Tato stránka byla zkontrolována
hloubce myšlenek, vznešené, smělé mluvě[1] a velikoleposti metra.
C) Dráma.
§ 16. Počátky dramatu.
1. Již dávno dokvetla poesie epická, již i lyrika překročila vrchol svého vývoje, když počalo se vyvíjetí nové básnictví — dramatické, které pospolu obsahujíc živly epické i lyrické znázorňuje jednáním (δρᾶν, δρᾶμα) nějakou událost. Vyvinul se pak tento nejvzácnější druh básnický na půdě náboženské z bohoslužby Dionysovy trojím směrem:
- Τραγῳδία vyvinula se z vážného dithyrambu.
- Κωμῳδία povstala z veselých písní, které se zpívaly při průvodech k poctě Dionysově konaných.
- Hra satyrská (οἱ σάτυροι, δρᾶμα σατυρικόν) má odtud jméno, že v ní vystupoval z pravidla chor pěvců v družinu Dionysovu, Satyry, přestrojených. Látka její byla vždy čerpána z pověstí o bozích a heroech a měla vždy ráz svevolné veselosti. Satyrské dráma podrželo tedy nejvěrněji původní ráz Dionysovy hry a může býti považováno za přechod k tragedii, ve které druhdy chor sestával též z kozlů. Později, když si tragedie obrala za látku vážné a vzdálené mythy a komedie místo minulých zkazek volila život přítomný za cíl svého vtipu, byla hra satyrská provozována vždy na posledním místě jako zbytek ze starých dob.[2]
2. Rozdíly těchto tří druhů dramatických jevily se i zevně kostumováním choru a herců.
Zvláštností oděvu tragického byl ὄγκος, vysoký kotouč vlasů nad čelem, a κόθορνος, střevíc s vysokým podešvem
- ↑ K bohatosti a plnosti mluvy Pindarovy táhne se krásné srovnání Horatiovo v Carm. IV, 2. monte decurrens velut amnis, imbres quem super notas aluere ripas, fervet immensusque ruit profundo Pindarus ore.
- ↑ Zachovalo se nám jen jediné satyrské dráma, Κύκλωψ Euripidův, jejž přeložil Jos. Král. (Storchovy Sbírky klassiků řeckých a římských, sešit 1.)