Slovník stručných životopisů hudebních umělců, skladatelů a hudebníků/Ř-T

Slovník stručných životopisů hudebních umělců, skladatelů a hudebníků Arnošt Julius Černý
N-R	Ř-T	V-Z

Údaje o textu
Titulek:	Slovník stručných životopisů hudebních umělců, skladatelů a hudebníků: Ř-T
Podtitulek:	Sestavil Arnošt J. Černý, majitel hud. školy a skladatel
Autor:	Arnošt Julius Černý
Zdroj:	ČERNÝ, Arnošt J. Nový kapesní slovník hudební. Třebíč na Moravě : Jindřich Lorenz, 1914. s. 187–195.
Licence:	PD old 70

Řebíček Josef, nar. v Praze r. 1844, zem. v Berlíně r. 1904. Co 5letý hoch hrál na klavír; v 8. roce vstoupil do Prokschova ústavu a po 3 letech na pražskou konservatoř, kdež u Mildnera vyučil se hře na housle. R. 1861 stal se učitelem hudby u hraběnky Vestfalové v Chlumci u Teplic. Později stal se komorním virtuosem u dvorní kapely ve Výmaru. R. 1862 konal uměleckou cestu po Německu. Později stal se ředitelem orchestru čes. zem. divadla v Praze. Na to byl ředitelem orchestru něm. zem. divadla. R. 1868 byl jmenován koncertním mistrem při královském divadle ve Visbadenu, r. 1882 ředitelem opery a koncertním mistrem v cís. dvorním divadle ve Varšavě. R. 1891 kapelníkem národ. divadla v Pešti a v letech 1897-1903 dirigentem berlínské filharmonie. Složil několik skladeb, z nich vyniká: „Symfonie H moll“ a „Fantasie na píseň kovářskou“.

Říhovský Vojtěch, nar. v Dubu na Moravě r. 1871, studoval gymnasium a současně učil se hudbě. R. 1889 odebral se do Prahy a zde absolvoval varhanickou školu Arnošta J. Černého na Kr. Vinohradech a pěveckou školu Lukesovu s prospěchem výborným. Nyní jest varhaníkem při chrámu v Chrudimi a učitelem hudby na ústavu ku vzdělání učitelek tamtéž. Říhovský náleží mezi přední žáky Černého. Co skladatel hudby církevní zaujímá vynikající místo mezi skladateli doby. Složil mnoho mší, mezi nimi vyniká „Missa Loretta“, „Missa pastoralis“, „Císařská slavnostní mše“, skladby klavírní, sbory a písně.

Slavík Antonín, nar. v Hořovicích r. 1782, zem. tamtéž r. 1853. Hudbě učil se u svého strýce Jana Slavíka, učitele v Brtníku. Později absolvoval čekatelský běh v Březnici. R. 1800 stal se podučitelem v Hořovicích a zdokonalil se ve hře na varhany a housle. R. 1805 stal se učitelem v Jincích. Jeho syn Josef byl slavný houslista, „český Paganini“ zvaný. Vynikající je jeho skladba „Varhanní fuga“ na Mozartovo thema z requií „Tuba mirum“.

Slavík Josef („český Paganini“), nar. v Jincích r. 1806, zem. v Peši r. 1833. Co 4letý hoch byl cvičen svým otcem na housle, 9letý hral v kvartettech. R. 1817 vstoupil na konservatoř. R. 1822 vystoupil poprvé na výroční zkoušce, kde přednesl Maysedrovu polonésu do E dur. Později stal se členem orchestru českého divadla. Konal umělecké cesty a všude vzbuzovala jeho hra velký obdiv. R. 1829 stal se členem dvorní kapely ve Vídni. R. 1833 vystoupil posledně, hrál koncert do Fis moll s fermatou bez průvodu „Zvonkové rondo“ od Paganiniho s variacemi a změnou ladění. Složil koncerty Fis moll, h moll, potpourri, variace do E dur a F dur, polonésu do D dur, variace na struně G a jiné.

Slavík Rudolf, nar. ? v Hořovicích 1823. Učil se zpěvu, hře na housle a klavír. R. 1836 absolvoval pražskou konservatoř pod Pixisem. R. 1840 koncertoval v Brandýse, Hořovicích, Plzni a Příbrami a později konal uměleckou cestu po Uhrách. V Pešti stal se ředitelem orchestru. R. 1844 odebral se na Rus, kde byl učitelem hudby u jistého hraběte. R. 1845 odebral se do Moskvy, kde se stal prvním houslistou a později místokapelníkem u divadla. Byl také varhaníkem, v polském a německém chrámu sv. Petra a Pavla. Složil siymfonii pro orchestr, ouvertury do D moll a C dur, hudbu k dramatu „Jan Palma“, balett „Malíř a modistka“, „Karneval moskevský“ a jiné.

Segert (Seeger) Josef Ferd. Norbert, nar. r. 1716 v Řepíně u Mělníka, zem. v Praze r. 1782. Již co hoch byl nucen živiti se hudbou a tak svou vlastní pílí a přičiněním vystudoal a dosáhl důstojnosti magistra filosofie. Měl velmi krásný altový hlas a účinkoval v r. 1729 při opeře, která provozována byla v Clementinu. Černohorský umožnil mu studování starých partitur Caldary, Fuxe aj. Felix Benda učil ho generalbasu. Později stal se houslistou při chrámu sv. Martina, varhaníkem při chrámu Týnském, u Křížovníků. Císař Josef II. chtěl ho povolati do Vídně, v té době však Segert zemřel. Byl nejlepším varhaníkem, požíval v oboru svém světového jména. Jeho žáky byli: K. Kopřiva, J. Koželuh, Jan Kuchař, Čeněk Mašek, Jos. Mysliveček, M. Sojka aj. Ze skladeb jeho vyšly: „Osm toccat a fugy pro varhany“, „Praeludia pro varhany“, „Očislované basy ve dvou notových soustavách“ a jiné.

Seeliger Norbert František, nar. v Plasech 1717, zem. v Nebřezínech 1801. Učil se hudbě doma. Odebral se pak do Prahy na studia. Vstoupil do řádu cisterciáků ve svém rodišti, kde zastával úřad ředitele kůru. Byl vychovatelem hraběte Šavgoče ve Štýrsku, magistrem noviců a sekretářem vikariátu řadu cisterciáckého. Složil více latinských a německých oper a komedií.

Seeling Hanuš, nar. v Praze 1828, zem. tamtéž 1862. Studoval gymnasium a učil se hudbě u Wagnera, bývalého ředitele kůru u sv. Ducha, u Rosenberka a u Piskáčka, učitele na konservatoři pražské. Co koncertista cestoval po Italii. Zdržoval se nějaký čas v Paříži. Později pořádal 2 koncerty v Praze, kde vydal několik koncertních skladeb. Složil 12 klavírních etud a jiné skladby klavírní.

Skuherský Zdeněk František, nar. v Opočně r. 1830, zem. v Budějovicích 1892. Absolvoval gymnasium a studoval lékařství a mimo to hudbu pod vedením Píče a Kittla. R. 1851 odebral se do Vídně, kde pokračoval ve studiích lékařských a vyučoval hudbě u hraběte Hardegga. R. 1852 vrátil se do Prahy, kde věnoval se skladatelství. R. 1854 stal se ředitelem hudebního spolku v Inšpruku a r. 1866 ředitelem pražské varhanické školy. Později ředitelem kůru u sv. Haštala, lektorem na universitě a zkušebním komisařem pro školy střední. Složil opery „Samo“, „Vladimír“, „Lora“, „Předehry pro varhany“, theoretické dílo o hudebních tvarech a skladbě, o sestrojení varhan, školu na varhany a nauku o harmonii. Opery „Smrt krále Václava“ a „Jaroslav ze Šternberka“.

Smetana Bedřich, nar. v Litomyšli 1824, zem. v Praze 1884. Učil se u svého otce hře na housle a klavír. V 5. roce hrál již první housle v kvartettu ku jmeninám svého otce. V 6. roce koncertoval již ve veřejné akademii. R. 1835 nastupil studia gymnasialní v Německém Brodě. Později odebral se do Prahy, kde navštěvoval divadla, koncerty a hudební produkce. Později přestoupil na gymnasium v Plzni, kde cvičil se pilně v hudbě. Po zakončení studijí gymnasialních r. 1843 odebral se do Prahy, kde pilně studoval theorii a skladbu u J. Proksche. R. 1844 stal se učitelem hudby u hraběte Leopolda Thuna. R. 1849 seznámil se Smetana s Lisztem a naslouchal rozhovorům a hře Lisztové. Složil instrumentální skladby „Valdštýnův tábor“, „Richard III.“, „Hacon Jarl“. R. 1848 zařídil si vlastní hudební školu. R. 1856 stal se ředitelem filharmonické společnosti v Gothenburku ve Švédsku. R. 1866 stal se vrchním kapelníkem českého zemského divadla. Mezi vynikající jeho díla náležejí „Braniboři v Čechách“, „Prodaná nevěsta“, „Dalibor“, „Dvě vdovy“, „Hubička“, „Tajemství“. Instrumentální skladby „Má vlast“ („Vyšehrad“, „Vltava“, „Šárka“), „Z českých luhů a hájů“, „Tábor“ a „Blaník“, „Z mého života“. Ze skladeb na klavír „České tance“, „Koncertní fantasie na české národní písně“, sbory pro smíšené hlasy, „Česká píseň“ s průvodem klavíru, „Píseň na moři“, „Písně večerní“ (Hálek) a jiné.

Sojka Matěj, nar. ve Vilímově v Čáslavsku r. 1730, zem. v Praze 1817. Učil se hudbě snad u Antonína Maganera. Příznivec jeho hrabě Millesimo dal ho studovati gymnasium, a po dokonaných studijích k dalšímu vzdělání hudebnímu k Janu Šeb. Bachovi. Později učil se u Jana Segerta. Hrál výtečně na housle, klavír a varhany. Složil více než 300 skladeb církevních. Vyučil mnoho žáků, mezi nimi slavného J. H. Voříška.

Sokol Josef, nar. v Březně u Boleslavi r. 1821, zem. v Petrohradě r. 1858. Otec učil ho hře na housle a klavír a také zpěvu. R. 1831 přišel na konservatoř pražskou, kde ve hře na housle se tak zdokonalil, že již 1833 v koncertě konservatoře koncertoval. Co 14letý hoch složil ouverturu, kterou také při provozování sám řídil. R. 1838 složil variace pro housle. Ku korunovací císaře Ferdinanda napsal ouverturu. R. 1837 vystoupil z konservatoře, v té době složil operu „Lear“. R. 1839 odebral se do Vilna, kde se stal ředitelem orchestru. R. 1841 odebral se do Petrohradu a stal se I. houslistou v orchestru Bermannově a později Straussově. Sokol by velmi nadaný skaldatel, který by byl za příznivějších poměrů mohl dosáhnouti svou dovedností a nevšedními schopnostmi evropské pověsti.

Srb-Debrnov Josef, nar. v Praze r. 1836, zem. 1904. Byl suplentem na akad. gymnasiu; velmi činným pracovníkem při pěveckém spolku „Hlaholu“. Na jeho podnět vznikla celá řada sborových skladeb. Přispíval do domácích i cizích časopisů odbornými články. Na psal „Stručné dějiny konservatoře pražské“, „Instrumentaci“, „Dějiny hudby české a na Moravě“ a „Z deníka Bedřicha Smetany“.

Suk Josef, nar. v Křečovicích r. 1874, žák Dvořákův. Složil „Dramatickou ouverturu“, „Serenádu“ pro smyčcový orchestr, symfonii Es dur, „Radúz a Mahulena“ na motivy Zeyerovy dramatické pohádky a „Pod jabloní“; symf. báseň „Asrael“, „Praga“, klavírní skladby „Suita“, „Jaro“, „Letní dojmy“, „O matince“, „Životem a snem“, symfonii „Pohádka léta“, B dur kvartetto a mnohé jiné. Jest členem „Českého kvartetta“.

Schulhof Julius, nar. v Praze r. 1825, zem. v Berlíně 1898. Učil se hře klavírní u Kische. V 9. roce již veřejně koncertoval. Dále se vzdělal u Ignace Tedesco a v theorii u Tomáška. Koncertoval v Drážďanech, v Praze, v Lipsku a Výmaru. Odebral se do Paříže, kde několik roků setrval. Zde seznámil se s Chopinem. Na to cestoval po Francii, Španělích, Anglii, Německu a Rusku; všude dosáhl nejskvělejších úspěchů. Složil mnoho skladeb klavírních, z nichž jsou nejvýznamnější „Carneval de Venis“, „Caprice sur des airs bohèmes“, „Souvenir de Moscau“ a jiné.

Šebor Karel, nar. v Brandýse nad Labem 1843, zem. na Král. Vinohradech 1903. Absolvoval pražskou konservatoř a učil se u Mildnera hře na housle. R. 1861 odebral se do Varšavy, kde byl do r. 1863. Pak stal se kapelníkem v divadle v Erfurtě. Cestoval po Německu a konal divadelní studia. Ku slavnosti kladení základního kamene k Národnímu divadlu v Praze složil kantátu, která byla poctěna první cenou. Byl majitelem hudební školy a sokolským kapelníkem v Praze. Složil operu „Templáři na Moravě“, „Drahomíra“, „Husitská nevěsta“ a velké kantáty na májovou noc.

Ševčík Otokar, nar. r. 1852. Stal se koncertním mistrem v Mozarteu v Solnohradě, r. 1873 při komické opeře ve Vídni; r. 1874 odebral se na Rus, kde byl v Kijevě profesorem hry houslové. R. 1892 vrátil se do Prahy, zde stal se chéfem houslového oddělení pražské konservatoře. Nyní jest chéfem houslové školy konservatoře vídeňské. Co paedagog zaujímá nyní místo nejpřednější. Napsal „Školu hry houslové“, „Houslovou techniku“ a j. Z jeho školy vyšel značný počet umělců, jako Jan Kubelík, Jaroslav Kocian a mnoho jiných.

Šimák Bedřich, nar. ve Veselí u Bydžova r. 1826, zem. r. 1886. Studoval hospodářství na polytechnice v Praze a vzdělával se ve hře klavírní u Tomáška a Pichovského; byl učitelem klavírní školy Josefa Jiránka a později spoluředitelem školy Petra Maydla. R. 1855 založil vlastní školu na Malé straně. Složil mnoho salonních skladeb pro klavír, etudy, trio pro piano, housle a cello a jiné.

Škroup Jan Nep., nar. ve Vosicích 1811, zem. v Praze 1892. R. 1836 stal se ředitelem orchestru německého divadla v Praze. R. 1846 druhým kapelníkem. R. 1844 ředitelem žofínské akademie, mimo to byl ředitelem kůru u Křížovníků a u sv. Víta a učitelem zpěvu v semináři. Složil více mší, Tedeum, marianské antifony, operu „Švédové v Praze“, několik ouvertur a díla theoretická.

Škroup František, nar. ve Vosicích u Pardubic r. 1801, zem. v Praze r. 1862. Studoval gymnasium, potom filosofii a současně hudbu. Byl vokalistou v chrámě Týnském a potom v Loretě. R. 1819 živil se v Praze vyučováním hře na piano a zpěvu. Studoval práva a tu ku konci 1823 usneslo se několik vlasteneckých ochotníků provozovati opery v jazyku českém. Mezi ně náležel Škroup a Krov. Macháček přeložil Weiglovu operu „Švýcarská rodina“ a Škroup ji studoval ve stavovském divadle. Dne 22. prosince 1823 byla opera ta provozována. Chmelenský uvolil se r. 1825 napsati tekst k opeře „Dráteník“ a Škroup složil k ní hudbu. První tato česká opera dávána byla 2. února 1826. R. 1827 stal se Škroup II. kapelníkem při stavovském divadle pražském a zároveň převzal řízení české opery. Složil opery „Oldřich a Božena“, „Libušin sňatek“, hudbu k Tylově frašce „Fidlovačka“, ouverturu ke Kollárově tragedii „Žižkova smrt“, k „Domu Cesaru“ a k „Spanilé Mageloně“. R. 1837 stal se prvním kapelníkem stavovského divadla. R. 1839 ředitelem instrumentálního oddělení pražské konservatoře. V Praze založil ústav pro zpěv dramatický.

Tedesco Ignac Amadé, nar. v Praze r. 1817, zem. v Oděsse r. 1882. Učil se hře na klavír u Triebenseea. Ve 12. roce koncertoval v Praze poprvé. R. 1830 hrál ve Vídni. Na to studoval hru a skladbu u Tomáška. R. 1835 konal umělecké cesty po Německu. R. 1840 odebral se do Oděssy, kde byl velmi hledaným učitelem hudby. R. 1848 byl v Hamburku a konal umělecké cesty po Německu, pak vrátil se zpět do Oděssy. Složil ta několik skladeb salonních.

Tomášek Václav, nar. ve Skutči r. 1774, zem. v Praze r. 1850. Již záhy jevil značné schopnosti k hudbě. Ředitel kůru Wolf v Chrudimi učil ho zpěvu a houslím. Dále se vzdělával v Jihlavě, kdež byl altistou v minoritním chrámě. Studoval tu s výborným prospěchem gymnasium. První jeho skladbou bylo „Dvanáct uherských tanců“. Studoval Fuchsův kontrapunkt. V Praze se známil se s Koželuhem, Wintrem a Seyfriedem. Velký dojem naň učinila r. 1798 hra Beethovenova, který v sále konviktském koncertoval. Jan Lad. Dusík spřátelil se s Tomáškem, který od něho ve hře na klavír mnoho získal. Když byl ve Vídni, složil „6 eklog“ pro piano. Později operu „Serafina“. Cestoval v Dol. Rakousích, potom vrátil se do Prahy. R. 1809 napsal nauku o harmonii, šest rapsodií pro piano, později operu „Olvaro“ a mnoho skladeb církevních i světských. Jeho žáky byli: Voříšek, Würfel, A. Dreyschock, Bocklet, Kuhe, Tedesco a jiní.

Tregler Edvard, nar. v Lounech r. 1868. Absolvoval pražskou školu varhanickou. U Kaana učil se hře na klavír. Byl varhaníkem u Dominikánů. R. 1897 byl jmenován prvním chorním varhaníkem katolického chrámu v Drážďanech. Později vrátil se do Prahy, zde byl nějaký čas ředitelem kůru na Smíchově, také měl vlastní školu hudební v Praze. Nyní jest majitelem hud. školy v Lounech. Tregler jest vynikající varhaník a pianista. Složil mnoho mší, solové skladby klavírní a pro varhany.

Trneček Hanuš, nar. v Praze 1858. Studoval na středních školách a absolvoval pražskou konservatoř, věnoval se hře na housle a harfu. R. 1882 stal se členem divadelního orchestru ve Zvěříně. R. 1888 vrátil se do Prahy, zde působil jako profesor hry na harfu a klavír na konservatoři. Jest dlouholetý předseda hud. odboru Umělecké besedy; dal podnět k založení komorního spolku hud. Jest výborný pianista a dovedný dirigent. Složil různé skladby, opery „Houslaři kremonští“, „Amarantha“, „Andrea Crini“, kvarteta, kvinteta, orchestrální suity a mnohé jiné.

Tuma František, nar. v Kostelci nad Orlicí r. 1704, zem. v klášteře v Gerasu 1774. Český kancléř hrabě Kinský dal ho všestranně hudebně vzdělati. U dvorního kapelníka Fuxe učil se kontrapunktu a slohu chrámovému. R. 1741 stal se dvorním skladatelem a těšil se zvláštní přízni Marie Teresie. Byl velmi pilným skladatelem církevním.