Sluncem a stínem/Kde je máma?

Sluncem a stínem Josef Václav Sládek
Ve hvězdné výši	Kde je máma?	Květině v prázdném pokoji

Údaje o textu
Titulek:	Kde je máma?
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Dnes jí matku pochovali;
dítě z toho radost mělo:
jaktěživo nevidělo
tolik světel, tolik záře,
jaktěživo neslyšelo
muzikáře, písničkáře,
jako dnes tu zazpívali.

Kde je máma? —

Jak s tou bledou, klidnou lící
leží mezi květinama,
vzpomíná jí na světici,
tu s dvanácti hvězdičkama.^[1] —

Muzikáři, písničkáři
s květinami, světel září
odešli a s nimi táta.
Napřed v rakvi šla ta svatá;
— ale ona nešla sama,
musili ji vyzvednouti,
jako svatou nesou k pouti
s mládenci a družičkama. —
Napřed v rakvi šla ta svatá;
— kde je máma?

V domě je tak ticho všady,
dítě chodí sem i tady,
z jizby na dvůr, do zahrady.
Všude sama!
Na dvůr jenom hloub slétá,
v sadu ptáče zaštěbetá.
Kde je máma?

Přišla k děcku stará teta,
potěší, jak těšit umí;
beztohoť že nerozumí
taká droboť běhu světa:
Tvoji mámu Bůh vzal k sobě,
tělo bude spáti v hrobě,
nad ním bude růsti tráva; —
ale lehce se to spává,
když si duši vzal Bůh k sobě.

Kde je Bůh?

Tam nad hvězdama.
Andělů má svatých roje,
s nimi bude matka tvoje,
nikdy víc nepřijde dolů
na tu zemi plnou bolu.

Kde je Bůh?

Tam nad hvězdama!

A kdo, teto, bude s náma,
se mnou, s tátou, u nás, tady?

Bůh je všady —

Kde je máma —?

1. tj. Pannu Marii