Sluncem a stínem/Květině v prázdném pokoji

Sluncem a stínem Josef Václav Sládek
Kde je máma?	Květině v prázdném pokoji	Ledová královna

Údaje o textu
Titulek:	Květině v prázdném pokoji
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	citanka.cz Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Opadaná, zimomřivá
    v prázdném stojíš pokoji;
    venku zimní mlha táhne,
    puklé okno tmí se, vláhne
    v šedochladném závoji.

Jizba dechem nepohne se,
    jen když vítr zavěje,
    a ta prázdná pavučina,
    která okno obepíná,
    jako ty se zachvěje.

V síni hlesu neozve se
    ani kroku na prahu;
    všude tichost němá, hluchá,
    jenom časem snítka suchá
    zvolna spadne v podlahu.

Venku zimní mlhy táhnou,
    chvilkou slunce probleskne:
    co se chvíš k té světla pruze? —
    jako když se těžce, tuze
    lidské duši zasteskne!

Co tak hledíš v koutek prázdný,
    kam ta záře zakmitla?
    Jest to, jak by v zlatém jasu
    upomínka jiných časů
    v tobě byla procitla!

Marno! — jizbu osamělou
    slunce na mžik pozlatí,
    však ta líce vlídná, snivá,
    oddaná a zádumčivá
    v koutek se víc nevrátí.

Neozve se po podlaze
    zvuk těch lehkých kročejí,
    vláhu tobě nepřinese,
    v listech tvých se nezatřese
    rosa slzných krůpějí!

Nebude se více dívat
    ven, kde zlatý luh se skvěl,
    zlaté sny když táhly v letu
    hlavou jí a kolem květů
    roj ti bzučel zlatých včel.

Nebude se více dívat,
    když ten obzor zakryl mrak;
    schýlila se jenom k tobě,
    řekla: Líp mi bude v hrobě,
    — leč, je dobře také tak!

Jen když slunce paprsk zlatý
    zjara zaplál v listech tvých,
    bylo jí, jako by včela
    ještě jednou zabzučela
    a pak zkřehlá padla v sníh.

Tak tu bylo klidno, smutno,
    tam v té vaší světnici,
    týdny, roky; — leč vše míjí;
    přišli pak a odnesli ji
    odtud jako světici.

Přes váš práh nepadl dříve
    lidské nohy ani stín;
    teď si vzali, co jste měli,
    na tebe jen zapomněli
    a tu přízi pavučin. —

Opuštěná, zimomřivá
    v prázdném stojíš pokoji;
    opět sprchla snítka suchá,
    venku mlha šedá, hluchá
    vše v svém halí závoji.