Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/31

korkovým; oba zvyšovaly bohatýry nad míru lidí obyčejných. Osoby v komedii zaměstnané nosily opět nízký střevíc (soccus). Údové choru ve hře satyrské nosili zástěru z kozí kůže, vzadu satyrský ocas.

§ 17. Rozvoj tragedie.

1. Dionysos, bůh ohnivé šťávy révové a plodivé síly přírodní vůbec, byl zvláště na Peloponnesu oslavován lyrickými písněmi obřadovými (διθύραμβοι). V nich vyjadřoval zástup slavnosti se účastnící způsobem čistě lyrickým vroucí city své, jež vznikaly v něm účastenstvím s osudy (τὰ πάθη) Dionysovými. Později jali se dithyramby zpívati zvláštní pěvci sboroví (χορός), přiodění kůžemi kozlů na způsob Satyrů, kteří tvoříce průvod Dionysův s ním těkávali. Odtud lid nazýval zpěváky také kozly (τράγοι). — Zpěvy tyto provázeny byly tancem okolo oltáře ohněm plápolajícího a posunky.

2. Umělí básníci, pěstujíce zpěvy ty, vkládali do nich lecco z obsahu mythického, oslavujíce mythické osudy (πάθη) Dionysovy. Tím přimísili k živlu lyrickému epický. První, jenž dithyrambos umělecky vzdělal a do literatury uvedl, byl Arion (viz § 15. 2.).

Zdá se, že již v tomto dithyrambu měl náčelník sboru (ἐξάρχων) jakýsi přednější úkol, že totiž zpěvy lyrické přetrhuje, chor ke zpěvu nebo tanci vybízel a v delší řeči podnět k nářku nebo k nadšení vypravoval. Jako v Korinthu Arion první dithyrambický sbor vystavil, tak provozovány i v Sikyoně před tyranem Kleisthenem tragické chory, jež líčily nejen strasti Dionysovy, nýbrž i tragické osudy hrdiny Adrasta.^[1] Že také ve Fliuntě (Φλιοῦς město argolské, jz. od Korintha) podobná chorická představení se konala, o tom svědčí básník Pratinas z Fliunta, který přenesl satyrské dráma ze své vlasti do Athen.

3. Tyto nepatrné předehry byly brzo zastíněny oněmi vyvinutějšími hrami dramatickými, jež bývaly provozovány

1. Dle Herodota V, 67. οἱ Σικυώνιοι ἐτίμων τὸν Ἄδρηστον καὶ δὴ πρὸς τὰ πάθεα αὐτοῦ τραγικοῖσι χοροῖσι ἐγέραιρον.