Výlet do Španěl/Alcázar

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Alcázar
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Cestopisy I.
Městská knihovna v Praze (PDF)
Vydáno: ČAPEK, Karel. Spisy IV. Cestopisy I. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 209–213.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Alcázar v Seville

Zvenčí je to středověká, zubatá zeď z holých kvádrů; ale uvnitř to je maurský zámek popsaný verši z koránu a vystlaný od paty až po štít všemi neuvěřitelnými kejkly a kouzly Orientu. Vězte, že tento zámek z Tisíce a jedné noci postavili maurští architekti pro křesťanské krále. Psalo se roku 1248 (abych to řekl stylem historických románů), když křesťanský král Ferdinand na den svatého Klimenta vstoupil do dobyté maurské Sevilly; ale k tomuto křesťanskému skutku mu pomohl nějaký Ibn al Ahmar, sultán granadský, z čehož je zřejmo, že odjakživa mívalo náboženství kontrakt s politikou. Načež křesťanský král vypudil ze Sevilly tři sta tisíc peklu zapsaných musulmanů z důvodů zajisté náboženských a osvětových; ale ještě celých tři sta let potom stavěli maurští mistři pro křesťanské krále a hidalgy jejich paláce a popsali jejich stěny svou subtilní ornamentikou a kufickými súrami z koránu. Což vrhá zvláštní přísvit na staletý boj křesťanů s Maury.

A kdybych už musel slovy vylíčit patia, síně a komnaty Alcázaru, dal bych se do toho jako zedník; navezl bych si nejdříve materiál, jako kámen a majoliku, štuk, mramor a vzácná dřeva, a celé fůry nejkrásnějších slov na mísení slohové malty; pak bych po zednicku začal odzdola, od fajánsových podlah; na to bych postavil tenké mramorové sloupky, dávaje si záležet na jejich patkách a hlavicích, ale obzvláštní péči bych věnoval stěnám vyloženým přepěknými majolikovými dlaždicemi, potaženým krajkovou štukaturou, barveným veškerou polychromií něžnou a mihotavou, prolamovaným okny, arkádami, ažúrami, loubími, ajimezy a galériemi podle ušlechtilého řádu podkovy, lomeného oblouku, kruhu a laloku; načež bych nad vším tím rozklenul klenbičky a stropy ze stalaktitů, štukových krajek a sítí, hvězdic, kazet, fajánsí, zlata, barviček a vyřezávání, a vykonav toto vše bych se zastyděl za svou hrubou a fušerskou práci; neboť tak se to nedá popsat.

Vemte si raději kaleidoskop a točte jím, až vám půjde hlava kolem z té nekonečné geometrie; dívejte se na čeření vody, až vám budou smysly přecházet; opijte se hašišem, až se vám celý svět změní v obrazce, jež se bez konce mění a prostupují; přidejte k tomu vše, co je opojné, halucinované, opalizující a rozkošnické; vše, co obestírá smysly; vše, co se podobá krajkám a brokátu, filigránu a šperkům, pokladu Ali Babově, drahocenným tkaninám, krápníkovému dómu a pouhému snu; a toto vše měňavé, fantastické a skoro nepříčetné najednou pročísněte řádem nesmírně ladným, líbezným a přísným, tichou a kontemplativní kázní, jakousi snivou a moudrou odříkavostí, jež rozestírá ty pohádkové poklady v plochu téměř nehmotnou a neskutečnou, vznášející se na lehýnkých arkádách. Ten nevýslovný přepych je tak ve své ploše odhmotněn, že se stává skoro už jen vidinou promítnutou na stěny. Jak hmotné, hrubé a těžké, spíš hmatové než optické je naše umění proti těmto podivným Maurům; my zrovna oběma rukama držíme a vyhmatáváme to, co se nám líbí; hmatáme to silně a brutálně jako své vlastnictví. Bůhví jaká odpoutanost, jaká strašná orientální spirituálnost vedla maurské architekty k tomuhle čistě optickému čarování, k těm snovým, nehmotným stavbám, utkaným z krajek, třpytů, ažúr a kaleidoskopických obrazců; toto naprosto světské, smyslné, rozkošnické umění zrušilo samu hmotu a změnilo ji v kouzelný závoj. Život je sen. A pak už člověk chápe, že latinský sedlák a římský křesťan museli smést tuhle příliš zjemnělou a ornamentální rasu. Evropská hmotnost a tragičnost musela převážit zduchovělý senzualismus jedné z nejušlechtilejších kultur.

Ostatně docela krátce řečeno, rozdíl evropských staveb a mudejarské architektury je už v tom, že gotika, ba i barok jsou stavěny pro diváky, kteří stojí nebo klečí, kdežto maurská architektura byla patrně budována pro duchovní sybarity, kteří ležíce na zádech se kochali těmi čarovnými oblouky, stropy, frýzky a nekonečnou arabeskní ornamentací, jež se jim klenula nad hlavou za účelem nevyčerpatelné a snivé kontemplace.

A zničehonic se do těch fantastických, něžných patií, uzavřených v ozubené zdi, snese hejno bílých holubů; tu si skoro s úžasem uvědomíte pravý smysl tohoto kouzelného tektonického řádu; je to absolutní lyrika.