chlapců, pod jeho správou opatrovaných, vyspěla později v muže řádné a užitečné. Z těch pak mnozí přilnuli dokonce k láskyplnému svému dobrodinci tou měrou, že i v dalším svém životě neustávali ho navštěvovati, aby opětovně svou vděčnost mu projevili. Ještě v předsmrtné jeho době, když již ani mluviti nemohl, dostavil se jeden z nich, přinášeje mu na důkaz své nehynoucí vděčnosti a lásky koláč a kus chleba z vlastního obilí, jako doklad k jakémusi blahobytu, k němuž dospěl z chudoby pouze svým řádným chováním. Byv odkázán, že s panem radou více mluviti nemůže, vyslechl s hlubokým žalem truchlivou zvěst, že milovaný jeho dobrodinec již dlouho žíti nebude. Ale přišel opětně, aby ho alespoň doprovodil ještě na poslední cestě k věčnému odpočinku.
A to jsou fakta dosti výmluvná, aby neoprávňovala nás zváti Wurma výborným vychovatelem již na základě jeho zvláště k tomu přiměřené povahy. Neuspůsobovaly ho k tomu pouze správné jeho vychovatelské zásady a názory, nýbrž také jeho neobyčejně lidumilná povaha, jeho Iaskavost a vlídnost, jeho trpělivost a neúnavnost.
Wurm vychovával s láskou a na základě lásky, dobře věda, že je to nutno, aby se působilo na mládež láskou, má-li mládež všeliká poučení přijímati rovněž z lásky a v lásce, a nechceme-li vychovati z ní svým bezúčastenstvím bytosti nevnímavé, jejichž duše podobala by se pudě skalnaté, tedy neúrodné. Čímž však nikterak není řečeno, že by byl Wurm proto netečně přihlížel k tomu, nepodvolovali-li se chovanci všelikým požadavkům, na ně činěným přesně a ochotně, aneb nevyhovovalo-Ii jejich chování stanoveným předpisům, neboť Wurm dovedl je zkrotiti spůsobem přiměřeným. Nikoli snad trestem tělesným, toho zapřísáhlým jsa nepřítelem, nikdy neužíval, ale daleko působivěji a také jediné správně, Wurm odnímal provinilcům toho, co jim bylo nejmilejší. Při jídle nedostalo se jim na př. nejoblíbenějšího pokrmu, který, pokud bylo možno, týž den zvláště byl upravován, aneb udílena jest jim práce, když soudruhové jejich oddávali se všelikým hrám. Při hře pak poskytována jest jim mimo to ještě některá lahůdka, ovoce nebo něco jiného, aby provinilec náležitě pocítil přirozených důsledků svého poklesku.
Wurm byl veliký dobrák, ale nikoli slaboch, zvláště v létech mladších. Na tom, co nařídil, trval důsledně a neústupně, dobře věda, že vychovatel vzdá se veliké výhody, pozbývaje vší moci nad svými chovanci, prokáže-li se nedůsledným a mládež vystihne, že dnes něco povolí, co zítra třeba zakáže, aniž počínání své náležitě byl odůvodnil.
Nejvíce však příčila se Wurmovi každá nepravdivost. »Kdo jednou selže«, říkával, »jest nucen, aby třeba ještě dvacetkráte selhal, chce-li první své lži uhájiti.« Proto pohlížel na lež jako na zhoubný zdroj, z něhož prýští všechny možné nepravosti a nejpřísněji ji trestal. Sám pak ani nejnevinnější nepravdivostí si nezadal.
Jako vychovatel byl tedy Wurm laskavým, ale přísným. Přísnost jeho nezastírala však nikdy přirozené jeho dobroty, jen že nebylo možno, aby chovanci ji zneužívali, poněvadž trval na svých požadavcích neústupně. A tak nejednou se mu událo, že i ti nejzarputilejší chlapci k němu přicházeli, aby se vyznali ze svých přestupků upřímně a prav-
