Stránka:Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, issue 112.pdf/15

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována
— 179 —


divě, aniž kdo k tomu je byl ponukl. Wurmova dobrota, jeho laskavost dodávala jim odvahy. A Wurm učil je, že pravdivostí a upřímným přiznáním odčiňuje se již s polovice každé provinění.

Stanoviv si ideji náboženskou jako vůdkyni všeho života duševního, řídil a spravoval Wurm vůbec veškeré své jednání vznešeným zákonem křesťanské lásky a bratrstvím, Kristem hlásaným. Shodovalť se nejlépe s přirozenou jeho dobrotou. A Wurm byl člověk neobyčejně dobrý. Tímto směrem byl pravým králem světa, který podmaňuje si všechna srdce bez výminky. Ba skutečným velikánem a čarodějem. Neboť čarodějná jest bez odporu moc, jíž poutá a vládne dobrota a jak utěšuje. Wurm skutečně patřil k oněm lidem, o nichž tvrdí Smiles, že jest nám v jejich přítomnosti, jako bychom se koupali v záři slunečné, nebo jako bychom vdechovali vůni duše občerstvující a ssáli v sebe vzduch horský, tak potěšeni, vzpruženi a osvěženi odcházeli jsme od něho vždy, třeba zavítali jsme sebe sklíčenější.

To jest moc, jíž vládne dobrota. A Wurmova dobrota byla bez odporu úžasná. l nechybíme zajisté, tvrdíme-li, že Wurm vychovával již pouhým svým zjevem. Dostačilo zahleděti se v tu jeho milou, dobrotou prozářenou tvář a vůbec v jeho klidný, neobyčejnou velebou obetkaný zjev, aby se uklidňovaly vášně vzbouřené, aby unikala zloba a zášť i tišil se bol duše zraněné. Na Wurmovi vůbec potvrzoval se plně názor: že dobro nezůstává samo, nýbrž, co dobré jest, že plodí opět dobro.

Kdyby tedy Wurm nebyl vykonal ve svém životě nic více, než k čemu podnět dala neobyčejná jeho dobrota, byl by dosti vykonal, aby se zváti mohl člověkem velikým.

K tvrzení takovému oprávňují nás stejně skvělé jeho výchovné úspěchy jak u mládeže tak u dospělých, jež mocí své dobroty ovládal a jejichž srdce šlechtil a utěšoval, jako vše, co mimo to vykonal jim dobrého jediné z popudu čisté a pravé své lidskosti.

Dobrými a šlechetnými jsou však třeba mnozí lidé na světě, kteří konají ve svém životě také dosti záslužného, ale aby to činili vždy s takovou šetrností a útlostí, jako Wurm, jest přece jen řídkým případem. Wurm nebyl s to, aby zarmoutil nebo aby zranil druhého jediným tvrdším slovem. U něho nebylo vůbec žádné unáhlenosti, ani ve slovech ani v jednání. Jednal vždy s rozmyslem a beze všech druhých pohnutek mimo opravdovou snahu prospěti.

Tento vzácný rys vznešené jeho povahy seznali jsme hned na počátku tohoto pojednání. Wurm nenosil nikdy na odiv veřejnosti, co duch jeho prospěšného zplodil a proto také ne, co jinak dobrého vykonal. Vycházelť ze zásady, že ani levá ruka nemá zvěděti, co dobrého učinila pravá, tím méně tedy někdo jiný. Dosti často se událo, že byla jím pro národ prospěšně vyřízena mnohá věc, aniž kdo věděl, čí popudem a zásluhou tak bylo se stalo.

Wurm nebažil po světské slávě, po obdivu a uznání, nýbrž spokojil se blahým vědomím užitečné činnosti, poněvadž byl člověkem neobyčejně skromným. A ne snad skromným pouze tímto směrem, nýbrž každým druhým a zvláště co do potřeb a požitků osobních. V této příčině byl málem askétou.