Slezské pohádky a pověsti/O jiném hloupém Jankovi

Slezské pohádky a pověsti František Sláma
Hloupý Janek	O jiném hloupém Jankovi	Janek obr

Údaje o textu
Titulek:	O jiném hloupém Jankovi
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 37–39. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Janek měl dva bratry. Oni pracovali v lese, Janek pak vařil doma a nosil jim jídlo do lesa. Jednou šel s jídlem přes most, kde běhaly myši. I viděl, že jsou v mostě díry a aby si myši nožky v děrách nepolámaly, zamazoval díry kaší. A když všecknu kaši vymazal, docpal ostatní díry chlebem. Bratrům přinesl jen polévku. A když se ptali, kde má kaši a kde má chléb, praví, že zacpal díry. aby si myšky nepolámaly nožky. Ale sliboval, že jim přinese ještě chléb a kořalku. „I ty hloupý Janku!“ hněvali se bratři. „A jestli jsi nezapomněl zamčít doma dvéře?“

Janek přijda domů, sebral chléb a flašku kořalky, a vystavil dvéře, vzal je na hřbet a spěchal do lesa. Bratři, když uviděli dvéře, smáli se: „A na co, ty trúbo, táhneš do lesa dvéře?“ — „Abyste sami zamčili, já to netrefím“. V tom ale uviděli bratři, že přicházejí zbojníci; vylezli proto na strom, aby je zbojníci nespatřili. Janek vylezl tam za nimi i s chlebem, i s kořalkou i s dveřmi. Zbojníci přišli, pod stromem založili oheň, a pekli zemáky. Janek na stromě šeptce: „Bratři, já to nevydržím, pustím něco dolů!“ — A jak pustil flašku, zachytila se na větvi, špunt vyletěl a kořalka kapala na zbojníky. „Padá déšť!“ pravili zbojníci a pekli dále zemáky. Janek zas na stromě: „Bratři, já to nevydržím!“ A pustil dvéře. Bratři se zalekli, že včil už jsou prozrazeni, ale dvéře sletěly na zbojníky a povalily je všechny do ohně, že zbojníci se spálili. „V tom je čert!“ zvolali zbojníci a pálili odtud, co mohli. — Janek za nimi křičí: „Hrom a peklo do vás, vy zloději!“ A zbojníci myslíce, že to čert na ně tak povykuje, pálili ještě víc odtud, a už se nevrátili. Zemáky potom snědli bratři.

V dědině z toho byl velký smích a že Janek pořád hloupější kousky prováděl, poslal ho otec do světa, aby zmoudřel. Janek šel a na cestě potká starého člověka; pozdravil ho. Stařeček poděkoval a praví: „Že jsi tak zdvořilý, poradím ti něco. Půjde tu za chvilku stará baba a vypadá jako čarodějnice. Poval ji a sedni jí na hřbet. A budeš potom šťastný.“

A věru šla baba a byla to čarodějnice. Janek ji povalil a posadil se jí na hřbet. Bába s ním včil letěla, až přiletěla do jednoho hradu.

V tomto hradě panoval král a měl dceru, která se nikdy nezasmála. Jezdili za ní princové, knížata, a dělali ze sebe blázny, aby ji rozesmáli, ale ona ani se neusmála a žádného vzít si nechtěla. I praví král, že jinému dceru nedá, než kdo ji rozesměje.

A jak Janek přijel na bábě do hradu, princezka stála v okně a vidouc ho, jak hloupě se on dívá a jak na čarodějnici sedí, dala se do smíchu a musila si Janka vzít. A když král umřel, byl Janek králem a už mu neříkali hloupý Janek, ale lidi nemohli vynadivit se jeho moudrosti. Žil s princeznou šťastně, měl moc dětí a když umřel, pravili lidé, že takového moudrého krále to království ještě nemělo.