Stránka:HOBBES, Thomas - Základy filosofie státu a společnosti (o občanu).djvu/72

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

s jeho vůlí, co dle smlouvy nemělo se státi. Poněvadž však on svoluje, aby se stalo, co dle smlouvy nebylo dovoleno, smlouva sama (dle patnáctého odstavce předchozí hlavy) stává se neplatná. Vrací se tudíž právo činiti to a děje se tedy právem, pročež není to nijaké bezpráví.

8. Třetí předpis přirozeného zákona jest: Netrp, aby pro tebe hůře se vedlo tomu, kdo z důvěry v tebe první prokázal ti dobrodiní, čili přijímej dar jen s úmyslem, že se vynasnažíš, aby dárce neměl spravedlivé příčiny litovati svého daru. Neboť jinak jednal by nerozumně, kdo by uděloval dobrodiní tam, kde vidí, že by bylo ztraceno, a takto všechna štědrost a důvěra zároveň se vší blahovůlí vymizela by z lidí, ani by nebylo vůbec vzájemného přispění u nich, ani počátek získání přízně a obliby, pročež by setrval nutně stav válečný, což se příčí základnímu zákonu přirozenému. Poněvadž však porušení tohoto zákona není porušení věrnosti neb smlouvy, (předpokládáme totiž, že nijaké smlouvy se nestaly mezi nimi), nezove se tudíž obyčejně bezprávím, nýbrž proto, že dobré skutky a diky vzájemně se doplňují, sluje nevdečnost.

9. Čtvrtý předpis přirozenosti jest, aby každý osvědčoval se užitečným ostatním. Abychom tomu náležitě porozuměli, jest si nám vzpomenouti, že lidé vstupují ve společnost, jež pochází z různosti jejich citů ne nepodobné oné, kterou shledáváme v kamenech, snesených při stavbě, pro různost jich látky a tvaru. Neboť jako kámen, který pro svůj ostrý a hranatý tvar zaujímá více místa jiným kamenům, než ho sám vyplňuje, a který pro tvrdost své látky nemůže dobře býti stlačen, ani snadno přisekán, a jenž by překážel řádnému scelení budovy, jest odhozen jako nevhodný k potřebě: tak člověk pro drsnost svého smýšlení v tom, že podržuje nadbytečnosti pro sebe a zadržuje nutné potřeby ostatním, a nenapravitelný pro nepoddajnost svých citů jest obecně nazýván neužitečným a obtížným ostatním. Poněvadž pak každý netoliko právem, nýbrž dokonce z přirozené nutnosti mermomocí, jak se za to má, usiluje zaopatřiti si ony věci, jež jsou nevyhnutelny k jeho vlastní zá-