Tvůj hlas/V Krvavě uličce

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: V Krvavě uličce
Autor: Josef Hora
Zdroj: HORA, Josef. Tvůj hlas.
Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno: V Praze: Fr. Borový, 1931
Licence: PD old 70

V Krvavé uličce zlý hrozí chodci stín.
 Les koutů, temných vrat
 ukrývá přízraky, před nimiž měštěnín
 v světlokruh lucerny se utíká tak rád,
 zhluboka hrůze své oddechnout popouštěje
 a rukou chvějící
 pro všechny případy svůj browning nabíjeje.

Hlad, hra a žárlivost, tři svědci smrtící,
 hazardem posedlí, bez lásky, bez pomoci,
 jak říjen ve větru tu tančí ulicí,
 vyhnáni policií na smetiště noci.

Co z krčmy za rány to třesklo, zazněl křik?
 Široce rozkročen, opilý povozník
 stojí tam nad stoly
 a s celou hospodou, s požárem alkoholu
 v hořících útrobách svých vztekle zápolí.

Jediná nevěstka odvahu, slabá, má,
 na šíji zuřivou se věší rukama:
 — Nezlob se, miláčku, půjdeme spáti spolu,
 či ještě nechceš snad? Muzika zahraje
 nám na rozloučenou ted Cestu do ráje. —

Veřeje v temnotách se sem tam otvírají.
 Maličko, ubohá, jež zbloudila jsi sem,
 nevinná, bez bázně, s krásnym svým milencem,
 maličko jen, budete spolu v ráji.

V hotelu Na větru klíč skřípe ve vratech,
 schodiště klouzavé, prach na plesnivých zdech,
 šilhavá pokojská při bledé záři svíčky
 schouleným milencům otvírá pokojíčky.

— Kde to tu jsem? — dí hlas, jejž hotel poděsil.
 – Kam zavedls mne to? Jaké to stopy všade?
 Jaký to zápach se sem se všech koutů krade?
 A prostěradlo, hleď, kdo krví poskvrnil? —

Láska, sen dne, z mlh, něhy spředený,
 s krvavou ranou mezi koleny,
 jež bolest zavírá,
 tu umírá
 na smutném smetišti, kde ukřižovaný
 sen hnije čistoty jak lásky odpadek,
 kde nemilovaná a nemilovaný
 opakovaných vášní uvěznili skřek.

Tma světly rudými a šepty v koutech straší,
 sehnuta nad kanál, zdvižena k nádraží,
 kol něhož signálů ponurá hudba snáší
 se na opuštěná ulice zápraží.

Jak pod zem mizejí sem zloději a vrazi,
 jichž matná lucerna kmit ostražitý hází
 a přítok špinavý žil města šumí tu
 v hotelů, vináren a doupat úkrytu.

Životem ubití plán na dobytí města
 tu kují za pultem, kde rozlit, páchne rum
 a jejich rukama odvážná vede cesta
 k bankovním pokladnám a skrytým klenotům,
 jež ve fantasii
 v života rudý květ se vrahům rozvijí
 a voní po ženách, jež kvetou pro buržuje,
 po prstech boháčů, jichž život zlatém pluje.

S lupičem, nevěstkou při pivě, kartách bdí
 zde chlap, jenž prodává zrazená tajemství
 manželům, kuplířkám, soudům a policii.

Hodiny na věži chraplavě půlnoc bijí.

Těžko se v Krvavou uličku dere den.
 Po stráních nad městem, po báních roztančen,
 a plana růžemi na oknech bílých vil,
 jen zvolna, zdráhavě sem dolů sestoupil.

A jak pad paprsek do otevřených vrat,
 hle, muž z nich vychází s holčičkou po boku,
 bledý je, úsměv však zříš po tváři mu hrát,
 jak kráčí do práce s holčičkou po boku,
 jež cupe s čítankou a modrým sešitem
 po smutné ulici, neřestném dláždění,
 očima spravedlivých těch dvou přikrytém.