zřizovány jsou školy, v nichž přihlíželo se přede vším ku pěstování hudby, hlavní zřetel obrácen jest k rozšíření a utvrzení vyznání katolického, každá samostatná myšlénka pronásledována spůsobem všemožným a lid nucen jest robotovati svým vrchnostem, jichž příchodem šířil se v zemi cizí mrav a veškerá činnost řídila se dle ciziny.
Jelikož ostatní obory jak umělecké, tak řemeslné úplně jsou zanedbávány, tomu však, kdo vyznal se v hudbě, kynula budoucnost zabezpečená, obracela se většina mládeže nadané k oboru hudebnímu; mladíci nejnadanější ze škol venkovských přijímáni jsou co choralisté do klášterův, kde měli úplné zaopatření, studovali na školách klášterních a stali se po té členy řádův těch, v nichž kynul jim život bezstarostný. Prodlením času zřizovány jsou jak v klášteřích, tak ve větších městech kapely hudební, pěstující hudbu instrumentální, jež v zemích vlašských značné byla dosáhla dokonalosti. Kapely podobné zřizovala také šlechta česká ku svému obveselování, k rozmnožení lesku a nádhery na svých sídlech, vybírajíc k nim mladíky nejnadanější ze škol venkovských, kam dosazovala za učitele pouze ty, již v umění hudebním dobře se vyznali. Následkem toho nastal počátkem věku osmnáctého v zemích českých neobyčejně čilý život hudební, každý nástroj měl mistry vynikající; hudební kapely měla nejen města než i vesnice a tím spůsobem objevilo se tak veliké množství českých umělcův výkonných nejen v Čechách, než i za hranicemi, že Čechy nazvány jsou zemí nejhudebnější; neboť umělci nadaní, nenalezše zaměstnání žádoucího v domově, uchylovali se do ciziny, kde co virtuosové nebo skladatelé slavného nabyli jména.
Že následkem tohoto jednostranného pěstování hudby ostatní obory jsouce zanedbávány, prospívati nemohly, netřeba šířeji dokládati. Nemohouce zde o poměrech těch zevrubně rozmlouvati, uvedeme pouze nejdůležitější zástupce umění hudebního z doby této.
Zástupci umění hudebního v Čechách byli ve věku 17tém Václav František Kozmanecký (1608—1679), Jiří Melzel (1624—1693), Adam Michna z Otradovic (asi 1610—1675) a slavný skladatel Vácslav Karel Holan Rovenský, kapelník při chrámě Vyšehradském od l. 1671, jenž vydal kancionál nazvaný „Kaple královská, zpěvní a muzikální v řeči a v jazyku Českém Svatovácslavském“ v Praze u Jiřího Labauna l. 1693. Nejhorlivějším pěstitelem hudby instrumentální byl hrabě Losi (1638—1721) nejslavnější lautenista své doby v Evropě.
Tomáš Baltazar Janovka, varhaník při chrámě Týnském
