Sichat Jicchak/Žalm 104

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

O ראש חודש říká se po מזמור של יום žalm 104.

Od שבת בראשית až po sabat před פסח čtou se po מנחה následující žalmy.

O שבת הגדול říká se místo nich עבדים היינו לפרעה.


ברכי (Žalm 104.)

קד בָּרֲכִי נַפְשִׁי אֶת־יְיָ ׀ יְיָ אֱלֹהַי גָּדַלְתָּ מְּאֹד. הוֹד וְהָדָר לָבָשְׁתָּ׃ עֹטֶה אוֹר כַּשַּׂלְמָה נוֹטֶה שָׁמַיִם כַּיְרִיעָה׃ הַמְקָרֶה בַמַּיִם עֲ‍לִיּוֹתָיו. הַשָּׂם־עָבִים רְכוּבוֹ. הַמְהַלֵּךְ עַל־כַּנְפֵי רוּחַ׃ עֹשֶׂה מַלְאָכָיו רוּחוֹת מְשָׁרְתָיו אֵשׁ לֹהֵט׃ יָסַד אֶרֶץ עַל־מְכוֹנֶיהָ בַּל־תִּמּוֹט עוֹלָם וָעֶד׃ תְּהוֹם כַּלְּבוּשׁ כִּסִּיתוֹ עַל הָרִים יַעַמְדוּ מָיִם׃ מִן־גַּעֲרָתְךָ יְנוּסוּן. מִן־קוֹל רַעַמְךָ יֵחָפֵזוּן׃ יַעֲלוּ הָרִים יֵרְדוּ בְקָעוֹת אֶל־מְקוֹם זֶה ׀ יָסַדְתָּ לָהֶם׃ גְּבוּל שַׂמְתָּ בַּל־יַעֲבֹרוּן בַּל־יְשׁוּבוּן לְכַסּוֹת הָאָרֶץ׃ הַמְשַׁלֵּחַ מַעְיָנִים בַּנְּחָלִים בֵּין הָרִים יְהַלֵּכוּן׃ יַשְׁקוּ כָּל־חַיְתוֹ שָׂדָי יִשְׁבְּרוּ פְרָאִים צְמָאָם׃ עֲלֵיהֶם עוֹף־הַשָּׁמַיִם יִשְׁכּוֹן מִבֵּין עֳפָאיִם יִתְּנוּ־קוֹל׃ מַשְׁקֶה הָרִים מֵעֲלִיּוֹתָיו. מִפְּרִי מַעֲשֶׂיךָ תִּשְׂבַּע הָאָרֶץ׃ מַצְמִיחַ ׀ חָצִיר לַבְּהֵמָה וְעֵשֶׂב לַעֲבֹדַת הָאָדָם לְהוֹצִיא לֶחֶם ׀ מִן הָאָרֶץ׃ וְיַיִן יְשַׂמַּח לְבַב אֱנוֹשׁ٠ לְהַצְהִיל פָּנִים מִשָּׁמֶן. וְלֶחֶם לְבַב־אֱנוֹשׁ יִסְעָד׃ יִשְׂבְּעוּ עֲצֵי יְיָ. אַרְזֵי לְבָנוֹן אֲשֶׁר נָטָע׃ אֲשֶׁר־שָׁם צִפֳּרִים יְקַנֵּנוּ. חֲסִידָה בְּרוֹשִׁים בֵּיתָהּ׃ הָרִים הַגְּבֹהִים לַיְּעֵלִים סְלָעִים מַחְסֶה לַשְׁפַנִּים׃ עָשָׂה יָרֵחַ לְמוֹעֲדִים. שֶׁמֶשׁ יָדַע מְבוֹאוֹ׃ תָּשֶׁת חשֶׁךְ וִיהִי לָיְלָה. בּוֹ תִרְמֹשׂ כָּל־חַיְתוֹ־יָעַר׃ הַכְּפִירִים שֹׁאֲגִים לַטָּרֶף וּלְבַקֵּשׁ מֵאֵל אָכְלָם׃ תִּזְרַח הַשֶּׁמֶשׁ יֵאָסֵפוּן וְאֶל־מְעוֹנֹתָם יִרְבָּצוּן׃ יֵצֵא אָדָם לְפָעֳלוֹ וְלַעֲבֹדָתוֹ עֲדֵי־עָרֶב׃ מָה־רַבּוּ מַעֲשֶׂיךָ ׀ יְיָ כֻּלָּם בְּחָכְמָה עָשִׂיתָ מָלְאָה הָאָרֶץ קִנְיָנֶךָ׃ זֶה ׀ הַיָּם גָּדוֹל וּרְחַב יָדָיִם. שָׁם רֶמֶשׂ וְאֵין מִסְפָּר. חַיּוֹת קְטַנּוֹת עִם גְּדֹלוֹת׃ שָׁם אֳנִיּוֹת יְהַלֵּכוּן לִוְיָתָן זֶה ׀ יָצַרְתָּ לְשַׂחֶק־בּוֹ׃ כֻּלָּם אֵלֶיךָ יְשַׂבֵּרוּן לָתֵת אָכְלָם בְּעִתּוֹ׃ תִּתֵּן לָהֶם יִלְקֹטוּן. תִּפְתַּח יָדְךָ יִשְׂבְּעוּן טוֹב׃ תַּסְתִּיר פָּנֶיךָ יִבָּהֵלוּן תֹּסֵף רוּחָם יִגְוָעוּן וְאֶל־עֲפָרָם יְשׁוּבוּן׃ תְּשַׁלַּח רוּחֲךָ יִבָּרֵאוּן. וּתְחַדֵּשׁ פְּנֵי אֲדָמָה׃ יְהִי כְבוֹד יְיָ לְעוֹלָם. יִשְׂמַח יְיָ בְּמַעֲשָׂיו׃ הַמַּבִּיט לָאָרֶץ וַתִּרְעָד. יִגַּע בֶּהָרִים וְיֶעֱשָׁנוּ׃ אָשִׁירָה לַייָ בְּחַיָּי אֲזַמְּרָה לֵאלֹהַי בְּעוֹדִי׃ יֶעֱרַב עָלָיו שִׂיחִי אָנֹכִי אֶשְׂמַח בַּייָ׃ יִתַּמּוּ חַטָּאִים ׀ מִן־הָאָרֶץ וּרְשָׁעִים עוֹד אֵינָם בָּרֲכִי נַפְשִׁי אֶת־יְיָ הַלְלוּיָהּ׃

Chval, duše má, Hospodina! Hospodine, Bože můj, jak Jsi veliký! v lesk a důstojnost oblékáš se. On halí se ve světlo jako v roucho, rozestírá nebesa jako koberec, sklenul na vodách paláce Své, užívá oblaků místo vozu, vznáší se na perutích větru. Činí Svými posly větry; Svými služebníky oheň plápolající. Založil zemi na základech jejích, aby se nepohnula na věky věkův. Propast jako rouchem Jsi pokryl; na horách stály vody. Před mocným výrokem Tvým rozběhly se, před hlasem hromu Tvého pospíšily. Vystoupily hory, snížila se údolí — na místo, kteréž Jsi založil jim. Meze Jsi položil, aby nepřestupovaly, ani se navracovaly pokrývati zemi. On dává vtékati pramenům v potoky, mezi horami plynou. Nápoj dávají všem zvířatům polním, uhašují tu mezkové žízeň svou. Při nich ptactvo nebeské hnízdí, z prostřed ratolestí vydává svůj hlas. On napájí hory z paláců Svých, ovocem činů Tvých sytí se země. Dává růsti trávě pro dobytek, a bylině ku potřebě člověku, aby vyvodil chléb ze země, a víno, jež obveseluje srdce člověka, aby skvěla se tvář jeho nad olej, a chléb, jenž srdce lidské občerstvuje. Nasycují se stromy Hospodinovy, cedry Libánské, jež štěpoval, kdež ptáci hnízdí, čáp, jemuž cypřiše jsou domovem. Hory vysoké jsou kamzíkům, skály — útočiště králíkům, Učinil měsíc k určování dob, slunce zná západ svůj. Přivodíš tmu — a nastane noc, v níž hýbe se všecka zvěř lesní. Lvíčata řvou po loupeži, a žádají od Boha pokrmu svého. Vychází slunce — zalézají, a v doupatech svých ulehají. Vychází pak člověk k dílu svému, a ku práci své až do večera. Jak četná jsou díla Tvá, Hospodine, všecka v moudrosti učinil Jsi; plna jest země statků Tvých! Tu jest moře, veliké, rozsáhlé; tam jest hmyzu bez počtu, zvířat malých i velikých; tam koráby plují, velryby, jež stvořil Jsi, by rejdily v něm. Všickni na Tebe čekají, abys jim dával pokrm jejich časem svým. Když jím dáváš, sbírají, když otvíráš ruku Svou, nasycují se dobrým. Když skrýváš tvář Svou — polekají se; když odjímáš dech jejich, hynou a v prach svůj se navracejí. Vysíláš dech Svůj, opět stvořeni bývají, a tak obnovuješ tvář země. Budiž sláva Hospodinova na věky; nechť se raduje Hospodin ze skutků Svých! Jenž pohlédne na zemi, anať se chvěje, dotkne se hor, a kouří se z nich. Zpívati budu Hospodinu, dokud jsem živ, hráti budu Bohu svému, dokud jsem tu. Kéž zalíbí se Jemu má řeč, já se radovati budu v Hospodinu! Kéžby vyhynuli hříšníci se země, a bezbožných aby již nebylo! — Chval, duše má, Hospodina! Halelujah!