Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/32

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


na poctu boha Dionysa v révohojné vesnici Ikarii. Ale vlastním tvůrcem tragedie řecké stal se Thespis (Θέσπις) z attické obce Ikarie, vrstevník Solonův a Peisistratův, tím, že mimo náčelníka sboru zavedl stálou osobu, která na otázky náčelníka sboru odpovídala (ὑπεκρίνατο) a odtud jméno ὑποκριτής (= herec) dostala.[1] Aby mohl Thespis v několika úlohách po sobě vystoupiti, zavedl druhou novotu, totiž škrabošky divadelní. Hry své provozoval nejprve po venkově. Ale brzo Peisistratovici seznali jejich význam a tak prý již roku 534 před Kristem Thespis provozoval první tragedii v městě.

4. Mimo Pratinu (Πρατίνας), jenž sice též tragedie skládal, ale hlavně tím se proslavil, že satyrské dráma v Athenách zavedl přenes je z Fliunta, a Choirila (Χοιρίλος), který v něm vynikl, byl nejznamenitějšim ze starších tragiků Frynichos (Φρύνιχος), který 1. zavedl úlohy ženské (ty v tragedii řecké vždy muži hráli) a 2. uváděl tehdejší události na jeviště. Jeho »Dobytí Mileta« bylo provozováno brzo po události samé (494) a způsobilo trapný dojem. Atheňané rozhněvavše se na básníka, že je upamatoval na neštěstí, které spolu zavinili, peněžitě jej pokutovali a zakázali pro budoucnost provozovati tuto tragedii.[2] Za to byly uvítány s uspokojením jeho Foiničanky (Φοίνισσαι) r. 476. Jimi básník oslavoval Themistokla, který je vypravil jsa choregem. Aischylos napodobil je brzo v Peršanech.



§ 18. Rozkvět tragedie.

Tragedie rychle spěla k dokonalosti. Sto let (asi od



  1. V té káře, na které dle Horatia (Epist. II, 3. v. 275 n.) Thespis tragedie své vozil, spatřuje se vzpomínka na lodní káru, na níž slavil Dionysos vjezd svůj z Ikarie do Attiky. Jiní myslí, že Horatius omylem zaměnil tragedii se škádlením davů, které rozjařeny jsouce tupily ostatní lidi s vozů (σκώμματα ἐξ ἁμάξης).
  2. Herodotos VI, 21. Ἀθηναῖοι μὲν δῆλον ἐποίησαν ὑπεραχθεσθέντες (že je náramně hněte) τῇ Μιλήτου ἀλώσι τῇ τε ἄλλῃ πολλαχῇ, καὶ δὴ καὶ (i jinak často i také tím, že) ποιήσαντι Φρυνίχῳ δρᾶμα μιλήτου ἅλωσιν καὶ διδάξαντι (provedl) ἐς δάκρυά τε ἔπεσε τὸ θέητρον, καὶ ἐζημίωσάν μιν, ὡς ἀναμνήσαντα οἰκήια κακά, χιλίῃσι δραχμῇσι (= 700 K.), καὶ ἐπέταξαν μηκέτι μηδένα χρᾶσθαι (provozovati) τούτῳ τῷ δράματι.