy prošli Mauři.