Stud (Dyk)/IX

Stud Viktor Dyk
VIII	IX	X

Údaje o textu
Titulek:	IX
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 5-40.
Vydáno:	1900
Licence:	PD old 70

„Nutné záležitosti, rozhodně nutné,“ křičí pan Römpler.

„Co se tak na mne díváte?! Není vám to vhod? Nemohu zde zůstat. To jsou úřední povinnosti!“ Tony se s úžasem dívá na Römplera a nemůže pochopit.

Odejít… nyní odejít?

„Vysvětlete to matce. Nemohu zde zůstat. Bude lépe, zamluví-li se to. Nejsem zcela zdráv, musím si odpočinout — řekněte cokoliv. Zkrátka: šetrným způsobem.“

Pan Römpler se zadívá na vyjevený výraz Tony, a pak se dá náhle, bez důvodu, do prudkého hysterického smíchu… A nežli se Tony může vzpamatovat ze svého úžasu, zmizí… jako by odtud utíkal…

Tony se dívá strnule za ním… co se s ním děje? Jistě nemá zdravý rozum, ne. To bylo to napětí… několik nocí nespal… jistě zdravý rozum nemá. Ale což milostpaní? Kdyby tu byl pan doktor… ah, ona je tu sama…

Je tu tak zoufale smutno; a Tony se divá a dívá, a nějaký obraz vstává z příšeří pokojíku… Kolik je tomu let, co zde někdo umíral? Pamatuje se, tehdy byl podzimní den, vítr venku burácel, a ona sem přinesla astry. Paní Römplerová sice nechtěla, aby trhala květiny, ale tehdy neříkala nic. Pan Römpler měl svátek. A ležel na loži… churav. To byly tedy astry, červené, bílé a modré a veliké astry. Stály zde u lože. A on je vzal do rukou a lítostivě se na ně díval…

A druhý den byl mrtev.

Tony uvažuje… a onen řezavý smích jí ještě zní v uších…