7. Pindarem dosáhlo chorické básnictví vrcholu. Pindaros narodil se ve vesnici Κυνοσκεφαλαί u Theb. Žil od r. 522 do 448 a jest tedy vrstevníkem Aischylovým. Mužný věk jeho spadá do těch velikolepých dob, kdy Hellas odrazila na vždy barbarskou despotii. Sláva Pindarova brzo rozšířila se po všech krajinách Helleny obývaných: mnoho tyranů a vládců ucházelo se o přízeň básníkovu, na jejichž dvorech býval vítaným hostem. Tak přišel asi touž dobou jako Aischylos na Sicilii, kde setkal se na dvoře Hieronově se Simonidem a Bakchylidem. Žárlivost na ně asi způsobila, že se brzo vrátil do Theb. U vysokém věku asi 75 let zemřel vzdálen jsa domoviny v Argu, a sice, jak pověst vypravuje, v divadle. Dlouho stál dům jeho blíže pramene Dirky neporušen; známo jest, že jej jediný z Theb neporušený uchoval Alexandr Veliký, dav na něj napsati: Πινδάροι τοῦ μουσοποιοῦ τὴν στέγην μὴ καίετε. Od pramene Dirky, jejž tak rád slaví ve svých básních (Δίρκας ἁγνὸν ὕδωρ Isth. V, 74), Pindaros nazván labutí Dirkaiskou (Dircaeus cycnus, Horatius Od. IV, 2).
V hojných básních svých, jež staří rozdělili v 17 knih pěstoval výlučně chorickou lyriku — ovšem že v nejrozmanitějších způsobech. Tak věnoval své písně oslavě bohů (διθύραμβοι, ὕμνοι, παιᾶνες), chvále heroů a lidí (ἐγκώμια), velebil vítěze v zápasech (ἐπίνικοι) a truchlil nad mrtvými (θρῆνοι).[1]
Z básní Pindarových zachovalo se úplně 44 zpěvů na oslavu vítězství ve hrách národních složených (ἐπί-νικοι), jež přednášely sbory skládající se z vrstevníků nebo přátel vítězových za průvodu buď lyry, buď flétny, buď obou nástrojů dohromady. Zpěvy ty rozděleny jsou ve čtvero knih dle národních her, při kterých bylo vítězství získáno. Na místě prvém jsou zpěvy na vítězství ve hrách olympijských, potom následují zpěvy pythické, nemejské, isthmické.
Nemůžeme se více podivovati nápěvům písní, jež staří tak velebili, poněvadž se ztratily, avšak dosud divíme se
