Slezské pohádky a pověsti/Hlúpý čert

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Hlúpý čert
Autor: František Sláma
Zdroj: SLÁMA, František: Slezské pohádky a pověsti. Opava: Slezská Kronika, 1893. s. 13–16.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Chudobný švec z městečka, které nechceme pojmenovat, měl moc dětí, ale málo práce, moc bídy, a žádného majetku. Chtěl se oběsit, vzal provaz a šel se do lesa věšet. V lese hledal si strom, kde by se pověsil, v tom však přišel čert a ptá se: „Co tu hledáš?“

„Hledám místo kde bych mohl čerty dřít,“ zalhal si švec.

„Prosím tě, dej nám čertům pokoj, a nebudeš toho litovati!“ prosil čert, který byl nejhloupější ze všech v pekle.

„Dej mi sto dukátů, a dám vám pokoj!“ pravil švec.

„Tu máš!“ A čert vyklopiv sto dukátů, spěchal do pekla. Tam vypravoval, co se stalo. „I ty trúbo!“ křičeli na něho čerti v pekle. „Sto dukátů takému ševci! Toho ševce bysme byli zadarmo dostali, vždyť se chtěl už věšeť! Hned běž za ním a per se s ním!“

Čert vzal na sebe jinou podobu, přepadl ševce a křičel: „Braň se, ševče, kdo je silnější, tomu náleží dukáty, co máš v kalhotách!“

Švec se zamyslil a poněvadž hloupý nebyl, pravil: „Tu máš kalhoty a dej mi pokoj!“ Svlekl kalhoty a šel domů. Čert však s kalhotami letěl do pekla a radostně je tam položil: „Tu je máte!“

Čerti ohmatali kalhoty na rub a líc, ale nenašli žádného dukátu. „I ty trúbo!“ křičeli naň, „vždyť švec dal dukáty do kabátu. Běž za ním a založ se s ním, kdo koho předběhne.“

Čert letěl z pekla zas za ševcem, dopadl ho a křičel, jiné jsa podoby: „Běž co můžeš. Jak mě nepředběhneš, tvoje dukáty jsou moje!“

„Dobře“, pravil švec, který hned po čuchu poznal, že je to zas čert. „Já umím běhat, že bys jisto přehrál. Ale mám děcko, jsou mu dvě léta, s tím běž, a jestli tě ono nepředběhne, dukáty jsou tvoje.“ Čert myslil si: „I ty hlúpý ševče! Už jsi přehrál.“

Přikročil tedy švec ku křoví, kde spal zajíc. „Tu je moje děcko!“ zvolal: „Kubo, běž!“

Zajíc vyletěl ze křoví, čert za ním, ale dohonit ho nemohl. „To je děcko chytré, tak umí běhat!“ žaloval ďáblům v pekle. „Toho ševce nedostanu,“ naříkal, „když jeho dvouleté děcko tak běží, jak běžel by teprv potrhlý švec?“

čerti se zasmáli a nechali hloupého čerta v pekle, aby jim hanbu na světě nerobil. Poslali za ševcem jiného čerta, aby mu peníze sebral.

Tento chytřejší čert dohonil ševce a křičel na něho: „Tvoje dukáty jsou moje, nejsi-li silnější než já. Já tě zabiju!“

„Ty že mě zabiješ? Jsi-li silnější, pojď se mnou do města, tam je kůň, a jestli ho třikrát kolem tohoto lesa obneseš, vyhrál jsi.“

Čert šel s ním, sebral potom koně, ale kůň byl těžký. Čert několikrát odpočíval. Švec potom vykřikl: „Ty hlúpý čerte, nesl jsi koně na chrbtě (na zádech), já ponesu ho mezi nohama.“ A vyskočiv na koně, kopal do něho, a obletěl rychle lesa třikrát po sobě. Čert žaloval potom v pekle: „Švec je chlap silný, já sotva unesl koně na chrbtě, a on nesa ho mezi nohama jenjen obletěl les třikrát po sobě!“

Konečně vyslali čerti z pekla za ševcem čerta třetího. Ten přepadl ševce: „Kdo lepší pískat bude, toho budou tvoje dukáty!“ Čert na to zapískal, až listí ze stromu lítalo. Švec se zasmál a pravil: „I ty hlúpý čerte, už vidím, že oslepneš! Ty pískáš jen na listí, ale já jak zapísknu. budou padat stromy a ty oslepneš!“

Čert bál se o svůj zrak a prosil ševce, aby mu oči zavázal. Švec mu je zavázal, potom vybral si švec v lese silný kyj a zapísknuv. udeřil několikrát čerta kyjem po hlavě. Čert naříkal, že ho hlava bolí. Ale švec bil kyjem pořád dál, až čert ohluchl a oslepl a sotva domů do pekla trefil.