Slezské pohádky a pověsti/Kosti úmrlého

Slezské pohádky a pověsti František Sláma
Jak portáš napálil čerta	Kosti úmrlého	Hlúpý čert

Údaje o textu
Titulek:	Kosti úmrlého
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 11–13. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V jedné dědině u Frýdlantu byl bohatý rolník, a ten si rád popil kořalky. Pil od rána až do večera, o hospodářství se nestaral; přicházeje zpitý domu, nadával své ženě a mlátíval ji i svého syna, že jim nejednou sousedé musili na pomoc přijíti, aby v opilství svém ženu neb syna nezabil.

Na Ondřejníku meškala tehdy stará baba. Pravilo se o ní, že je čarodějnice, ale zlého na ni nevěděl nikdo nic, neboť nikomu neukřivdila. Dávala lidem dobré rady, pomáhala jim proti vředům a nemocem všelijakým a byla vyhlášena daleko široko jako dobrý lékař.

K této staré babě zašel jednou na Ondřejník syn onoho pijana a žaloval trpce na svého otce, že vždycky jen pije a že už půl statku propil. A když staré babě všechno vypovídal, jak otec mlátí jeho i svou ženu, tu baba mu poradila: „Tu máš motyku a tamto pod jedlí kopej. Tam vykopáš kosti po sedlákovi Homolovi, který se tu před třiceti lety oběsil. Kosti slož do uzlíku a dej je otci do lůžka pod hlavu.“ Syn tak učinil.

Na večer sedlák přijda napitý domů, zas vřeštěl, lomozil a vykřikoval na ženu a syna, a chtěl je bíti, že prý je zabije. Sousedé se sběhli a svázali starého opilce provazem, až nemohl robit povyk.

Opilec potom usnul a tvrdě spal. Najednou o půl noci zaklepalo to na okno, a po světnici vítr zafoukal, že všichni se vzbudili, syn, matka i svázaný opilý otec. A hned na to rozlilo se po jizbě světlo a u lůžka opilého sedláka stál duch; šel z něho strach veliký, že se sedlák ze své opilosti probral a na těle celý se třásl.

„Znáš mne?“ spustil duch na pijana. „Jsem duch Homoly, co chalupu propil, ženu a děti v bídě a nouzi na světě zůstavil a na Ondřejníku se oběsil.“

Pijan v lůžku třásl se jako osyka strachem. Byl by rád vyskočil a duchovi padl k nohoum, ale jsa svázaný nemohl se pohnouti a slabým hlasem zaúpěl: „Pro Boha Tě prosím, Homolo, já už kořalky nechám —“

„Přišel jsem, abych —“ Duch chtěl říci, že přišel, aby si odnesl své kosti, které mu z hrobu byly ukradeny, ale pijan v lůžku se bál, že duch přišel, aby si odnesl jeho, pročež vykřikl: „Pro Boha Tě prosím, Homolo, já už nebudu pít a za Tebe dám na mši, abys měl v hrobě pokoje.“

„Musíš dáti na mši, a se polepšiti, neboť já vystojím muka pekelná.“ Při tom duch si vzdychl. „V hrobě pokoje nemám, a jestli se nepolepšíš, i ty se oběsíš a strašit budeš.“ Sotva toto duch dořekl, zafoukal zas vítr po jizbě, záře zmizela, a po duchu nebylo památky. V jizbě však byl smrad ďábelský, pročež žena opilcova ihned hromnici zapálila a okna otevřela. Syn otce sprostil provazů, a všichni tři modlili se potom až do rána, aby dalších návštěv oběšencových zbaveni byli.

Ráno podíval se syn do lůžka otcova, kosti oběšencovy však tam nebyly. Duch si je odnesl.

Od této příhody sedlák byl jako vyměněn. Kořalku ani vidět nechtěl.