Tvůj hlas/Pomník

Tvůj hlas
Dva	Pomník	V Krvavě uličce

Údaje o textu
Titulek:	Pomník
Autor:	Josef Hora
Zdroj:	HORA, Josef. Tvůj hlas. Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	V Praze: Fr. Borový, 1931
Licence:	PD old 70

POMNÍK
Tu stojíš, Mistře, z kamene a kovu,
 snad žes tudy den co den chodíval,
 v Betlémské kapli abys hřímal vždy znovu
 zbrojnými slovy, když hněv a žal
 nad Pražany a Římem tě posedal.

Zahalen v mlhu, nepřítomný a němý,
 jak vykřičník,
 se tyčí mrtvě nad kamennou zemí
 tvůj nepokorný dřík,
 tvrdá tvá hlava, kterou zase
 vztyčila vlast, by modlila se:
 — Kéž napraví nás ctnostmi svými
 muž lásky, cti a bojovník! –

Pověz mi, ty, jenž sil jsi dravčí sémě
 a k lásce modle se kul meč,
 pověz mi, jaké hlasy z této země
 sem doléhají na tvůj stín, čí řeč?

Což, zdálo se mi to, či vidím snad,
 jak lidský úsměv v rysy kovové se vkrad
 a rty se otevřely?

– Děl Pán, abychom odpouštěli.
 Odpouštět lehko. Kterak ale chápat
 za střídy měr, za změny let?
 Bůh, míra má, sloup ducha mého zapad
 a jenom jím jsem žil, v něm kvet.
 Z popela mého kámen učinili
 potomci mého národa a kov
 a na křižovatku mě postavili.
 Na rynku bez Boha. A na hřbitov.

Penězoměnců hlasy jako vlny
 se rozbíjejí o můj tvrdý šat.
 A dnové mého jména když jsou plny,
 dí ústy je jak heslo pro svůj sklad.

Proč jenom, proč mě nenechají spat?

Nikoho nevidím jít za sebou,
 nikomu nejsem svátou potřebou.
 Kéž mého jména zapomněli by,
 zdviženi k činům muži novými
 a novým Bohem. —

Kam se to upřely ty oči Mistra Jana?
 Na Týnském kostele jak zvonili by hrana,
 listopadové větry v oknech skučí
 a věže špičaté nahýma rukama
 jak Mistra z Husince by braly do náručí.

Minulost minulost objímá tvrdým gestem,
 na pravý hřbitov svůj kamenným kráčí městem
 socha.