Výklad posvátných žalmů/22. žalm

Výklad posvátných žalmů Jaroslav Sedláček
21. žalm	22. žalm	23. žalm

22. žalm. (H. 23.)

Dobrý pastýř.

Dobrý pastýř živí a chrání žalmistu, který jest milou a věrnou jeho ovečkou (1—4). Přívětivý hostitel připravuje témuž stůl, hostí jej, dává jemu milé a trvalé bydlení (5—6).

Pastýřem i hostitelem jest Hospodin; laskavě pečuje o každou svou ovečku, ale zajisté jich má více než jednu jedinou. Žalmista, neb ten, o němž by žalmista pěl, doznává na sobě té dobroty Boží, těší se v ochraně Páně úplné bezpečnosti. Host Boží bude míti po celý život milost Páně, která ho oblažuje. Z toho bychom mohli souditi, že si věrný Boží libuje v ochraně a v prozřetelnosti Páně hlavně proto, že seznal útrapy a námahy, že vyšel z cest »smrtelného stínu«, že došel útěchy a potěšení: v té době jest ochrana, bezpečnost a útulek tím milejším. Aram. targum a midraš soudí tak na obtíže putování lidu po poušti při návratu z Babelu.

David mohl mluviti k Bohu tato utěšená, krásná slova, když byl sídlem v Jerusalémě, a když tam byl na Sionu postaven svatostánek (v. 6). Mohl mluviti ve jménu veškerého lidu, neboť Hospodin vede dle ž. 79 2 »Josefa (národ) jako své milé stádce.«

Žalm dýše velkým klidem, milou prostotou, ukazuje něžnou péči Boží prozřetelností asi tak, jako podobenství dobrého pastýře Pána Ježíše (Jan 10 1). Povzbuzuje k důvěře a ku vděčnosti.

Píseň má dvě části: Obraz pastýře a obraz hostitele. Theodor z Mopsvestie klade žalm v dobu, když se Israel vracel z Babylona. Dle verše 6. ale by se teprve těšili, že budou moci bydliti v domě Páně; tedy by byli před návratem.

^{L. 1.}Davidův žalm.

Hospodin mne vodí a nebude se mi ničeho nedostávati.
^{L. 2.}Na místě, (kde jest) pastva, mne usazuje.
K vodě, (kde jest) občerstvení, mne vyvádí,
^{L. 3.}Mou duši (usláblou) vrací.
Provádí mne po spravedlivých stezkách
Pro své jméno.

^{L. 4.}Také, když bych chodil středem smrtelného stínu,
Neobávám se neštěstí, neboť ty jsi se mnou.
Tvůj prut a tvá hůl mně dávají útěchu.

^{H. 1.}Davidův žalm.
Jahve jest můj pastýř, neutrpím nedostatku.
^{H. 2.}Na travnatých pastvinách mne usazuje,
K vodám klidu mne vodí.
^{H. 3.}Mou duši občerstvuje.
Provádí mne po pravých stezkách
Pro své jméno.
^{H. 4.}I kdybych chodil v temných údolích,
Nebojím se neštěstí, neboť ty se mnou (jsi);
Tvůj prut a tvá hůl dávají mně útěchu.

1. Hospodin mne vodí ποιμάνει jest můj pastýř (hebr.) Jako ve starém Zákoně (Ž 73 1, 76 21, 77 52.70, 78 13, 79 1, Is. 40 11, Ez. 34 11.19), tak i v novém (Hebr. 13 20, 1 Petr 2 25) jest přirovnáván poměr Boha k věrnému lidu k obrazu pastýře a oveček velmi často. Nebude se mi ničeho nodostávati: Poněvadž jest Hospodin všemocný, nejvýš moudrý a laskavý, může dáti tomu, koho vede, vše potřebné v nejhojnější míře, v pravý čas, a činí tak ze své neskonalé dobroty stále. David věděl ze svého pastýřského mládí již, čeho jest ovečkám třeba, a uvádí jednotlivě, co dobrý pastýř pro ně činí.

2. Na místě, (kde je) pastva, mne usazuje: na travnatých pastvinách, kde je živá a hojná pastva, dí hebr. znění; k vodě, (kde jest, která jest) občerstvení, mne vyvádí: voda jest vzácným občerstvením jmenovitě v žízni a v horku; na východě jest hlavní starostí pastýře, aby měl na blízku hojnost vody, kde by mohl denně své stádo napojiti; tam je vodí v poledne a k večeru, tam ovce na čas uléhají a odpočivají; proto dle hebr.: K vodám klidu mne vodí.

3. Mou duši vrací zase k síle a k životu; byla tedy sesláblá a hynula. Pastýř pečuje o to, aby žádná ovce neosaměla a neztratila se na nepravé cestě; z nepravé cesty ji vrací, přivádí nazpět. Ten smysl by mohl býti i zde: Vrací duši k pravé cestě, když zbloudila na špatnou cestu, aneb, když byla v nebezpečí, že zbloudí.

Pastýř chodí na východě před stádem a tak je skutečně sám vodí; dobrý pastýř je provádí ovšem po pravých stezkách, aby nezašlo do pouště, kde by zhynulo. Bůh činí tak nikoli pro zásluhy člověka, ale pro svou dobrotu a pro své milosrdenství: protože má takové jméno, protože je Bůh.

Každá duše věříciho člověka jest v takové ochraně Boží a Bůh o ni pečuje jako dobrý pastýř: 1. Vyhledává pastviny — to jest svaté učení, sv. svátosti, najmě Nejsv. Sv. Oltářní; 2. vodí k vodě — to jest Boží milost dle slov Páně u sv. Jan. 4 14; 3. na pravou cestu vodí ty, kdož u víře chybili, v mravech se pokazili; 4. na pravé cestě odstraňuje nebezpečí, zmenšuje překážky, osvěcuje, posiluje, těší; 5. chrání před vlky a dravou zvěří svou holí a jinak; 6. nepokojné ovce prutem shromažďuje, kárá: napomíná kárá Kr. duši, aby se polepšíla.

4. Pastýř chrání a střeží svou ovečku na pastvinách, ale pečuje o ni i v temných roklích; je-li u ní pastýř, jest i v tak hrozněm místě bezpečná před dravou zvěří.

I když bych chodil středem smrtelného stínu ve tmě, která by byla podobná hrobové tmě, kde by se mi mohlo státi neštěstí (zlo), zůstávám beze strachu, nebojím se, neboť ty jsi se mnou: tak důvěrně vyjádřeno, že úplně spoléhá na ochranu Boží. Při Bohu a s Bohem není slabosti, není bázně!

Tvůj prut a tvá hůl dávají mně útěchu: rozvádí ono: »ty jsi se mnou«. Pastýřskou holí chránívá pastýř ovce proti zvěři (1 Kr. 17 40), holí je též shánívá; prut a hůl označují stejně pastýřskou berli. Ony upokojují ovcí, aby se nestrachovala.

V duchovním smyslu jest berla blahodárný kříž, který na nás Spasitel vkládá; ten nepůsobí ani bolesti, ale spíše podává útěchu a podporu (Theodoret).

2. נְאוֹת‎ jsou místa, kde pastýři se svými stády zůstávají. רבץ‎ ležeti, zde hif. מֵי מְנֻחֹת‎; neznamená zde tiché vody, tiše plynoucí — ale vody klidu (quietum). על‎ ve významu אל‎ (42 2).

3. יְשׁוֹבֵב‎ (19 8) od שׁוּב‎ není zde v mravním smyslu, ale znamená pravé cesty. מַעְגָל‎ jsou koleje vozů.

4. כי‎ časové. צַלְמָוֶת‎ překládali LXX jako složené slovo σκιὰ θανάτου. שבט‎ značí prut, ale též hůl, i žezlo.

^{L. 5.} Strojíš přede mnou stůl proti těm, kteří mne soužejí,
Pomazuješ v oleji mou hlavu,
A jak jest má opojující číše slavnou!

^{L. 6.}A tvá milostivost provází mne po všechny dny mého života,
A (to), abych mohl přebývati v Hospodinově domě za dlouhé dny.

^{H. 5.}Strojíš přede mnou stůl před mými protivníky,
Pomazal jsi olejem mou hlavu,
Moje číše přetéká.

^{H. 6.}Ano, štěstí a milost provázejí mne o všecky dny mého života,
A vrátím se do domu Jahve na délku dní.

5. Jiným obrazem vyličuje Boží dobrotu. Věrný služebník jest hostem Jahve. Tento připravuje strojí před ním a pro něho stůl a činí tak před nepřátely jeho, aby jim ukázal, že on jej chrání a že o něho pečuje. Při hodech pomazávali hlavu olejem, vylévali vonný olej na hlavu (44 8, Am 6 6, Kaz. 9 8). Moje číše přetéká (dle hebr.) hojně darů a milosti dává Bůh svým chráněncům, neb těm, kteří se jeho vedení tak svěřili jako žalmista. V lat. opojující číše naplněna vínem, jež obveseluje: jak jest slavná! jak dobrá, jak podivuhodná jest! Protivníci mu snad připravují a stroji jen hořkosti, Bůh připravil jen, co je příjemné: stůl a číši znamená též Nejsvětější svátost oltářní, olej — jsou ostatní sv. svátosti a znamení milosti vůbec.

6. Tak pečuje Bůh stále, nikoli jen jeden den: Ano, štěstí a milost provázejí mne žalmistu a věrné duše Bohu se svěřující. Abych mohl přebývati v Hospodinově domě: v době Davida by jím byl svatostánek na Sionu s archou úmluvy. Dlouho, za dlouhé dny po celý život chce býti tak u Boha.

I ve dnech nepříznivých můžeme se těšiti milosti Páně, jen když vytrváme u Boha. Stálým a trvalým bude to přebývání v nebeském domě, na věčnosti.

5. Pomazání olejem dělo se někdy i před hostinou, jindy mezi jídlem. (Luk. 7 46).

6. Ut inhabitem jest vhodnější než hebr. וְשַׁבְתִּי‎ a vrátím se. Podobně jako v lat. jest i v LXX κατοικεῖν με u Sym., v aram. a j., jako hebr. שֶׁבֶת‎ neb וְיָשַׁבְתִּי‎ Midraš má ovšem: »Do chrámu, který nechť jest v našich dnech brzy zbudován«. ושבתי‎ jest tuze nejisté a nemůžeme z tohoto jediného slůvka souditi na dobu babylonského vystěhování.

---

Pastva, připravený stůl jsou obrazy Nejsv. Svátosti, proto se modlíme tento žalm v den Těla Páně. Z tohoto tajemství nejvíce milosti a ochrany a posily nám plyne. Dobrý pastýř jest naším vůdcem: v den trnové Koruny vzpomínáme, jaká koruna byla našemu králi vtlačena; v den Krve Páně rozjímáme o kalichu přesvaté krve, který nám podává.

V hodinkách za zemřelé prosíme, aby svaté, ale ubohé duše mohly již brzy bydliti v nebeském domě na věky.