Slezské pohádky a pověsti/Janek obr

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Janek obr
Autor: František Sláma
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 39–41.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Když se narodil, byl velký, že se lidi divili. Matka ho do třetího roku kojila, neboť velký povyk dělal a odstavit se nedal. Když už dále matka kojiti nemohla, živila Jánka od kobyly do sedmého roku. Když mu bylo čtrnáct let, šel Janek do světa a přišel k jednomu mlynáři. Ten přijal Janka a ptal se: „A co ti dám?“ A Janek na to: „Vy mně nedáte nic, ale já vám dám!“ — „A co mi dáš?“ — „Až půjdu od vás ze služby, dám vám facku.“ — Tomu se mlynář smál a Janka podržel.

Janek byl do práce, ale moc jedl, až lidi vyvalovali oči, co toho do sebe naprášil, a též dlouho spal. Jednou vyjel do lesa až o šesté, jiní pacholci už o třetí. „Počkej ty ospalče,“ praví hospodář, „vysmějou se ti!“ — „No“, odvětil Janek, „vysměju se já jim!“ A jel, a když přijel do lesa, ležel tam pokácený velký strom; on přeložil ho přes cestu, aby pacholci nemohli s dřívím domů. A když dojel do lesa dále, oni už jeli nazpátek a smáli se mu; on jakoby neslyšel, hučel něco. A když v lese naložil dříví, jel na zpátek a vysmál se pacholkům, neboť nemohli strom odstraniti z cesty a pořád jen s tím stromem měli do činění. I poprosili Janka, aby jim pomohl, že ho nechají jet prvního domů. A Janek vykřikl: „Pusťte!“ a sám jedním rázem odvalil strom a první přijel domů.

Jednou dali mu cepy, aby mlátil, ale on pravil, tím že prý táta doma odhání mouchy. Vzal kus bidla a mlátil, až vymlátil.

Práce Jankova se hospodáři líbila, ale čím dále jeho sílu pozoroval, pořád se bál víc té facky. I přemýšlel, jak by se Janka zbavil. Poslal ho tedy s vozem do mlýna, kde strašilo, aby tam obilí zemlel. Myslil si, že Janek se nevrátí. Mlýn šel, ale byl zamčený. Janek vyrazil dvéře a když živé duše ve mlýně nenašel, nasypal, ale šlo celé zrno. Opravil to, ale zas mouka rozlétala se po mlýnici. Janek to opravil, ale zas už bylo cosi chybného. Tu Janek dopálil se a běží dolů ku koši. Tam stál čert a smál se Jankovi. I chytil Janek čerta a trochu ho dal omlet. Čert prosil, až ho Janek pustil. Potom hospodář vyvaloval oči, když Janek zdráv se navrátil.

Poslal ho potom hospodář, aby čistil studnu. A sotva Janek do studny vlezl, házel mlynář a mlynářka kameny velké na jeho hlavu. Ale Janek pracoval dále a vykřikl jen: „Ale slepičky, co se tam hrabete!“ Potom přineslo šest chlapů zvon, a hodili mu ho do studně na hlavu. Ale Janek poskočil si ve studni radostně: „Jaký jsem to dostal klobouček!“ A jen trochu ruce vyzdvihl a klobouček zvonový smekl.

I poslal potom hospodář Janka do pekla, aby tam upomínal čerty, že prý jsou mu dlužni bečku zlata. Z pekla se Janek zajisté nevrátí! Ale jak se Janek v pekle ukázal, čerti se ho obra zalekli, a jeden z nich křičel: „Dejte mu dvě bečky, dejte mu hned, to je ten, co mne mlel, to je chlap silný!“ I dali mu čerti ze strachu dvě bečky, aby už jen šel a čertům pokoj dal. A když přinesl hospodáři dvě bečky zlata, praví: „Tu máte i s procentem od pánů čertů!“ a vyťal hospodáři slíbenou facku, že tento letěl z jizby přes plac (dvorek) až do zahrady a tam do rybníčku zapadl a se vykoupal. A že už byl rok u konce, Janek odešel do světa do jiné služby.