Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/30

hloubce myšlenek, vznešené, smělé mluvě^[1] a velikoleposti metra.

C) Dráma.

§ 16. Počátky dramatu.

1. Již dávno dokvetla poesie epická, již i lyrika překročila vrchol svého vývoje, když počalo se vyvíjetí nové básnictví — dramatické, které pospolu obsahujíc živly epické i lyrické znázorňuje jednáním (δρᾶν, δρᾶμα) nějakou událost. Vyvinul se pak tento nejvzácnější druh básnický na půdě náboženské z bohoslužby Dionysovy trojím směrem:

1. Τραγῳδία vyvinula se z vážného dithyrambu.
2. Κωμῳδία povstala z veselých písní, které se zpívaly při průvodech k poctě Dionysově konaných.
3. Hra satyrská (οἱ σάτυροι, δρᾶμα σατυρικόν) má odtud jméno, že v ní vystupoval z pravidla chor pěvců v družinu Dionysovu, Satyry, přestrojených. Látka její byla vždy čerpána z pověstí o bozích a heroech a měla vždy ráz svevolné veselosti. Satyrské dráma podrželo tedy nejvěrněji původní ráz Dionysovy hry a může býti považováno za přechod k tragedii, ve které druhdy chor sestával též z kozlů. Později, když si tragedie obrala za látku vážné a vzdálené mythy a komedie místo minulých zkazek volila život přítomný za cíl svého vtipu, byla hra satyrská provozována vždy na posledním místě jako zbytek ze starých dob.^[2]

2. Rozdíly těchto tří druhů dramatických jevily se i zevně kostumováním choru a herců.

Zvláštností oděvu tragického byl ὄγκος, vysoký kotouč vlasů nad čelem, a κόθορνος, střevíc s vysokým podešvem

---

1. K bohatosti a plnosti mluvy Pindarovy táhne se krásné srovnání Horatiovo v Carm. IV, 2. monte decurrens velut amnis, imbres quem super notas aluere ripas, fervet immensusque ruit profundo Pindarus ore.
2. Zachovalo se nám jen jediné satyrské dráma, Κύκλωψ Euripidův, jejž přeložil Jos. Král. (Storchovy Sbírky klassiků řeckých a římských, sešit 1.)